Síla mysli

19. září 2016 v 16:07 | Rostislav |  Cesta poznání
Je důležité

být občas delší dobu sám v přírodě, v horách. Anebo s blízkým člověkem, s kterým sdílíš i bezeslov. Abys znovu vystoupil z ILUZE, MATRIXU, který se neustále ve společnosti tlačí do vědomí a vnucuje přesvědčení, že věci a svět fungují tak, jak vidíme anebo je nám sdělováno.

Jednou za rok jsem déle než týden ve velkých horách a jednou za měsíc kratší dobu, abych znovu viděl a zařil, ŽE VŠECHNO JE JINAK! ŽE O VŠEM ROZHODUJE NAŠE MYSL.Tam zažívám, jak se materializují myšlenky a jak je důležité TO, CO NOSÍM VE SVÉ HLAVĚ. To, na co myslím! TO, na co myslím bezděky, často, neustále, jaké myšlenky si v hlavě ponechívím a jak to ovlivňuje prožívanou REALITU!

Je KLÍČOVÉ NAUČIT SE PRACOVAT A HLAVNĚ OVLÁDAT SVOJI MYSL! To všechno, co tam nosíš, má tendenci se zhmotňovat, uskutečňovat ve fyzickém světě. I fyzický svět je zhmotnělé naše přesvědčsní! Vždy to v horách prožívám až s odstrašující jasností a to mi pomáhá zase se upevnit na své cestě, kterou ostatní životem většinou nejdou. Na své jedinečné cestě mého poznání a mého tvoření, na které se stále učím.

Uvědomuji si znovu a znovu nejvyšší důležitost klidu mysli, bez kterého se nemůže odehrát žádná vědomá tvorba. Právě KLID dává sílu myšlenkám a jedině klid dovoluje mysl ovládat, řídit, řídit tok myšlenek. Zatímco neklid začne pomocí myšlenek ovládat vás!

Vidím, jak se moje myšlenky uskutečňují velmi bezprostředně - někdy v můj prospěch a jindy neprospěch, podle jejich povahy a znovu si uvědomuji, co je tady na zemi nejdůležitější! Abych se neztratil v imaginární honbě za penězi, či zážitky.

NĚCO pořád zůstává ZA TÍM, a když jsi to schopen uvědomit a následovat svou pozorností, pak je tvůj život snazší, jsi jakoby nesený a STÁVÁŠ SE SPOLUTVŮRCRMs veškerou radostí a pocitem naplnění, který s tím souvisí...

Jednou tak scházím z velké hory do údolí a před nosem (mám ho velký) mi ujíždí poslední autobus, nohama už pletu. Čeká mě další hodina po štěrku rovinou. Hned se ptám do nitra, jak to, že mi ujíždí, že jste to nezařídili... - Zlobím se. A hned taky přichází odpověď: "Vždyť jsi říkal, že dnes už neutratíš ani Euro." - Tak jsem to nemyslel.
Hned vkládám do mysli silné přání, ať se objeví nějaké auto, že nejde o mé pohodlí, ale moje už dost utahané tělo a klouby.- Říkám si, tak teď se ukáže, jaké mám duchovní síly a vůbec nějakou sílu mysli.
Do tří minut zastavuje auto lesní správy a jedu si parádně až na parkoviště...
A tak bych mohl pokračovat dál...

Co je tedy nejdůležitější?

KLID MYSLI, získaný tréninkem POZORNOSTI a především POZORNOSTI obrácené DOVNITŘ, na PROSTOR VNITŘNÍHO KLIDU.

"Když se držíš svého vnitřního klidu, věci se vždycky nakonec samy uspořádají, jak potřebuješ." Říká často moje žena!

 

Ke svému Já...

1. srpna 2016 v 17:20 | Slunce... |  Cesta poznání
CESTA DOVNITŘ ke svému Já, SELF...



s podporou Šri Brahmama z Tadpatri v Indii (www.brahmam.cz)



Ať jen tak pluješ životem anebo vedeš rodinný život, sportuješ, či podnikáš potřebuješ ŽÍT VĚDOMĚ ZE SVÉHO STŘEDU, SELR neboli átmanu, VĚDOMÍ..., abys prožíval SMYSL A NAPLNĚNÍ. SMYSL toho všeho zde.

Šri BRAHMAM je jeden z těch, kdo tě vede přímo, bez oklik. Bez víry, bez náboženství..., ba naopak s DŮVĚROU sám v sebe, ve svoji dřímající (NEJVYŠŠÍ) vnitřní sílu (SUPREME SELF) a ukazuje, jak na to.

V nádherném prostřední Adršpašského skalního města



A v elektrizující atmosféře na nádherných loukách ve Zdoňově. Meditace, setkání s lidmi, příběhy...



Zase jsme si uvědomili, že není jiné cesty, než DOVNITŘ a ŽÍT ZEVNITŘ a upevnili se v TOM.
Se Šri Brahmamem šlověk dostává VELIKOU PODPORU.
Naše VNITŘNÍ ENERGIE se na chvíli pozvedla výše a vše se děje intenzivněji...

PODOBNĚ JAKO S MARCELKOU Z HOR...

šRI BRAHMAMA ještě do neděle zastihnete v Praze, v Pondělí možná v Topolčanech a videa ze setkání na www.brahmam.cz

O letní cestě za MARCELKOU zase příště...
POZORUJ SVOU MYSL, VCHÁZEJ VĚDOMĚ DO PŘÍTOMNOSTI!

Svět je hologram a vidíme ho uvnitř, nikoli venku!

1. července 2016 v 16:58 | Rostislav |  Cesta poznání
Tady máme věděcké zdůvodnění a vysvětlení REALITY JAKO VĚDOMÍ, ze kterého tvoříme události svého života způsobem myšlení!
Co z toho plyne? To, co si dtále sdělujeme: Obraťme se kvůli změnám v našem životě k našemu myšlení a jedině tímto způsobem se začnou měnit věci a události okolo nás! Měňme naše přesvědčení a zatvrzelé představy a názory, protože přesně ony vytvářejí to, co potom nechceme...:-)
Do práce...
...se svým myšlením!
Holografické paradigma má také dopady pro takzvané tvrdé vědy jako biologie. Keith Floyd, psycholog ve Virginii, poukázal na to, že jestliže pevná realita je jen holografická iluze, nemůže být déle pravdivé tvrzení, že mozek produkuje vědomí. Spíše, je to vědomí, které vytváří zdání mozku - stejně tak jako těla a všeho kolem, co interpretujeme jako fyzické. Takový obrat ve způsobu a náhledu na biologické struktury způsobil, že výzkumníci poukazují, že medicína a naše porozumění léčícímu procesu může být též transformováno holografickým paradimagmatem.
Jestliže zřejmá fyzikální struktura našeho těla je jen holografická projekce vědomí, je jasnější, že každý z nás je více zodpovědný za naše zdraví, než původní medicínské znalosti připouštějí.
Co nyní nahlížíme jako zázračné uzdravení z nemoci, může být vlastně změna ve vědomí, která se následně projeví ve změně hologramu těla.
Podobně, sporná nová léčebná technika jako je vizualizace, může účinkovat stejně dobře, protože v holografické sféře myšlenkové obrazy jsou stejně reálně jako "realita". Dokonce vize a zkušenosti zahrnující "nadpřirozené" skutečnosti, se stávají vysvětlitelné holografickým paradigmatem.
Ve své knize "Dary neznámých věcí", biolog Lyall Watson popisuje své setkání s Indonéskou šamanskou, která, vykonávajíc rituální tanec, byla schopna vytvořit úplný háj stromů náhle mizejících ve vzduchu. Watson líčí, že když on a ostatní udivení diváci sledovali tu ženu, způsobila, že se stromy znovu objevily a pak znovu zmizely a objevily, několikrát za sebou. Ačkoliv běžné vědecké chápání není schopno objasnit takovéto události, události podobné výše uvedené nás stále více ubezpečují, že "naše skutečná realita" je pouze holografickou projekcí.
Snad se dohodneme o tom co je "tam" nebo "není tam", protože co my nazýváme shodnou realitou, je formulováno a vyjádřeno v úrovni lidského nevědomí, v kterém všechny mysli jsou nekonečně navzájem propojeny. Jestliže toto je pravdivé, bude mít holografické paradigma hluboké důsledky, neboť to znamená, že takové zkušenosti jako jsou Watosnova (zjevování a mizení stromů a jiné), nejsou obecnou zkušeností jen proto, že naše mysli jsou programovány vírou, že to nejde.
V holografickém vesmíru nejsou žádná omezení v rozsahu v jakém můžeme měnit strukturu reality. Co my vnímáme jako realitu je jenom plátno, čekající na nás, aby jsme na něj mohli kreslit obrazy, které chceme. Vše je možné, od ohýbání lžíce silou mysli až po neuvěřitelné události, které zakusil Castaneda během jeho setkání s Donem Juanem, neboť magie je naše vrozené právo, ne tedy více zázraky, to jen naše schopnost programovat realitu, jak chceme, když jsme třeba ve snu.
Vskutku, dokonce naše základní názory na realitu se stávají podezřelé, neboť v holografickém vesmíru, jak Pribram poukázal, že i náhodné události musí být viděny jako založené na holografických principech a tak i determinovány.
Synchronicity nebo významné shody okolností náhle dávají smysl a všechno v realitě tak musí být viděno jako metafora, neboť dokonce i ty největší náhody vyjadřují nějakou hlubší symetrii. Zda-li Bohmovo a Pribramovo holografické paradigma bude přijato vědou nebo bude ignorováno zůstává otázkou, ale jisté je, že už mělo vliv na myšlení mnoha vědců. A i kdyby bylo shledáno, že holografický model neposkytuje to nejlepší vysvětlení pro okamžitou komunikaci, která se zdá probíhat mezi subatomárními částicemi, přinejmenším, jak poznamenal Basil Hiley, fyzik z Londýna, Aspectův objev naznačuje, že musíme být připraveni radikálně uvažovat o novém pohledu na realitu.
(z anglického originálu přeložil Habib, korekce Chiron)
 


Strach ovládá lidi, jak na to?

30. června 2016 v 20:59 | Rostislav |  Terapie
Stále se setkáváme s tím, jak lidi ovládá strach.

Asi by se to dělo i nám, pokud bychom si neuvědomili, že - jak jednou řekla moje žena - "Když víš, že jsi Átman, tak máš klid a neřešíš to..."

Dnes jsme slyšeli, jak soused křičí na 20ti letého syna!!! - "Chceš si rozbít kolena?" - Chtěl nebo jel na motorce bez chráničů... Potom mi soused vysvětloval, že by malý Antonín neměl chodit kolem sekačky, když sekám, protože... Jen jsem se usmál a řekl, že to máme jinak, že máme DŮVĚRU, že vše je v jednotě i ta sekačka i ty případné kameny a důvěřujeme, že se děje, co má...

Je krásné cítit a prožívat, že jsi ...TO, VĚDOMÉ TO, a díky tomu víš, že VŠECHNO JE JINAK, než si myslíme anebo jsme si mysleli. Že vše se děje pro tebe a v souladu s tebou a nic se nemůže stát, s čím nesouhlasíš....

A jasně víš a pozoruješ, že vše vychází z tvého myšlení. Je pak sice nepříjemné, když soused řekne ... nebo kamarád postraší..., musíš to dostat z mysli anebo lépe, ihned uvést mysl do klidu. Jedině přes ten KLID se z toho dostaneš.

Jsme ovládáni STRACHEM a pak ještě víc naším SUPEREGEM!
"Musím navštívit své rodiče, už jsem tam 14 dní nebyla, mám výčitky"...

To je přesně ono: MUSÍM, NESMÍM, NIKDY NESMÍM... Přesně takhle se projevuje naše SUPEREGO, tj. VNITŘNÍ KRITIK. Nejlíp to je vidět na DUCHOVNÍ STEZCE anebo v NÁBOŽENSTVÍ.

"Musím" ale nejsi ty!

Když se mě někdo zeptá: "No, dobře a co je teda správně?" Přesně tuto otázku klade v tvé hlavě tvoje SUPEREGO. Pro tvé JÁ, SKUTEČNÉ JÁ, nic takového neexistuje.

V REALITĚ skutečně NIC TAKOVÉHO NEEXISTUJE. Prostě se věci dějí a ČINY MAJÍ SVÉ NÁSLEDKY, veškeré činy. To je všechno. To, co ti zbývá, je pak pouze to, CO TY CHCEŠ, TO CO CHCEŠ TVOŘIT A TVOJE INTUICE. Tvá INTUICE ti ale neřekne, co je správné, protože NIC NENÍ SPRÁVNÉ NEBO ŠPATNÉ, INTUICE ti pouze napoví, "tady se naučíš toto a tady to..." Nic víc.

Co v nás chce JISTOTU, že něco je SPRÁVNĚ? EGO A SUPEREGO. Protože, pokud vím, co je správně, tak naše EGO má klid a jistotu... Na chvíli.

Protože za chvíli bude znovu pochybovat.

Když někomu odmítnete pomoc, nepomůžete mu, když za vámi přijde, ublížíte mu anebo mu dáte přiležitost vyrůst?

To záleží na něm, jak k tomu přistoupí...

A vy? Bylo to proto, že jste mu chtěli něco vrátit, ve smyslu pomstít se anebo jste CÍTILI, že máte odmítnout?

Na takové rozhodování potřebujete mít ve své mysli KLID!

PROTO KLID JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ.

A jak se udržuje KLID? Pozorností k JÁ. To je PŘÍTOMNOST. JÁ a PŘÍTOMNSOT je to samé...

Proto na prvním místě je třeba věnovat pozornost čistému JÁ, ÁTMANU, pak teprve člověk pochopí, o co tu jde a jak to tady funguje...

Jenom když jste schopni se opřít o s svůj ÁTMAN, necháte svého VNITŘNÍHO KRITIKA být a jen s eopíráte o to, co opravdu v dané chvíli chcete... Co v nitru cítíte, že chcete...

Není to SOBECKÉ, většinou hned následuje otázka... Kdo se ptá? Ego se ptá... Pro DUCHA nic takového jako sobecké nebo nesobecké neexistuje. Prostě TVOŘÍŠ a prožíváš výsledky své tvorby...

UTRPENÍ ZAČALO ROZDĚLENÍM NA DOBRÉ A ZLÉ... Za čneš si dělat výčitky a starosti a řiješ život těch druhých, to je utrpení, které lidé evědomě za to silně předávají svým dětem...
Málokdo si řekne, dost, KDO TADY JSEM JÁ? A dokáže se z toho osvobodit...

Nejde o to, vyhrát nad strachem, to by bylo zase EGO A NOVÝ STRACH, nýbrž dokázat přesunout POZORNOST jinam. A PROSTĚ JEN ŽÍZ POZORNOSTÍ A PŘÍTOMNOSTÍ a nechat svoje SUPEREGO bokem, nereagovat na něj... Což jde jedině skrz vnímání VNITŘNÍHO KLIDU a ten zase udržováním POZORNOSTI...

TO JE JÁ, POZORNOST JE JÁ...

TO PODSTATNÉ

18. května 2016 v 15:34 | Rostislav |  Cesta poznání
Víte, dokud člověk zná jen potěšení venku, tak vždy zůstane trošku prázdný, stále mu bude něco unikat. Neznamená to ale, že naopak uteče dovnitř, také by mu začalo něco chybět, něco unikat.

Když nacházíte svou ESENCI a díváte se na svět zevnitř ven, tak je to nádhera a nezáleží na tom, kde jste.V tom právě spočívá ten vtip! Když vědomě spočíváš, tj. svým osobním VĚDOMÍM spočíváš ve své ESENCI, NEKONEČNÉM VĚDOMÍ, pak to víš, víš, že už TAM jsi. Jsi ve svých splněných přáních a vidíš vče procházet jako obrázky. Pak se dál učíš tvořit a pracovat se svoji myslí a zvládat emoce a mnoho dalších dovedností, ale už né jako něco, co tě jednou zachrání, protože už jsi našel, že to, co JE POTŘEBA, CO JE "THE MOST IMPORTANT", je tlačit POZORNOST DOVNITŘ, na samotné uvědomování, v každé chvíli, v každém okamžiku a vytrvale tak dlouho, až se tato samotná vaše POZORNOST PRODERE do svého zdroje

A VY VSTOUPÍTE DO SVÉ ESENCE, do svého vnitřního prostoru bez prostoru, do své PRÁZDNOTY, kde vám nic nebude chybět! Pak je potřeba se takhle a odsud naučit žít. Tj., že spočíváte pozorností uvnitř na svém VĚDOMÍ nebo§li ESENCI nebo-li JÁ a odtud vnímáte okolí.

Pak je vám pořád dobře, pak máte stálé potěšení, pak máte pocit "úspěšnosti", i když se vám zrovna zevně nic nedaří a lidé nebo zákazníci vás odmítají, vy to cítíte jako dobré. Zažívátě klid a potěšení zevnitř a jste v klidu.

TEPRVE TADY VÁS NAPLŇUJE DŮVĚRA, BEZPEČÍ, POCIT SMYSLUPLNOSTI už jenom z toho, že dýcháte, že si vaříte čaj, z každého pohybu i klidu...

K tomu je nezbytné směřovat maximum energie (a přitom neutíkat z běžného života, ten je totiž barometrem našeho postupu), abychom nejprve uskutečnili tento cíl, a díky tomu porozuměli sami sobě i životu, uvolnili se z veškerého napětí a

KONEČNĚ ŽILI SVOBODNĚ A V LÁSCE TO, CO CHCEME ŽÍT a tvořili to, co chceme tvořit a žít!!!

POZORNOST NEUSTÁLE OBRÁCENÁ DOVNITŘ, NA JÁ, ÁTMAN,jak říká moje žena, pak se život opravdu víc daří!

A naplno se začne DAŘIT, až tam naše POZORNOST zakotví natrvalo.

To je opravdu nádhera, jaké není rovno

MÁME TO NAŠTĚSTÍ KAŽDÝ V SOBĚ
JE TO ONEN DOKONALÝ POTENCIÁL, o kterém často na přednáškách mluvím


Léčivá síla lesa

18. května 2016 v 15:11 | Rostislav |  LÉČIVÁ SÍLA HOR
"Ľudia chodia do prírody stále viac. Cítia, že ich to uzdravuje. Príroda lieči rany, ktoré napáchala naša civilizácia..." Peter Habeler

Dnes jsem narazil na tuto úvahu u kamaráda Větroplacha, který žije ve Švýcarsku. Včera jsem jel autobusem s jednou starší paní (kolem 73). Často jsme se kdysi v lese potkávali, kam chodí na klacíky do krbu, tak jsem s ejí ptal, jestli stále chodí. Vypadala hodně svěží a při síle.

Oči se jí úplně rozzářily a říkala, že dvakrát denně chodí, že jí les nabíjí, že je tam jiná atmosféra, vzduch a hned jí zpraví náladu. Ona ještě neuměla říci, "je tam jiná ENERGIE", přesto to krásně vystihla. Její stejně stará kamarádka už s ní nechodí, je unavená a má málo síly. Proč asi? Dřív s ní chodila jen obšas...

Poslední dobou, anebo vlastně vždy, za mnou chodí lidé s nějakou lehčí psachickou nemocí, či labilitou. Víte, co by jim nejvíc pomohlo a co jim radím? Je to jasné, že? A udělají to? Když je jím dobře, tak to udělají, a když ne, když by to právě potřebovali, tak ven do přírody nepůjdou.
Samozřejmě, že ten základ je pracovat se svýma myšlenkama, ale to člověk, který už padl daleko, nedokáže, ale přinutit se chodit do přírody a denně trochu cvičit, to je úplný základ... Ale zparvidla se nepřinutí ani v tom, jinak by už deprese byly pryč.

A jak to máte vy? Vy zdraví? Uděláte si denně malou procházku mezi stromy, posloucháte denně, jak zpívají ptáci? To jde i ve městě, akorát je nutné si VŠIMNOUT, dát tomu POZORNOST!
TA POZORNOST, TO JE ŠKOLA, ŽE?

Nedávno jsem s ejedné kamarádky, která přišla s depresí zeptal: "A když se postavíš na hlavu anebo uděláš stoj na ramenou, máš depresi?"
Jasně že nemá, protože deprese začnou, když začneš v tomto duchu přemýšlet!!! Začneš se NĚČÍM SŽÍRAT, a protože jsi to NE-POZOROVANĚ dělal dlouho - a dělali to zřejmě už tví předkové - máš dnes deprese...

Takže les přátelé a práce na zahrádce! To je léčba! A nemusíte být ani nemocní, stačí, že si "jen" děláte starosti anebo že jen kompenzujete denní, či týdenní stress!

Vzhůru do lesa!
Právě jsem se z něho vrátil, samozřejmě nabitý,řezal jsem dřevo...


10 let GOLEM FINANCE, 10 LET BYZNYSU SRDCEM

14. května 2016 v 12:25 | Rostislav |  SEMINÁŘE

10 LET GOLEM FINANCE
SKVĚLÁ FINANČNÍ SPOLEČNOST, která dělá BYZNYS SRDCEM
slaví letos deset let na trhu. Sdružuje hypoteční makléře, a přesto - nebo spíš právě proto - že na JEJÍM PRVNÍM MÍSTĚ JE SLUŽBA KLIENTOVI, kterého provází a podporuje i během splácení, PATŘÍ K TOP hypotečním společnostem na Českém trhu. V některých ukazatelích je i PRVNÍ.
Oslava proběhla v druhé půlce dubna v krásné přírodě na Seči v hotelu Jezerka.
V konkurenčním prostředí, které neustále roste, vidím právě BYZNYS SRDCE, vydělávání peněz v souladu s LIDSKÝMI HODNOTAMI - dokonce s ROZVÍJENÍM LIDSKÝCH KVALIT - JEDINEČNOU PŘIDANOU HODNOTU, která zajistí, že FIRMA OBSTOJÍ!
Podnikání budoucnosti vidím v tom, že lidé FIRMU nebo značku MILUJÍ, a tím j podporují!
Na pódiu vystupovali přední čeští bankéři, kteří oceňují srdečnou spolupráci s GOLEMEM. Bylo příjemné s nimi pohovořit, jsou to normální lidé...
Těší mě, že s firmou mohu spolupracovat na poli poradenství a workshopů v oblasti VZTAHŮ, OSOBNÍHO ROZVOJE A RESPEKTUJÍCÍ KOMUNIKACE v jednání a vedení lidíí.
Pár obrázků z výroční konference na oslavu 10tého výročí

Před hotelem Jezerka

Přednáším na konferenci v Táboře, 10/2015

10tou VÝROČNÍ konferenci vtipně i odborně uvádí Libor Bouček

Předávání dárků GOLEMU Patrikovi Hálkovi, zakladatelům Luborovi Ostatkovi a jeho otci Václavovi - vlhnou mu dojetím oči... Krásná akce i setkání...

Večerní úplněk na Seči a odjezd do Vysokých Tater...

A protože byl úplněk a tehdy se plná přání, už v noci jsem se ocitl ve Vysokých Tatrách a sjel s kamarádem Karlem další z NEJ extrémních sjezdů v Tatrách... SV hrana Ladového štítu z Ladového koně, 2 585m.



Jede Karel Svoboda, SV hrana Ladového štítu. Karel takhle jel i MANASLU z výšky 7 950m!

SILNÝ PŘÍBĚH

3. května 2016 v 10:33 | Rostislav |  LÉČIVÁ SÍLA HOR
KAMARÁD, KTERÝ MÁLEM UMŘEL...

Při jednom setkání na lezecké stěně s kamarády z oddílu jsem si všimnul, že (řekněme) Pavel má dlouhou jizvu na noze. Povyprávěl mi svůj příběh:

Byl úspěšný snowboardový závodník a při jednom tréninku v lese narazil do stromu a polámal si nohu. V nemocnici mu vložili na zpevnění kosti vadný kovový díl. Tělo jej nepřijalo a Pavel dostal tzv. "Compartment syndrom", na který se do tří dnů umírá. Praskaly mu cévy, nervy, trpěl obrovskými bolestmi a doktoři furt na nic nepřišli... Teprve pátý den, kdy už ztrácel vědomí ho rychle vzali na sál a díl vyoperovali.
Pak mu řekli, že už nebude chodit!!!

Pavel to vzal do svých rukou. Řekl si, že to bude jinak A MAKAL. DŘEL DENNĚ A ZA ROK UŽ TROCHU A ZA DVA DOBŘE CHODIL!

Dnes jezdí na lyžích, leze po skalách a studuje druhou vysokou školu...

Okamžitě jsem mu položil několik otázek: Víš, že tohle mělo být pro tebe téma? - Jasně, pochopil jsem, že jsem tím potřeboval projít. - A jak tě to změnilo a co jsi přitom poznal a pochopil? -

Stal se ze mě úplně jiný člověk. Pavel předtím a Pavel teď jsou dva různí lidé. A život se mi zlehčil! Od té doby už nic není problém, všechno jsou malé věci!

Pavel dodnes nemůže ohýbat chodidlo, chybí mu důležitý sval, botu nosí přivázanou k holeni, aby mu neplandala při našlapování, a přesto řekl: Život se mi zlehčil!

Chápete, co se v něm zásadního změnilo? On si tím prožitým utrpením naprosto prohloubil a rozšířil VNÍMÁNÍ!

A to je to, o co tu jde... Musí na nás takhle pracovat OSUD? naše VNITŘNÍ SÍLA anebo to dokážeme sami svou vlastní práci na svém osobním rozvoji?

Když si vzpomenu na svůj krizový rok, rok trápení, tak vidím, že zpravidla nedokážem, nepochopíme co a proč bychom měli dělat a pak účinně zasáhne naše VNITŘNÍ INTELIGENCE a pošle lekci, kterou my nazýváme tragédií... Nakonec ti bystřejší z nás to pochopí jako a PŘIJMOU JAKO DAR.

A jedině tehdy, když to lidé přijmou jako dar a JAKO VÝZVU, tak se UTRPENÍ PROMĚNÍ V SÍLU A RADOST!

v TERAPII VIDÍM, ŽE JE MÁLO TAKOVÝCH DUŠÍ, které svou lekci - osud - dovedou přijmout takovým léčivým způsobem - JAKO VÝZVU a začnou na sobě makat a přemýšlet.
Drtivá většina tuto lekci odmítá a hledá někoho, kdo by je tohoto OSUDU zbavil a tento postoj JE PŘIPRAVUJE O SÍLU A RADOST.
Dostanou TÉMA, lekci, jak prohloubit a obohatit svůj život a oni ho ODMÍTNOU. Život pak na jejich proměně potřebuje pracovat vytrvale a proti jejich odporu. Výsledkem je pomalá proměna a dlouhodobé trápení...



A jak to máte vy? PŘIJALI JSTE TÉMATA, LEKCE SVÉHO ŽIVOTA? Víte, jak to zjistíte? Podívejte se na lidi, kteří vás opustili anebo vám jinak podle vás ublížili. Co k nim cítíte? Přejete jim vše nejlepší? Cítíte k nim VDĚČNOST A UZNÁNÍ, jako k těm, kteří vám něco dali? Pochopili jste, že ONI vám také NĚCO důležitého DALI?
Podívejte se na to, zda si ještě na něco STĚŽUJETE. Tam ještě VĚZNÍTE svou energii! Tam jste ještě něco důležitého nepřijali!

KRÁSNÝ A BOHATÝ ŽIVOT PŘEJI

PODSTATA A SMYSL ŽIVOTA

9. dubna 2016 v 17:20 | Jan Novák, Rostislav |  LÉČIVÁ SÍLA HOR

O PODSTATĚ ŽIVOTA
DNES jsem otevřel novou MONTANU a hned mě zaujal článek dávného kamaráda z lezení JANA NOVÁKA: ŽIVOT V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU.
Vím, že je to jeden z těch, kteří se už probouzejí ze sna, a přesto mě tímto článkem zasáhl víc, než bych čekal. prostě jsem ho zhltl...
Článek začíná tím, jak Honza konečně odletěl na vytoužený řecký ostrov Kalymnos, ovšem jakmile celý natěšený dorazil pod skálu, zjistil, že si přibalil dvě levé lezečky... Dovedete si představit jeho pocity, byl naštvaný jak hrom, než to rozdýchal. V tom se pod skalami objevila podivná trojice lezců... A tady už budu přímo citovat krátký úryvek:
"Ve stejném momentě potkávám jednonohého lezce URKA (několikanásobný mistr světa v lezení postižených), který pravou lezečku nepotřebuje, nevidomého Simona a jednookého Pipa. Nevědomky se účastním lekce trpělivosti a pokory. Tito úžasní lidé mi dnes otevřeli oči a já, přestože jsem nelezl, jsem strávil zajímavý den hovorem, smíchem a focením.
Otázkou zůstává, proč tito lidé bez zraku nebo končetiny jsou uvolněnější, přirozenější, šťastnější a kamarádštější. Proč my, normální lidé, jsme stále s něčím nespokojeni. snažíme se za každou cenu být seriózní a každý den se zabýváme nějakým problémem.
Myslím, že je to tím, že nevidíme realitu takovou, jaká ve skutečnosti je. Protože naše EGO stále hledá něco nového a neexistujícího. Jakoby URKO A JEHO KAMARÁDNI právě díky tomu, že ztratili jeden ze svých tělesných smyslů, si uvědomili a přeskupili hodnoty naší pokřivené společnosti, a tím pronikli do TAJEMSTVÍ PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU..."
!!!
:-)))

Prostě nádhera....


A o pár stránek dál jakýsi Rostislav píše...Emotikona smile :

"Sjezd je třešničkou na dortu, zlatým hřebem, ale nejde jen o něj. Extrémní sjezd, to je naprosté soustředění, pár minut naprostého soustředění, a potom gejzíry radosti. Proto se pády dějí spíš dole. Jakmile soustředění povolí. Něco se uvnitř otevře a člověk vstoupí do jiného světa. Ten "svět" pak v člověku ještě dlouho doznívá a už nikdy zcela nevymizí. V žádném sportu jsem tohle nezažíval tak intenzívně, jako na lyžích ve velehorské scenérii.
Ten strach, samota a síla hor tě chtě, či nechtě do toho klidu dostane. V takových chvílích cítíš, že se dotýkáš života, ale i smrti. Právě tím, že se dotýkáš smrti, cítíš při pohledu strmou stěnou dolů ten pocit ohrožení své osoby, začneš cítit život doslova hmatatelně. Tvoje povinnost a bezpečnost je naučit se vnímat VNITŘNÍ DIALOG, či poselství hory. Můžeš vystoupit nahoru anebo právě teď nemůžeš? Můžeš jet dolů, máš povolení anebo ještě ne? To je nutné se naučit číst. Normálně se v duchu ptám. Vím, že mluvím se svým hlubokým vědomím, ale obracím se k hoře anebo duchu hory. Pak jasně cítím anebo nejasně cítím a udělám rozhodnutí.
Je to bomba. Něco jiného se dostává do hry. A ty to můžeš prožívat. Ať jsi horal, horolezec anebo skialpinista. Na prostředcích nezáleží, na tvém postoji ve tvé mysli záleží…
Občas potřebuji být sám, přátelé kolem mě působí jako zábradlí a psychika se tak neotevře. Právě ten dotek neznámého a nejistého vyvolává prožitek hlubokých pocitů svobody a naplnění. Horal, horolezec nebo dobrodruh, který má odvahu překračovat hranice známého, hranice své osobní komfortní zóny, se cítí naprosto naplněný a hlavně "živý", prožívá své vnitřní bohatství a je ochoten znovu a znovu strádat a trpět ve své radosti. V umělém světě, kde všechno je nějak ošetřené, ochráněné, přikrášlené a schované, nám normálně ŽIVOT uniká pod rukama, necítíme jej přímo.
Štěstí na vrcholu nikdy není tak velké, pokud člověk dost nevytrpěl při výstupu.
Něco v našem nitru se potřebuje otevřít, aby člověk mohl vstoupit do takové nádhery a bohatosti vnitřních pocitů a tuto práci vykoná utrpení a bolest, kdy život svléká kůži našeho ega. Nejde to bez toho. Nejde to bez toho, aby člověk překročil svoje limity, psychické i fyzické, aby vstoupil do této nádherné vnitřní komnaty. Neboť to, co člověk vidí a jak to vidí, závisí na hloubce jeho schopnosti vnímat.
Mou bytost zalévají přímo nadpozemské pocity a pivo na lavičce před chatou má královskou chuť. Prožíváte jedinečné bohatství a lidé na sjezdovce kolem neví, jakou pokladnici jste právě v sobě otevřeli.
Život je tak bohatý, jak si ho uděláme a nejde si to zaplatit! To se mi na něm nejvíce líbí. Nic se tu nedá "ojebat", z ničeho se nejde vykoupit. Máš jen to, co sis vytvořil! Bohatství není závislé na penězích, nýbrž na hloubce schopnosti vnímat, cítit! Toto je nádhera i kouzlo života. A skialpinismus je jednou z možností .., jak to prožívat..."

Léčivá síla v nás

12. března 2016 v 11:19 | Rostislav |  LÉČIVÁ SÍLA HOR
LÉČIVÁ SÍLA V NÁS

Vždy mě zajímalo, co se skrývá uvnitř, co přichází do mého vědomí zevnitř a méně, co z venku. A to se mi vyplatilo. Lidé se však i na duchovní cestě obracejí především ven, jako by spása mohla přijít zvenčí!
Napsal jsem již články Léčivá síla hor, o tom jak hory léčí, jak je snadné se s léčivou silou uvnitř nás setkávat v horách, velkých horách. Následovalo moje nejoblíbenější téma partnerství a Léčivá síla partnerství, která je o tom, jak vytvářet své partnerství tak, aby nás oba léčilo, vyživovalo a podporovalo. Pokračoval jsem k meditaci, ačkoli meditace už prolínala předchozí dvě témata a bez ní nám dobře nepůjde ani to partnerství. Také v horách načerpáme více vnitřní energie díky meditaci, než jenom pouhým pobytem. Odtud přišlo téma Léčivá síla meditace. Nyní se zaměříme přímo na léčivou sílu v nás.
Co děláte, když jste nemocní? Chcete se nemoci zbavit. Je to postoj lásky anebo spíše agrese? Bojujete s ní jako s agresorem? Co je vlastně nemoc? "Nemoc je řeč duše," říkají ve svých knihách Dahlke s Dethlefsenem. Čeho se tedy zbavujeme, když nemoc chceme vytěsnit? Znovu se oddělujeme od své duše. Bert Hellinger, slavný terapeut a inovátor systemických konstelací říká, že nemoc vzniká rozdělením. Co jsme rozdělili v sobě, co je v nás rozdělené? Anebo oddělené? Jaký prostor dáváme své duši, duchu? Zajímáme se o něj? Na jednom semináři v Praze s Bertem a Sophií Hellingerovými právě žena Berta v jedné konstelaci řekla, "všichni se zajímají o příznaky a nikdo o ducha." Zástupce ducha stál osamělý opodál a přikyvoval. Ramana Mahariši, tichý mudrc z Indie minulého století, známý svou přímou metodou sebepoznání, sděloval: "Ego je nemoc." Co tím myslel? Myslel tím, že identifikace svého já s tělem a osobností je nepřirozená, mylná a tedy nemocná.

Byl jsem přitom, když jeden terapeut sdělil vážně nemocnému, "je tvé já nemocné? Může tvé já onemocnět? Přemýšlej o sobě jako o zdravém, nepoužívej ve své mysli diagnózu, pouze přizpůsob své práce a cvičení momentální kondici. Naslouchej svému tělu a podle toho postupuj." Už za měsíc tomu člověku bylo o poznání lépe a vrátila se mu radost ze života.
Pozorováním svého těla i mentálních pochodů jsem si ověřil pravdivost a sílu předchozích myšlenek. Nemocí nám duše sděluje, že se v nás něco rozdělilo, že v nás něco není v souladu, jednotě a přináší nám téma, které opomíjíme. Nemoc je téma. Nemoc nám ukazuje, co máme dělat a vede nás k tomu, co je pro nás přirozené a zdravé. K čemu nás vede nejprve? Ke klidu, především ke klidu mysli. Kam dále? K pozornosti! A dokonce nám ukazuje, kam máme pozornost zaměřovat. Už jste poznali a pochopili sílu čisté pozornosti? Kdo si jí všímá? Přitom podle názoru mnohých vyspělých mistrů je to nejvyšší síla ve vesmíru. Čistá, tedy vědomá pozornost! Kam namíříme svou pozornost a s jakou myšlenkou, tam posíláme energii a kvalitu té energie. Nejprve nás nemoc učí věnovat láskyplnou pozornost tělu a určitému místu nebo orgánu v těle. Následně si klást otázku, kdo jsem tady vlastně já? A vede naši pozornost od těla k duchu, k našemu samotnému já. Co je toto já ve mně? Co jsem vlastně já? Dokážete vnímat, jak blahodárná léčivá energie začíná prostupovat tělo, jakmile obracíte a držíte v pozornosti samotné "JÁ"? Všímáte si, jak se ve vás rozlévá klid a mír? A jak se to, co bylo rozdělené, sjednocuje? Když se takto hluboce soustředíte na sebe, na to, co skutečně jste, jak se cítíte teď? Cítíte se zdraví? Tělo zřejmě dál nese určité příznaky, ale jak je to s vámi? Dokážete vnímat své skutečné zdraví, své skutečné já?


Uvolnění, relaxace namísto napětí. Přijímání, souhlas s nemocí a její objímání namísto odmítání vede k léčení. Otázka, kam mě vedeš, co mi ukazuješ, co nevidím? Vede k léčení. Nemoc přichází jako učitel a patří jí tedy pokora, uznání a vděčnost. Jste vděčni za svůj život? Přijímáte a souhlasíte s ním ve všem? A co rodiče, dárci života? Nosíte v sobě hluboký souhlas s nimi a s tím, co jste v dětství s nimi prožili? A pokud ne, můžete přijímat a souhlasit se sebou? Jaký to má pak vliv na vaše zdraví, vaše tělo a mysl?
No, jo, namítnete možná, ale tohle je pomalé, zdlouhavé, pracné a výsledek možná nejistý. Je to zdravé, chtít všechno hned? Je to harmonická cesta, která vede k trvalému zdraví? Anebo ke spěchu a dalšímu napětí? V nás dřímá skutečně ohromná síla, nedovedeme si ji ani představit, leda podle výsledků, které však předpokládají vysokou trpělivost a vytrvalost. Záleží na nás a naši vyspělosti, zda to už dokážeme docenit a následovat anebo ještě chvíli budeme zkoušet svou duši a tělo přechytračit.

Pozornost ke skutečnému "Já", které se projevuje vědomím, následný klid mysli a prodlévání v něm aktivuje vnitřní léčivé síly k činnosti. To je cesta ke zdraví, jednotě. Trvalému zdraví, neboť poznáváme, že stálé zdraví je v nás stále přítomno. Toto uvědomění a nové přesvědčení nesmírně léčí naši psychiku i tělo. Tento proces podporuje pobyt v přírodě, zejména na horách, klid, radost a láska v myšlenkách a vztazích a především znovunalezená láska k sobě! Vědomé vnímání svého "JÁ".

Kam dál