Říjen 2007

Ramana Gita 2

28. října 2007 v 18:27 Cesta poznání
Výběr z
Ramana Gita
(Učení Šri Ramany Maharšiho)
Sri Ramana Maharši z Arunáčaly (1879 - 1950)
2. část
VÝZNAM SPOČÍVÁNÍ V BOŽSKÉM JÁ
Ganapati Muni:
18. Nejlepší z mudrců, která z těchto myšlenek je poznáním, "já jsem Brahman" anebo "Brahman jsem já" nebo "já jsem vše" anebo "toto vše je Brahman"? Je mezi nimi rozdíl?
Bhagavan:
19. Nepochybně jsou tyto myšlenky toliko představami. Mudrci říkají, že spočívání v čistém stavu je poznáním.
Ganapati Muni:
20. Je rozlišování mezi "Skutečností" a "Iluzí" dostačující pro osvobození? Anebo je zajištěno jinou duchovní praxí?
21. Zakotvení v Božském Já samo osvobozuje jedince ze všech pout. Rozlišování mezi "Skutečností" a "Iluzí" vede k nechuti k pomíjivému.
Výňatek z komentářů A.R.Natarajana:
V tradiční 'Jnana Marga', Stezce poznání, praxe nese podobu jasného přijetí faktu a trvání na něm, že nejsme odděleni od Božského Já. Jinou částí této praxe je jasné přijetí tvrzení "nejsem toto tělo". Obě tyto afirmace tvoří dvě ostří jediné žiletky advaity, nedvojné duchovní praxe. Myšlenky "Já jsem To" (Já jsem Brahman nebo Atman) a "toto nejsem já" (já nejsem toto tělo) jsou pomůckou pro sebe-dotazování.
JEN ZKUŠENOST SAMA JE DŮLEŽITÁ
Ganapati Muni:
22. Je pro hledající pravdu studium písem postačující pro osvobození? Anebo je přineseno praxí podle pokynů Gurua?
Bhagavan:
23. Porozumění vlastní totožnosti s Božským Já, založeno na písmech, dokonce i když je správné a zbavené pochyb, nenahrazuje zkušenost.
24. Stovky knih nemohou rozpustit pochybnosti a neporozumění. Zkušenost sama to dovede.
25. Zkušenost přirozeného stavu během duchovní praxe je označena jako "upasana". Když se stane nepřetržitou je to "poznání".
Výňatek z komentářů A.R.Natarajana:
Knižní poznání, že jsme "To" může být pouze bodem začátku a musí pokračovat praxí dotazování po své pravé identitě i zdroji a vést ke zkušenosti Božského Já. Jinak se to stane jen přívlastkem slabé mysli.
PRAVDA - JEJÍ NASLOUCHÁNÍ, ROZJÍMÁNÍ A SPOČÍVÁNÍ JAKO ONA
Ganapati Muni:
26. Nejlepší z mudrců, co je míněno "nasloucháním Pravdě", "meditací na Ni" a "spočíváním jako Ona"?
Bhagavan:
27. Naslouchání Védantickým textům anebo Guruovu vyjevení Pravdy anebo její poznávání díky nahromaděným zásluhám z minulých životů je nazýváno "nasloucháním Pravdě". Avšak, je to naslouchání uvnitř, naslouchání Božskému Já, ze kterého já-myšlenka vzniká.
28. Rozjímání o Božském Já je studiem písem, řekněme, ale to je jenom sebe-dotazování.
29. Zkušenost spočívání v Božském Já sama dovede vykořenit pochybnosti a nedorozumění. Ponoření do Toho je setrváním jako Ono.
Výňatek z komentářů A.R.Natarajana:
Když myšlenka-já (ego) se rozplyne ve svém zdroji při sebe-dotazování, plynulé pociťování Já, Já převezme místo já-myšlenky. Ramana říká, že uvědomování tohoto pociťování Já, Já vytváří 'naslouchání'. V souhlase s Ním to je pouze dotazování "kdo jsem já?" anebo "odkud jsem já?", které může být považováno za rozjímání o Pravdě. Pochybnosti se rozplynou, když ego splyne se svým zdrojem a setrvá v Božském Já.
PŘETNUTÍ UZLU
Ganapati Muni:
30. 14. srpna, v noci, jsem položil Maharšimu otázku na přetnutí uzlu, o čemž mají dokonce i učenci pochybnosti.
Bhagavan:
31. Spojení mezi tělem a Božským Já je nazýváno uzlem. Je to pouze tímto spojením s Já, že jedinec si uvědomuje tělo.
32. Tělo je netečná věc. Božské Já je vědomím. Vazba mezi těmito dvěma je zajištěna myslí.
33. Nevědomý vnímá pouze jméno a tvar. Podobně Božské Já samo září všude pro toho, kdo přeťal tento uzel.
Výňatek z komentářů A.R.Natarajana:
Sebe poznání je možné pouze jestliže je přeťat uzel vědomí. (Míla Tomášová sdělovala: "Člověk je smyčkou a celý nekonečný provaz je Bůh. Rozvázat uzel jde nejlépe láskyplnou touhou po své dokonalé podstatě, Já" Pozn. překladatel)
Tento uzel je alternativně nazýván jako ego, mysl, samsara, jemné tělo a otroctví. Osoba, která přeťala tento uzel vnímá pouze jedno v pozadí jmen a tvarů.
NADŘAZENOST SEBE - DOTAZOVÁNÍ
Karshni:
34. Co utváří sebe-dotazování? Co je jejím užitkem? Může jedinec získat díky jiným duchovním praktikám stejný výsledek jako sebe-dotazováním?
Bhagaván:
35. Když ego, které je pouze odrazem Božského Já, s ním splyne, Božské Já samotné zůstává navždy všude.
36. Výsledek sebe-dotazování je lékem na všechna trápení. Je nejvyšším ze všech výsledků. Není nic většího než toto.
37. Úžasné okultní síly jsou možné díky jiným praktikám než sebe-dotazování. Ale dokonce i když si jedinec zajistí takové síly, nakonec jen sebe-dotazování dává osvobození.
Výňatek z komentářů A.R.Natarajana:
Tento verš se zabývá tím, co se stane, když se ego rozplyne ve zdroji. Zbude nicota? Zmizí činnost? Ne, jestliže Vědomí, které je neomezené a dokonalé, zůstane samotné, činnosti budou vykonávány samočinně a perfektně.
Ačkoli si ego může hrát na to, že je všemocné, nemá ve skutečnosti žádnou vlastní sílu. Svou sílu čerpá pouze z Vědomí. Paulovi Bruntonovi Maharši na takovou otázku odpověděl, že "když se toto stane, člověk ve skutečnosti sebe neztratí, nýbrž nalezne." Oddělená identita je ztracena a objeví se nová plnost. Soužení, zrozené z nevědomosti, z omezení bytí ztotožněného s tělem, dochází svého konce. Mysl se stává čistým kanálem pro zrcadlení neomezeného Vědomí.
V posledním verši Ramana vyzdvihuje metodu sebe-dotazování, protože se vyhýbá rozptylování mysli rozvíjením vedlejších schopností a soustředí ji na jediný cíl Sebe - poznání.
POZNÁNÍ A POZNÁVAJÍCÍ
Ganapati Muni:
38. Jestliže žena zemře po dosažení osvobození během života, co je správné udělat? Je to pochování anebo spálení?
Bhagavan:
39. Tělo osvobozené ženy je chrámem a nemělo by být zpopelněno. Osvobození a poznání je společné oběma, mužům i ženám.
Ganapati Muni:
40. Jak osoba "neměnného poznání" ví, že je takovou? Je to díky plnosti její zkušenosti?
Anebo díky tomu, že vnímá jednotu? Podle jaké známky druzí poznají, že osoba je Poznávajícím?
Bhagavan:
41. Poznávající, který spočívá pevně v přirozeném stavu, si je bez jakýchkoli pochyb vědom, že je jedno. Proto je jeho mysl tichá a osvobozena od pohybu zrozeného z uchovaných sklonů.
42. Ze známky rovnosti se vším stvořením druzí odvozují, že je Poznávajícím (Džňaninem).
Výňatek z komentářů A.R.Natarajana:
Ramanův denní život je vskutku nejlepším komentářem na poslední verš. Sám spočíval pevně v přirozeném stavu a neexistovali pro něho žádní druzí. Slovy Ganapati Muniho "v chlapci, pasáku krav, opici, psovi, vědoucímu, učenci i žáku, ve všech spatřoval Jedno bez nejmenší stopy zaujatosti, či nadržování. Odmítal pro svoji osobu jakékoliv zvláštní zacházení a trval na stejném přístupu ke všem. Na otázku Yoganatha Yatiho o ideálním cíli pro společnost, Ramana odpověděl, že to je 'bratrství založené na rovnosti'. Poznávající, Džňani, nenahlíží svět odlišný od sebe. Tudíž od své přirozené a univerzální lásky.

Ramana Gita 1

24. října 2007 v 21:41 Cesta poznání
Výběr z
Ramana Gita
Učení Šri Ramany Maharšiho
Sri Ramana Maharši z Arunáčaly (1879 - 1950)
"Ramana Gita obsahuje učení velkého mudrce Ramany, proto je tak nazývána. Je to dostatečný důvod pro aspiranty Pravdy, aby v ní hledali světlo a vedení při pátrání po štěstí a osvobození. V letech, kdy Ramana sídlil v jeskyni Virupakša a Skandášramu, činíce tak svatou horu Arunáčala nesrovnatelnou, vážní hledající se soustředili pouze na kořen duchovní praxe a hledali u Něho objasnění. Deivarata, Karshni, Yoganatha, Kapali, Visalakshi, Vaidarbha, Amritanatha a velký prorok Ganapati Muni, v jejich otázkách byl zahalen celý rozsah všeho, co je cenné v duchovní látce. V Ramana Gitě člověk často nalezne množství brilantních myšlenek následujících inspirované vyjádření, například když Ramana hovořil, svým nezaměnitelným způsobem, o "Vědě Srdce" anebo "Ovládání mysli". V Ramana Gitě je hledáček zaměřen po celou dobu na sebe-dotazování (atma vičara) a Sebe-Poznání. Pravým důvodem, pro který Ramana šlapal tuhle zem, bylo ukončit nekonečné filozofické debaty a přivést člověka zpět k jeho zdroji, aby zakoušel a vešel do své pravé přirozenosti. Pro tohle je Ramana Gita nedocenitelná."
A.R. Natarajan
Z knihy: Selections From Ramana Gita, A. R. Natarajan. Druhé vydání, únor 2000. Publikováno s laskavým svolením prezidenta Šri Ramanasramu, Šri T.N.Venkataramana.
"Ramana Gita obsahuje na tři sta veršů, pro tento výbor bylo vybráno čtyřicet, protože i Ramana sám vybral čtyřicet veršů z Bhagavadgíty. Byl tak vytvořen stručný a jasný průvodce. Každá významná práce na Východě začíná modlitbou." A.R. Natarajan
Čtěte utišeni, s plnou pozorností k textu. Nezamýšlejte se vůbec nad slovy, nechte je na sebe pouze působit. Jsou to kódy, které otevírají vaše vědomí. Uvolněně sledujte klid, který jemně vplouvá do mysli. Uvědomujte si tento klid. Když myšlenky odejdou, spočívejte nějakou chvíli v posvátné Prázdnotě, Srdci. Odměnou bude spontánní radost a blaženost, která vytryskne ze Srdce jako znamení, že jste se dotkli své pravé Přirozenosti, že jste vešli do svého Srdce, Božského Já. Slova Já, Srdce nebo To, označují Boha i náš přirozený stav. Pozn. autor překladu.
Modlitba
(text: Ganapati Muni)
1. Ve sprchách milosti je podoben měsíci,
příteli modré lilie,
podobně září jako slunce
které se přátelí s lotosem
Ve svém pevném setrvání v Božském Já připomíná
Že je jedno s otcem, Dakšinamurthim
Pod banyánovým stromem
Na takového jediného meditujme.
2. Ramana Gita je čistou řekou, Gangou
mající svůj zdroj v majestátní hoře Šri Ramana.
Ona protéká skrz slova poety Ganapatiho
A z každého očisťuje veškerou nečistotu
A dosahuje oceán Srdce oddaných.
Výňatek z komentářů A.R.Natarajana:
Každá významná práce na Východě začíná modlitbou. Vzletné verše Ganapati Muniho v první sloce jsou nahlíženy jako meditace, vyvolávají pocit Ramanovy přítomnosti. Přirovnání s Dakšinamurthim, asketou, vtěleným Šivou, který seděl pod Banyányovým stromem a učil v tichu, mauně, odkazuje na Ramanovo učení tichem. Druhá sloka je chválou na Ramana Gitu, jejíž každé slovo má svou vlastní moc, moc smýt nečistoty oddaného, který ji čte.
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ÚKOL
Deivarata:
1. Bhagavane! Co je nejdůležitějším úkolem lidských bytostí chycených do cyklu zrozování a smrtí? Prosím vyjasni jeden a taky jej vysvětli v detailech.
Bhagavan:
2. Pro ty, co touží nejvýše, objevení vlastní pravé přirozenosti je nejdůležitější. Protože ona je základem všech činů i jejich následků.
3. Po odmítnutí smyslových objektů člověk setrvává jako čistý plamen poznání ve vlastní pravé přirozenosti. Toto je přirozený stav.
4. Přirozený stav je prostý lenosti. Jedinec pevně zakotven v něm nepřetržitě vykonává nejtěžší pokání, spontánně.
Výňatek z komentářů A.R.Natarajana:
Duchovní knihy, písma, uvádějí mnoho závazných povinností, otázkou pak je, která je nejdůležitější. Pro ty, kteří chtějí přerušit karmický cyklus zrozování a osvobodit se z něho, je nejdůležitější poznat svoji pravou přirozenost.
Lidské bytosti mají moc rozlišování, schopnost vybírat si mezi etickým a ne-etickým, mezi prostředky, které vedou k osvobození a těmi, které vedou k dočasným radostem.
Co je charakteristikou pravé přirozenosti, přirozeného stavu? Je to stav, ve kterém všechny ven směřující pohyby mysli ustaly.
SEBE - DOTAZOVÁNÍ
Deivarata:
5. Jaká je duchovní praxe, vedoucí k poznání pravdy o sobě? Jakým úsilím lze dosáhnout obrácení mysli dovnitř?
Bhagavan:
6. Praktikováním odvracení všech myšlenek pryč od smyslových objektů a sledování sebe-dotazování vytrvale a pevně.
7. Myšlenka-já je kořenem všech ostatních myšlenek. Po zdroji této já-myšlenky má být pátráno.
8. Toto samo je sebe-dotazování a ne kritická studia písem. Hledání zdroje myšlenky-já ponořuje já-myšlenku do něho.
Výňatek z komentářů A.R.Natarajana:
Když je zakoušená radost vlastního přirozeného stavu, pak ven směřující pohyby mysli musí být zastaveny a mysl musí být obrácena dovnitř.
Sebe-dotazování, atma vičára, je hledáním zdroje myšlenky "já", tj. zdroje ega. Musí být pevné a vytrvalé.
V Ramanově učení je pozornost zaměřená na to, co je známé, na jedince, a ne na neznámého Boha anebo Božské Já. Protože, pokud jedinec pozná pravdu o sobě, potom pravda o Bohu bude také vyjevena. Svět se stále točí okolo "já". Já jsem muž, žena, já jsem tohle udělal atd. Když se tedy člověk zabývá tím, co je mu blízké, příbuzné, nepotřebuje se zabývat otázkou víry, ani se vyznat v pojmech. V Ramanově učení je člověk žádán, aby porozuměl pravému nositeli "já" a hledal jeho zdroj.
VĚDA SRDCE
9. Já-myšlenka je kořenem všech myšlenek. Zdroj, ze kterého já-myšlenka povstává je Srdce.
10. Toto Srdce je odlišné od krev rozvádějícího orgánu. Jestliže je slovo rozděleno na Hrt a Ayam, centrum a To, je to ustanoveno pro Božské Já.
11. Jako slunce dává světlo měsíci, stejně tak Srdce osvětluje mysl.
12. Ten, kdo si neuvědomuje, že zdrojem vědomí je Srdce a vnímá objekty jako by byly od něho oddělené, je nevědomý a podléhá iluzi.
Komentáře A.R.Natarajana:
Hledáme zdroj myšlenky já, protože ona je zdrojem všech ostatních myšlenek. Myšlenka já povstává z Božského Já a podílí se tudíž na Jeho charakteristikách. Nese "vůni" Vědomí. Dotazování vyvolává tuto "vůni" a po jejích stopách je mysl jedince přivedena zpět k jejímu zdroji.
Srdcem je míněno duchovní Srdce na pravé straně hrudi, dva palce od středu. (Zde se projeví teplo, jemná pulsace anebo začne vyzařovat duchovní Energie, pokud se na toto místo medituje a Srdce se počne otevírat. Název Srdce se používá u Božského Já vztaženého k jedinci a tělu, jinak je Srdce Božským Já a toto Já nemá žádné místo ani hranic. Tělo existuje v Něm jako pouhá myšlenka. Pozn. překladatel.) Hrit a Ayam také znamená Hrit, Aham, "Já jsem Srdce".
Může vzniknout otázka, jak vše pronikající a neohraničené Vědomí může mít nějaké místo uvnitř těla. Je to proto, že uvnitř musí být zdroj, který dává světlo - energii mysli a umožňuje činit, konat. Toto je Srdce, na pravé straně hrudi. Je zdrojem myšlenky já, kořene všech ostatních myšlenek.
Rozdíl mezi mudrcem a nevědomým je v tom, že první si je vědom toho, že skutečným zdrojem vědomí je Srdce, které je všudypřítomné. Nedostatek tohoto poznání vede k mylnému názoru, že mysl je oddělená, vědomá jednotka. Dále to vede k iluzi vidění objektů jako oddělených od Božského Já.
V tomto kontextu můžeme odkázat na verše Ramany Maharšiho v "Sat Daršanam": "Nevědomý vidí svět sám jako skutečný. Pro mudrce je opravdový pouze beztvarý zdroj viděného, kompletně."
OVLÁDÁNÍ MYSLI
13. Člověk připoután k objektům a mající nekonečné myšlenky díky síle ukrytých sklonů, nalézá těžko ovládání mysli.
14. Pohyb mysli může být ovládán řízením dechu. Pak, jako uvázané zvíře, mysl přestává odbíhat.
15. Sledování plynutí dechu je jeho řízením. Takové sledování, je-li konstantní, uklidňuje dech.
16. Řízení dechu s sebou přináší ovládání myšlenek. Potom jedinec spočine v jejich zdroji.
Výňatek z komentářů A.R.Natarajana:
Mysl člověka připoutaného k smyslům nemá sílu odtáhnout se od nepřetržitého proudu myšlenek. Tyto připoutanosti jsou zapříčiněny silou pocitů (tendencí, vásan) vzniklých vlastními motivovanými činy v minulosti. Pouze poznání může kompletně zničit všechny tendence, sklony.
Když mysl postrádá potřebnou sílu, pak pomůckou pro udržení myšlenek, které se rozptylují, je usměrnění dechu. Ramana navrhuje konstantní mentální pozorování dechu. Protože mysl i dech povstávají ze stejného zdroje, ovládání jednoho ovládá i druhé.
STEZKA
17. Brahman samo září jako Já, Já v Srdci. Toto je forma Božského Já. Vstup do Srdce klesaje dovnitř s tázající myslí, dechem ovládaným a setrvej jako Ono.
Výňatek z komentářů A.R.Natarajana:
Toto je první Ramanova kompozice v sanskrtu. Prorok Ganapati Muni (který mladíka Venkataramana obdařil novým jménem Ramana Maharši a titulem Bhagavan, inkarnovaný Pán, pozn.překladatele) se nad ní doslova rozplýval a věnoval tomuto verši ve svazku Ramana Gita celou jednu kapitolu, nadepsanou Tři stezky, The Three Paths. Napsal: "Jestliže člověk porozumí tomuto verši, esenci Védanty, pochybnosti na něho již nikdy nezaútočí."
Tento verš si získal zvláštní pozornost všech Ramanových učenců i badatelů od prvního vydání v roce 1935.
Slova "Brahman", "Atman" (Božské Já) a Srdce jsou užity nezaměnitelně. Tento verš má dvě odlišné části. V první je umístění Božského Já uvnitř tělesného omezení označeno jako Srdce. Protože Srdce je sídlem Božského Já, jako je také zdrojem ega, proto jedinec a Božské Já nejsou odděleni. (A tedy Atman a Brahman, Duše a Bůh jsou jedno, pozn. překlad.)
Ve vedantických textech najdeme popis Božského Já: Je věčné, plné blaha, a čisté. Ale prožitek je popsán Ramanou. Co je to? Je to nepřetržité pulsování, vibrace, pociťování Já - pociťování plnosti, blaženosti bez přerušení. Pulsace Já - Já samo od sebe. (Míla Tomášová také vysvětlovala, že to svaté Já nevyzařuje ze Zdroje spojitě, je to "Prázdno, pak Já, Prázdno, Já. Chcete-li poznat toto Já, musíte mít pokorné srdce." Pozn. překladatel.) Není to ego, nýbrž Božské Já samo, celek. Prožívání bude pravým významem podoby "Já". Je to podoba, ve které Vědomí vyjadřuje samo sebe.
Ve druhé části verše jsou tyto tři stezky zmíněny. Ramana poukázal na metody zakoušení emanace (vyzařování) "Já". "První stezkou je 'Margana', hledání, pátrání; druhou je 'Majjana', ponoření, potopení dovnitř; a třetí 'Pranarodha', řízení, usměrňování dechu," píše Ganapati Muni v Ramana Gitě. Pátrání je dotazování dovnitř svého Já. Řízení dechu znamená pozorování plynutí dechu svoji myslí, což zajišťuje klid mysli. Potopení do Srdce je navrhováno potom, co je mysl nehybná buď sebe dotazováním anebo pozorováním dechu, mysl musí skočit dovnitř, aby dosáhla Srdce, jako potápěč skočí do moře, aby na dně objevil perlu. Přivazuje si k sobě závaží, aby snadněji klesal, stejně jako hledající se přivazuje k dotazování a pozorování dechu.
Ve skutečné praxi splývají a stávají se jedinou stezkou. Ganapati sám uvádí, že "metody jsou v podstatě jedinou". Protože zdroj ega musí být dosažen "objevením uvnitř pomocí ostrého intelektu a díky řízení dechu, řeči i mysli." (Sat Daršanam, Skutečnost ve čtyřiceti verších)

webové adresy

24. října 2007 v 21:12 oblíbené stránky
www.marcelkazhor.cz: Vše, co potřebujete na cestě k Sobě! Smích, smích a jenom smích... v klidu mysli...a také
odpovědi na vaše opravdové otázky!

www.satguru.cz Poselství tichoho mudrce Ramana Maharšiho, cesty na Arunáčalu, návštěvy Šri Ramanašramu a fotografie, rodinné konstelace
www.sriramanamaharshi.org Stránky ášramu Ramany Maharšiho v Thiruvannamalai, v Indii, centra pátrání, "Kdo jsem Já?"
www.brahmam.net Pokračovatel učení Šri Ramany Maharšiho z Arunáčaly, žije v Indii, v Tadpatri, kde má ášram, přijíždí pravidelně do České republiky dělat satsangy, žije v dokonalém míru se sebou a světem.
http://godbay.blogspot.com Přítel Mirek Hruška, zabývající se "Sebepoznáním", jeho myšlenky i přítomnost jsou velmi inspirativní. Člověk plný lásky.
www.povidanisjanem.cz (Džňáni, Poznávající hovoří o vztazích, dnešním světě a o nás v něm, naučí vás vnímat tento svět jako Boží nádhernou hru)
www.advaita.cz (vždy vás ponoří do Ticha, Prázdna mysli a poučí o vaší podstatě, přehled mudrců a jejich práce)
www.svetmysli.net (bezvadné, o Arunáčale, Ramanovi, osvícených bytostech a avatarech)

Termíny

22. října 2007 v 21:07 Meditace
Úplňková meditace na přirozené zvuky didgeridoo a tibetských mís v pyramidě Óm Arunáčala v Oldřichovicích 522, 27.10. od 17h.
Hraje Pavel Vank z Ostravy

Kdo jsem já?

22. října 2007 v 21:04 Cesta poznání
Cesta poznání je neustálým odkrýváním mentálních vrstev, vytvořených z našich představ o sobě, o světě a Bohu. Co se objeví, když poslední vrstva bude odkryta? Já, svět a Bůh splynou v Jedno.
Nebude problém žít v těle, mluvit s druhými, vidět věci a bytosti ve světě, ale uvnitř bude panovat stálé vědomí Jednoty a Jednoho.
Bůh bude mluvit s Bohem, uvidí všude Boha v různých šatech, v různých zvucích, různých vlnách, ale stále jediné moře vědomí si bude uvědomovat toto vše zároveň v tvaru i bez tvaru.
Není to krásné? Ze všeho k vám poplyne láska a vy sami se stanete láskou. Budou dál těžkosti, ale nebude nikdo, kdo by se jimi trápil anebo je vnímal jinak, než lásku.
Utopie? Mudrci všech věků pravili: Realita. Mnohem menší mudrci šlapou dnes naši zem a žijí TO.
Před pár lety jsem kráčel kolem čajovny. Neznámé To mě celého prostoupilo a uchvátilo. Cítil jsem naprosté osvobození. Všechno ve mě ze mě jednoduše odteklo. Jako by se vosk rozpustil v blízkosti ohně. Byl jsem, ale nebyla osobnost. Byla osobnost, ale nebyl žádný tlak s ní spojený, jenom vánek osobnosti. V čajovně seděl člověk, který mi řekl: "Žiji v nirváně." Znal jsem Nirvánu, svaté Prázdno, Boha. Žil jsem již v trvalé blaženosti, ale nevěděl, co to znamená žít v Nirváně. Později jsem porozuměl. Srdcem. Žijte v Nirváně! Stojí to za všechnu námahu.
Co to znamená žít v nirváně? Všechno přijmout, všechno odevzdat. Nic není mé, nic mi nepatří. Žádná radost, žádná bolest. Kdo jsem? Svaté Ticho může být jedinou odpovědí.
Cesta: Zastavte se. Utište se. Pozorujte tělo. Trénujte pozorování těla a učte se klidně sedět. Tělo je klidné. Pozorujte dech. Učte se klidně sedět a klidně pozorovat dech. Nádech, výdech. Žádné úsilí, žádné napětí. Nádech, výdech. Kde vzniká? A kde zaniká? Nádech výdech. Tělo mizí. Nebojte se toho. Zůstává pouze nádech a výdech v jakémsi prázdném prostoru vědomí. Pzorujte nezaujatě a vytrvale nádech a výdech a vytrvale odtahujte pozornost od myšlenek. Dostaví se klid. Spočívejte v tomto klidu a on se bude prohlubovat každou takovou meditací.
Nic víc již nechtějte, než tento klid. I kdyby byl jenom slabounký. Neposlouchejte ego, které vám možná bude našeptávat, " no to nic není, trocha klidu, já chci přece štěstí." Nevíte dosud, co štěstí je a ego to také neví. Sledujte a prohlubujte svůj vnitřní klid. On vás dovede bezpečně až domů do hlubokého duševního Míru, kde hlas světa utichá a věčné blaho dlí jako naprostá přirozenost vás samých.
Když umíte setrvávat v klidu, je čas položit svému vědomí otázku: "Kdo jsem já?" anebo rovnou "Co je Bůh?", či "moje Duše?" A zůstávat ponořený do klidu v sobě, nereagovat na myšlenky jinak, než otázkou, "odkud pramení?" a pouze zůstávat pozorný ke svému nitru, srdci. Ticho. Nechtějte více. Až se samo od sebe prohloubí, a to se stane jen, když už dokážete přijímat druhé lidi a bytosti s láskou, pak TO zažijete. Bude to zase jenom klid anebo mír, ale nepopsatelný, nesdělitelný. Naprostá S V O B O D A. Lůno samotné LÁSKY. VŠE a NIC zároveň. NIC, které obsahuje veškerou moc a vy ji budete sdílet! Proto je ta nejhlubší komnata vědomí otevřena jen tomu, kdo dosáhl ve své mysli naprosté pokory, prostoty, obyčejnosti.
Kdo nechtěl nic, vše odevzdal, dostal všechno. Nosí to v sobě, našel své srdce a nic už nepotřebuje.
Ptejte se dovnitř, "co je moje Duše?", "kdo jsem?" A spočívejte v klidu s pozorností obrácenou ke svému vnitřnímu klidu. Když to učiníte s pokorou a důvěrou, když alespoň na chvíli přestanete důvěřovat své věčně pochybující mysli, zaplaví vás čistá energie lásky anebo blaha. To jste vy! Ne sprška nestálých pocitů, které jsou pouze odrazem v mysli probíhajících myšlenek.
Za polonahým mladičkým jogínem v jeskyni na hoře Arunáčala přišel vzdělaný, dobře oblečený filozof. Jogín na něj ani nevzhlédl. Kdo jsem? Ptal se jej vzdělaný učenec. Rozcuchaný mladík nakreslil do písku odpověď: "Pouze Vědomí."
Co je podstatou tohoto Vědomí? Mladík odpověděl: "Bytí, vědomí, blaženost."
Později jiný učenec dal mladíkovi jméno Ramana Maharši. Ramana, Božský, Maha rši, velký mudrc.
Později jiný učenec, Angličan, doktor filozofie a spisovatel Paul Brunton navštívil Šrí Ramanu Maharšiho v jeho ášramu v Tiruvannamalai pod horou Arunáčala. Brunton měl v Jeho přítomnosti následující vizi: Maharši vyrostl v obra a vedl maličké dítě Bruntona za ruku na vrcholek hory. Když se dívali dolů, Brunton uviděl pod horou smáčknuty obě zemské polokoule s davy lidí. Mahárši vložil do ruky Paula Bruntona stříbrné vlákno. Jeho mysl byla ihned zaplavena dokonalým mírem. "Až půjdeš mezi ně," sděloval Bruntonovi, " můžeš mít tento mír v sobě, ale musíš za to zaplatit svým egem. Musíš se vzdát svého ega."
A toto je poznání Pravdy. A poznání Pravdy je vyřešením všech vašich problémů. Nikdo, nikdy, po všechny věky, nedosáhl štěstí a poznání Pravdy jinak, než tím, že se vzdal svého ega.
Ježíš Kristus sdělil: "Poznejte pravdu a pravda vás osvobodí." A také sdělil, kde ji hledat: "Království nebeské leží ve vás."

Rodinné konstelace: Jak žít v radosti 2

22. října 2007 v 20:16 Rodinné konstelace
Všechno je přítomno v nás
RK ukazují, že vše je v nás přítomno a my jsme přítomni ve všem. Řešení vždy spočívá v naší duši. Když problém vyřešíme v sobě, energie dorazí i k těm druhým. Po konstelacích je časté, že se nám sama ozve i druhá osoba, s níž vstřícný kontakt nebyl dlouho vůbec možný.
Není proto dobré hned po konstelacích spěchat s nějakým vlastním řešením. Je třeba i tady nechat konat duši a být jen otevřený. Pozorný ke svému nitru. Duše sama připraví podmínky, a pak teprve ukáže tomu človíčku, jak jednat. Ale jakmile člověk převezme aktivní roli, duše se zase stáhne a obraz vytvořený konstelací zmizí a problémy se vrátí zpět.
Jsme sjednoceni úplně se vším, v konstelacích to můžeme prožít jednoduchým, nádherným způsobem.
Je snazší přijmout konstelaci pro lidi, kteří už na sobě pracují, protože pro mnohé to může být otřes. Někdy přicházejí za mnou lidé, kteří chtějí, abych jim dal zapravdu a pomohl jim změnit toho druhého. Kdybych to udělal, ztratili by šanci cokoli zlepšit.
Matka je svatá
Pro některé je těžké přijmout jiný postoj například k matce. Vždyť jim tolik ublížila a oni ji teď mají přijímat s láskou. Neuvědomují si, že tím nyní nesmírně ubližují sobě. Matka nosí zárodek v sobě, dítě je plně závislé na ni, proto je u Boha svatá! A je to tak. Kdo ji odmítne, má vážné potíže, duše mu to neodpustí. Duše ví, co pro ni matka znamená. V matce se zrcadlí Božská Matka.
Pokud se matka nechovala dobře k dítěti, tak jen proto, že sama nedostala lásku, mnoho trpěla a nenaučila se lásku dávat. Pokud je dítě dospělé a matku odmítá, pak v negativním předávání bude pokračovat. To je zákon Vědomí. Dospělý může jednat, a tím negativní předávání obrátit v pozitivní. Už se nemůže vymlouvat na to, co nedostal v dětství.
Každý může přijmout toho, kdo mu ubližoval do srdce, aniž by mu chtěl odebírat důsledky jeho činů. "Patříš ke mně, ale důsledky tvých činů nechávám tobě." Toto je léčivá věta pro duši. Bert Hellinger, Němec, od kterého se všichni konstelace učíme, objevil mnoho léčivých formulek pro duši a na konstelacích se s nimi lidé setkávají a prožívají jejich hojivý účinek.
Konstelace a poznání
Přístup ke konstelacím odpovídá metodě džňány, cestě poznání. Je to výuka být tady a teď. Být přítomen v tom okamžiku a být pozorovatelem toho, co probíhá. Nenechávat se emočně vtáhnout, nedovolovat mysli hodnotit to, co probíhá. Vlastně celé utrpení pochází z hodnocení mysli. Když se něco stane, tak se to stane strašným, až teprve tehdy, když tomu dáme nálepku: "Je to hrozné. Tohle se nemělo stát." V tomto bodě teprve vzniká trápení. Takové věty působí na duši jako jed. O co více jsou před námi v tomto přijímání událostí života tzv. primitivní národy anebo materiálně zaostalý Východ. O co šťastněji tihle lidé dovedou žít v nesrovnatelně horších existenčních podmínkách. Tady leží pádná odpověď Západu na mylnou domněnku, že technický pokrok přinese lidstvu šťastnější život. Setkáváme se s pravým opakem. Život je pohodlnější, nikoli však šťastnější.
Meditace
Konstelace jsou tichým soustředěním do nitra. Stávají se přirozenou meditací. Učí vnímat naše nitro, naslouchat mu a nechávat jej vyjádřit se v našem pohybu, jednání. Je to učení pozorování pocitů až do jejich vymizení. Čím méně slov, tím je proces účinnější. Samozřejmě, něco je nutné sdělit. Vnímá to duše i duše těch, kteří patří do systému (např. rodiny) a nejsou fyzicky přítomni. Tato sdělení hovoří přímo k duši. A člověk také poznává, že duše vždy vnímá jeho slova. Proto se v životě učí lépe se slovy zacházet. Slovy i myšlenkami.
Zkušenosti
Po prvních konstelacích se ve mně na chvíli rozhostil smutek nad bezmocností člověka před tlakem rodinného systému. Každý je povolán sloužit svému rodinnému systému, nese si v sobě vliv několika generací a odžívá si jejich osud (který je i jeho osudem) a není z toho úniku. Samozřejmě jedna cesta je - plné osvobození ve smyslu džňány. To bylo pro mě smutné zjištění, protože kdo z běžných lidí má tuhle možnost. Samozřejmě, že každý, ale nedokáže to každý. Například u těžkých osudů, incestů a znásilňování, kdy oběť z nevědomosti přirozeně odsoudí násilníka, tím spíš, pokud je to rodič. Nevědomě se tak odsuzuje k tomu, aby mnoho trpěla a předávala utrpení dál.
Přesto RK ukazují možnost, jak traumata překonat a vést šťastný život. Znamená to být přítomen a jít do života naplno. Být přítomen tomu, co probíhá a říci tomu "ano", souhlasím. "Ne," je fatální, neboť se nemohu vyhnout tomu, co se událo anebo udává. "Ne," popírá duši, a proto vede k utrpení. Učit se dívat a vidět realitu takovou, jaká je! To je ta nádherná možnost pro každého - být s Bohem v souladu. Nikdo se nemůže vyhnout setkání se smrtí někoho blízkého. Když ji přijímá jako součást života a uznává ji stejně jako život, pak se postupně bolest ze ztráty promění v mír. Oba naleznou mír. Živý i mrtvý. Konstelace ukazují, že všichni jsou stále přítomni, živí i mrtví. A mrtví podporují živé, pokud jsou ctění. Stejně nás upomínal Maháriši před svou smrtí: "Kam bych šel? Jsem stále zde."
Být v přítomnosti, to je ta džňána, moudrost, poznání, která umožňuje prožívat utrpení a zároveň být mimo ně. Protože jakmile něco potlačím, co ke mně patří, pak to začne působit zevnitř destruktivním způsobem. A ačkoli se mi podaří přímé konfrontaci vyhnout, později mě dostihne v depresích, nemoci, či jinak. Vytlačit, co ke mně patří, nelze nic. Člověk se nikdy nezblázní, protože se něco hrozného stane, ale protože to nepřijme, neuzná.
Mám s tím vlastní zkušenost. Rodiče měli autohavárii. Já jsem to nepřijal. Odsoudil jsem život za nespravedlnost. Tím jsem odsoudil i svoji duši. Těžké psychické problémy nenechaly na sebe dlouho čekat. Trvaly rok. I tady se ukázalo, jak je i to špatné ve skutečnosti dobré. Tento prožitek mě nesmírně posunul dále v chápání světa i Boha a pomohl mi ohromně se otevřít životu, a tedy Bohu a čerpat z něho netušenou energii. Dnes celý rok "temna" považuji za jeden z největších darů v mém životě.
Řešení utrpení
Představitelé rolí se učí tiše stát a dívat se pouze do očí a nechávat tak probíhat vnitřní proces, proces duše. Pak najednou napětí, které na počátku cítili, mizí a mohou se přiblížit. Poznávají, že člověk není ani tělo, ani myšlenky, které se neustále proměňují. Je jenom čistým vědomím, duší. Ona v jedné chvíli na sebe může vzít pocity někoho úplně cizího a ve druhé zase své známé pocity, v jedné chvíli může cítit, že s tímto člověkem nikdy nic nechce mít společného a ve druhé k němu cítí čistou lásku. Toto vědomí může vzít na sebe podobu kohokoli či čehokoli, také chování se může v okamžiku naprosto změnit, a přesto pocit "já jsem" stále neměně přetrvává. Osoba může díky konstelaci poznat, že se ji vlastně nic nemůže stát a nestává a získat velké povzbuzení i odvahu pro život.
Když se díky RK uvolní překážky v mysli, jedinec se najednou cítí volný, čistý a druhé zažívá zrovna tak. Najednou je zde láska, kterou hledal. Pak je řešení jednoduché a smíření snadné. Rozpory jen blokují tok naší energie, nic víc. Energie potom houstne a vytváří těla. Pak se člověk zbytečně táže, proč trpí. A mudrci odpovídají, "nikdo netrpí, a přece utrpení existuje". Utrpení existuje, ačkoli trpitel je vysněný, iluzivní.
Cesta ven z utrpení je tedy možná i pro běžného člověka, který se nezabývá denně meditací. Je možná, ale obtížná. Člověk se nechce vzdávat svého ega a jeho tužeb. Přesto pro něj konstelace mohou být tím prvním krokem k uznání toho, že Něco je nad ním, co je třeba nanejvýš respektovat. Je snazší prožít si svoji duši v konstelaci, než se k ní prosekat džunglí myšlenek mačetou přímé meditace. Jenomže bez meditace bude džungle zarůstat dál.
V počátečním nadšení jsem vykládal o konstelacích lidem bez rozdílu ve snaze otevřít jim oči. Výsledek byl smutný. Spíš jsem si vysloužil rozhořčení anebo útrpný pohled. Oni věřili, že si svůj život řídí sami, a že rozhodují svoji vůlí. Tak jsem mohl pozorovat, jak si každý člověk vytváří své utrpení. Utrpení existuje, zní jedna z Buddhových "ušlechtilých pravd", ale duše trpí až tehdy, když se s trpitelem ztotožní, když člověk začne být konatelem. A konatelem začne být, když si řekne: "Tohoto se zbavím a toto získám, pak budu šťastný."
Závěr
Je možné o konstelacích napsat mnoho. Ale nenahradí to jedinou zkušenost. Stejně jako u poznání Pravdy. Jak pravil Šrí Ramana Maharši, "jediný prožitek nahradí spousty knih, knihy samotné to nedovedou." Přesto mohu knihy Berta Hellingera jenom doporučit. Mezi všemi pak "Skrytou symetrii lásky". Konstelovat lze cokoli. Rodinné, osobní, pracovní i duchovní problémy. Všechno lze personifikovat a postavit do konstelace. Vždyť i člověk je jenom personifikované Absolutno. Vše je jenom zdánlivý tvar Vědomí, univerzálního Srdce.

Rodinné konstelace: Jak žít v radosti 1

22. října 2007 v 20:12 Rodinné konstelace
Technika "Rodinných konstelací" (dále RK) nám ukazuje, a také umožňuje, jak být se světem, svým okolím v souladu, a tedy: jak být v souladu sám se sebou. Ve vztazích často vzniká napětí. Abychom se vyhnuli nepříjemným hádkám, naučili jsme se svoje pocity potlačovat. Pro společnost je to jednodušší, ale pro naši mysl katastrofa. Vše potlačené musí jít ven. Nepustíme-li to přes vědomí, půjde to ven přes tělo - nemoci, i psychické. Konstelace jsou vynikající technikou, jak to, co bylo potlačené vynést na světlo a jak to vědomě zpracovat - transformovat.
Je-li mezi námi napětí, znamená to, že jsme nenašli způsob, jak se přijímat, jak se vzájemně respektovat. Pro naše Srdce je to jednoduché. Ono objímá vše a vše je pro ně rovnocenné. Naše mysl však nedovede vidět v mnohosti celek, rozděluje jednotu na já a ne-já a přirozeně nadržuje tomu "já", které si sama vymyslela, a tak vytváří umělé problémy a my trpíme. Upřímně a popravdě: Utrpení si vymýšlíme. Není to něco, co nutně musíme prožívat.
Často jsme si vzájemně ublížili vlivem nevědomosti a nedovedeme to změnit. Toto stravuje naši vnitřní sílu, energii, která pramení ze Srdce, z duše. Uvedeme-li vztahy do souladu, uvedeme do souladu také sebe. Získáme více energie i lásky. Protože láska je přirozená vlastnost našeho Srdce.
Cestu k osvícení často hledáme jako možnost úniku z neutěšených a pro nás neřešitelných vztahů s lidmi, a tedy se sebou samými. Zejména těmi nejbližšími. A to nemůže fungovat. Neboť právě ti nejbližší nám nejjasněji ukazují naše vlastní problémy, které nechceme vidět. To, co nechceme vidět, nám pak brání v duchovním pokroku. Je to tak, že Srdce nás vede k meditaci, abychom si něco uvědomili, a poté nás vede z meditace zase ven, do světa, abychom to uskutečnili a poznali. Jelikož příčiny našich problémů jsou ukryty hluboko v našem podvědomí, není jednoduché je spatřit.
Konstelace odhalují to, co je skryté
Neviditelné Vědomí v konstelaci odhalí svoje řády. Chceme-li žít v radosti, musíme je následovat, učit se je vnímat. Ačkoli pro uvědomění si tohoto Vědomí je meditace na Ně nejkratší možná cesta, pro porozumění Jeho práci - tvoření, jsou nejrychlejší cestou konstelace. Poznání, prožívání Vědomí, nestačí hned k dosažení moudrosti. Moudrost se dosahuje zkušenostmi, pozorováním tohoto Vědomí v projevu. To je dlouhý proces. RK urychlují tento proces. Když jsou lidé otevřeni konstelaci, mohou v krátké chvíli získat zkušenosti, které by jinak sbírali mnoho let. Možná i mnoho životů. Lidé jsou nezřídka během RK překvapeni, kolik břemene si sami z neznalosti naložili na svá bedra. To, co se stalo nemůžeme měnit, ale naše reakce ano. A právě ty reakce rozhodují o utrpení nebo radosti.
Konstelaci hrají jiní lidé
Při RK si vybíráte představitele své konstelace z řad jiných účastníků. Oni postavením do vzájemných vztahů začnou zažívat pocity lidí, které představují, např. vaši rodinu. Jelikož jejich mysl není zatížena událostmi, které v rodině proběhly, nikoho nehodnotí, pouze prožívají interakci a je proto snadnější nalézt a rozpustit příčiny problémů. Tento obraz, ačkoli se odehrává mimo vaši aktivitu, působí ve vás a také v členech vaší rodiny, kterou konstelace představuje. Působí v duši - vědomí a ono s ním pracuje. Když je člověk pokorný, a tudíž otevřený, duše sama začne pomalu okolnosti měnit. Pocítíme to jako uvolnění, příliv nové energie, nových myšlenek a postupné zlepšení v tom, co se nám dosud nedařilo a neprávem jsme za to vinili druhé. V RK zažijete, jak opravdu všichni a vše je spojeno tímto neviditelným Vědomím. Jak Ono utváří ve vztahu k jedinci duši, ve vztahu k rodině duši rodiny a větších a větších celků, aniž by zaznamenalo sebemenší změnu.
Konkrétní případy konstelace
Dva lidi se rozvedou a najdou si nové partnery. Po čase se začnou hádat. RK vyjeví, že dosud nedali respekt svému předcházejícímu partnerovi. Protože se na něj stále zlobí, pouto mezi nimi trvá a nové partnerství o něj zakopává.
Další je příklad potratu. Partneři nechtějí mít ještě dítě a jdou na potrat. Dítě je zapomenuto, jako někdo, kdo tady nikdy nebyl, ale není to pravda. Po čase se rozejdou. Za odmítnutí života se platí něčím stejně hodnotným - vztahem. Vědomí vytvoří ten tlak zevnitř. Možnost nápravy je, když tu ztrátu oba nesou a dítě žije v jejich vzpomínce, pak se tlak rozpustí a systém znovu vyrovná. Proto je nesmírně důležitá zodpovědnost. Toto nás učí Vědomí. Život v těle je sice mentální iluzí, ale má svůj význam, učíme se zodpovědnosti a moudrosti.
Snad nejčastější případ problémů je odmítání jednoho z rodičů. Zvlášť patrné u lidí na duchovní stezce. Jako by nalezení Boha mělo nahradit chybějícího rodiče. Bůh se třeba nechá poznat i přesto, že někdo, kdo je Mu velice drahý - rodič - je odmítán, nerespektován. Ale pak znovu vytlačuje problém na povrch tak dlouho, dokud není rozpoznán - přijetí rodiče jako něco velikého - hned po Bohu. Nezáleží na tom, co rodič udělal, protože darování života slouží životu. Dítěti (ať dospělému nebo ne, pro rodiče jsme vždy dětmi) umožní přijmout a vážit si rodiče, když si uvědomí, že jej nemusí soudit, že na to dokonce nemá právo. Jiná síla je soudí. Ale co Bůh dítěti neodpustí, ani nemůže, je to, že dítě rodiče obviňuje a odmítá. Pokud se stalo v rodině něco špatného, dítě to špatné může přijmout jako součást svého osudu, své výuky a poděkovat rodičům za to veliké - život - který umožňuje se učit, duševně růst.
Život je veliký dar. Odmítání života je odmítáním dárce, Boha i rodičů. Život přichází od Boha prostřednictvím rodičů. Tedy rodiče jsou velicí a Bohem chráněni. Kdo je odmítá, odmítá na fyzické nebo duševní úrovni Boha, zatímco na jiné, duchovní úrovni jej hledá.
Kdo odmítá rodiče, může přijmout od Boha jen velmi málo. Pak také dávat může velmi málo.
Stejně tak je pro nás důležitý partner. Partner vždy vyjadřuje, co je v naší duši skryto. Jeho odmítání, je odmítáním jedné části naší duše. Často je to ta část, která Stezku nesleduje, stará se o pozemské záležitosti, ale patří k nám. Jenom ji nevidíme, ani nechceme vidět. Pak ale odsud nepřitéká energie radosti a síly. Pocítíme to při rozchodu. Bolest ukazuje, jak silné je naše pouto a smutek, že ztrácíme část sebe sama, se kterou jsme se neuměli domluvit.
Vážný je příklad dětí, které zůstaly po rozvodu s matkou, pokud ona haní bývalého manžela. Anebo obráceně. Dokonce i když je alkoholik, nemůže to před dětmi udělat. Může říci: "Má problémy, které nedovede řešit jinak, ale to není vaše starost. To patří jen jemu. Ale pro vás je to pořád váš nejlepší otec. Je v pořádku, že ho máte rády. My jsme si nerozuměli, ale já mu děkuji za to, že mi dal vás. Ve vás jej mám stále ráda." Takto jsou děti osvobozeny od tlaku následovat odmítaného rodiče v tom, co není správné, co přináší utrpení a zároveň jim umožňuje uchovat si vnitřní spojení. Toto spojení jim zaručí přítok energie, kterou potřebují od obou rodičů, aby se cítily úplné a svobodné. Odmítání rodiče má vždy za následek deprese a opakování jeho chyb. Jeden řád duše totiž zní, že je-li dětmi jeden z rodičů odmítán, pak duševní láska k němu zaručí, aby byly zrovna takové jako on. Je to také známé duchovní pravidlo: Co odmítáme, to si přitahujeme.
Nemoci. Srdce a mysl.
Nemoc je cesta. Píší ve své knize Dahlke s Dethlefsenem (Nemoc jako cesta), tzn. že nemoc není nic špatného, jak se nám snaží namluvit věda. Nemoc nám krásně ukazuje to, co nepřijímáme, čím se máme ve svém životě zabývat, ale nechceme, odmítáme. Nechceme si to uvědomovat, tak onemocní tělo a to už si uvědomíme hned. Ovšem řešení neleží v těle, tělo je jen naším zrcadlem. Řešení musíme nalézt ve svém srdci - vědomí. A tak stále panuje jednota. Když si něco nechceme uvědomit, připomene nám to tělo nebo mysl - psychika. Duše sama o sobě nikdy netrpí. Ona je tím srdcem a to srdce je stále v jednotě, v rovnováze, a proto věčně blažené.
Tělo má svou symboliku a ta ukazuje odpovídající témata v psychické oblasti. Například bolesti hlavy - myšlenky nejsou uskutečňovány jednáním, tělem, kolují jen v mysli. Sexualita - nejsme v rovnováze s druhým pólem našeho já. Nohy - vězíme příliš jenom v hmotných věcech a na duši zapomínáme.
Jsme nemocni, protože jsme přijali toto tělo a tento svět za jedinou a ještě k tomu trvalou existenci. Není to pravda. Není tak obtížné - pro toho, kdo se ze srdce rozhodl - to prožít, poznat. Poznat, že je něco mnohem trvalejšího za tímto "světem". Zdraví je jednota. Srdce a mysl se spojili. Svět a Bůh se sjednotili. Kde? V naší mysli. Nikde jinde. Mysl je odraženým světlem srdce jako měsíc odráží světlo měsíce. Když se zrcadlo vyčistí, je také odraz čistý. Když se mysl vyčistí, ponoří se do srdce. A to, co zůstane, je jenom srdce, protože vpravdě mysl vždy existovala pouze jako odraz, iluze. Když září jenom srdce, je zdraví na všech úrovních existence.
Partnerství
Partnerství funguje, když jsou si partneři rovni, když se tak berou, a když přijímají to, co si dávají. Problém je, když někdo duchovně pokročí a chce toho druhého měnit. Tím se nadřazuje, rovnost je porušena a to ničí vztah. Partner je dobrý takový, jaký je, je pouze jiný. A takový, jaký je, je v pořádku. My jsme si jej vybrali. Přesněji, naše duše si jej vybrala. A pokud on není pro nás v pořádku, pak ani my nejsme v pořádku. To je dost vážná věc. Pokud na partnera vytváříme tlak, tak on nemůže nic dělat. Jeho důstojnost mu velí, aby zůstal takovým, jaký je. Oba partneři se rozvíjejí nejlépe, pokud se berou a váží si jeden druhého takového, jaký je.
Samozřejmě, že se někam můžeme posunout a partner se může posunout jinam a společný osud třeba skončí. Můžeme se rozejít, ale musí tam být respekt i poděkování za to, co pro nás udělal. On s námi žil, takže nám pomáhal nést náš osud. Pokud to neuznáme, rozchod se nepovede. Nebude se nám dařit jiné partnerství a zůstaneme nešťastní. Naše duše nám ukáže, že jsme něco neudělali správně. Že jsme porušili její řád. Konstelace to rychle vyjeví. Proto je třeba být velmi opatrnými při uvažování o rozchodu a nejprve je třeba přemýšlet o tom, co mohu změnit na sobě.
Když přijímám partnera, nemohu od něj přijímat jen něco. Například jen jeho lásku nebo jeho osobu, ale jeho rodiče, sourozence nebo předchozího partnera, či děti ne. Tak to nefunguje. K partnerovi patří celá jeho minulost i současnost. Tu si bereme s ním, a když to popřeme, budeme mít problémy, duše s tím nebude souhlasit. Partner je v podstatě svými rodiči, jakož i my jsme plně svými. Má fatální důsledky to popírat. Když pomine zamilování, plně se to projeví. Pak se projeví, zda jej přijímáme takového, jaký je, anebo se díváme na obrázek, který jsme si vytvořili ve vlastní mysli. Obrázek se jednou musí rozplynout jako sen a my z toho nemůžeme vinit partnera. Pokud si někoho bereme s tím, že ho změníme, tak náš vztah odsuzujeme k nezdaru hned na počátku. Musíme si uvědomit, že každý, stejně jako my, má dobré i špatné stránky a je nutné to uznat a přijmout. Pak se může rozvíjet láska na docela jiném základě, pevnějším, trvalejším, než je prchavá zamilovanost. A mezi partnery může rozkvést květ důvěry, který oživuje lásku.
Láska
Lásku podporuje, když si druhého vážíme, dáváme to najevo, a když s láskou přijímáme to, co nám druhý dává. Lásku také podporuje, když si vážíme partnerovy touhy a uspokojujeme ji s láskou. Jakmile partner touží víc než my a my jej uspokojujeme s pocitem povinnosti, dostáváme se do nadřazené pozice, a ničíme tím vztah. Nikdo se nemůže cítit nadřazený, že jeho touha je menší. Lásku podporuje, když partnerovi dáváme najevo, že jej potřebujeme, a když cítíme, že on potřebuje nás. A když podporujeme dynamickou nerovnováhu mezi dáváním a přijímáním. Lásky dáváme vždy o něco více, než dostáváme a toho špatného vracíme vždy o něco méně. Tak se hádky pomalu mění opět v lásku a partneři se po určitém vzdálení, které může být pro vztah také léčivé, opět začnou přibližovat. Nejedná se tu o odpouštění. Odpouštění ničí lásku, ani nesahá hluboko, neboť se tím nadřazujeme a rušíme možnost výměny v dobrém i špatném. Vzájemná výměna dobrého i špatného upevňuje vztah. Je důležité, aby se negativní výměna opět obracela v pozitivní a partneři si mohli udržet pocit radosti z toho, že jsou spolu. Pokud negativní výměna trvá dlouho, je jedinou šancí přijmout léčivé zapomínání a žít TEĎ. Udělá se tlustá čára. Pak je znovu možné začít s pozitivní výměnou. Jinak se partneři odsoudí k neštěstí. Pokud neuspokojivé partnerství trvá přes všechny pokusy o zlepšení příliš dlouho, měli by se oba partneři zbavit iluze, že to bude lepší a smířit se a pracovat s tím, co je. Pak oba mohou nalézt způsob, jak žít šťastně, ačkoli jim to spolu neklape.
Sex vytváří pouto, je před láskou
Nejmocnější síla, kterou se projevuje Šakti v nás, tvořivá síla, je sex. Nikdo ji nemůže odolat. Ona povolává jedince do služby a roztáčí kolo karmy. Sexem se vytváří pouto, ne láskou, ale pokud je sex prováděn s láskou, pak mezi partnery vzniká pouto, které nemůže být rozpuštěno. Když se dva milující lidé dívají s láskou do očí, tak se propojují na hluboké úrovni. Sex ale má své důsledky. Vede k těhotenství. Je to riziko, které milenci podstupují a toto riziko zvyšuje magickou sílu sexu. Proto je nutné chovat se rozvážně. Lidé, kteří upřednostňují volnou lásku v naději, že se tak zbaví bolesti z neukojené touhy, musejí zaplatit daň v podobě mělkých vztahů. Každým sexem vzniká pouto. Má-li člověk mnoho partnerů, tato pouta vážou jeho duši a on pak má velké potíže navázat trvalý a hluboký vztah. Protože každý další vztah má slabší pouto. To je daň za možnost střídání partnerů, za možnost nevěry. Láska může být s dalším vztahem větší, ale pouto menší, takže i její trvání bude menší. Když začnou problémy, partneři se rozejdou snadno, bez boje. Sex je před láskou, láska tak silné pouto nevytváří. Sex slouží Bohu v jeho tvoření, proto je tomu tak. Je chráněn, i když jsou okolnosti "nemorální". Sex stojí mimo morálku.
Pouto vzniká i při sexu z násilí nebo incestu. Aby mohlo být rozpuštěno, musí být partner respektován, ať to byl kdokoli. Když je odsuzován, je pouto posilováno negativním způsobem a možnost navázání nového vztahu je znemožněna. Léčivá věta, která směřuje k duši, může znít: "Uznávám, že jsi byl můj partner, ačkoli okolnosti byly strašné. Přijímám to jako svůj osud, protože se to stalo, ale důsledky patří tobě, ne mně."

Co je meditace

21. října 2007 v 20:55 Meditace
Meditace je pozorování anebo uvědomování a pozornost k tomuto uvědomování. Meditace je usilovné spočívání v přítomnosti. Soustředím se přesně teď na to, co právě dělám a zároveň si jasně uvědomuji toto soustředění. Čím méně úsilí, tím hlubší a jasnější meditace. Když skončí úsilí, je to jednota. Našli jste sebe.
Nevíte jaké blaho v tom spočívá. Jaké blaho je ve vás jako vy.
Když jsem si jasně vědomý toho, co zde píšu a jen toho, žádné další myšlenky, jsem ponořen v hlubokou meditaci.
Když si sednu a pozoruji dech, když se myšlenky tak ztiší, že se prostor ve mně zcela vyprázdní, a když jsem si toho jasně vědomý, medituji.
Ostatní je snění. Jedno, zda v bdělém, či snovém stavu.
Soustředění je, když je předmět soustředění vnější. Meditace je, když tento objekt zmizí.
Když pozoruji zvuky, medituji. Když pozoruji tělo, medituji. Když pozoruji svět, medituji. Vše toto, když není snění, ale je jasně uchopená pozornost, končí ve stejném cíli - svatém Prázdnu.
Kdo To poznal, ví.

Arunáčala

21. října 2007 v 20:07 Arunáčala
Arunáčala je vaše srdce. Vy však neznáte svoje srdce, a proto neustále hledáte své štěstí naplňováním svojich tužeb ve světě. Ta cesta je slepá. Nikdo nikdy, po všechny věky, na ní neuspěl. Sděluji vám, že Arunáčala je nejen hora v Indii, nad městečkem Tiruvannamalai, ale sídlí jako nejhlubší komnata ve vašem srdci a je také celým vaším srdcem. Viditelná hora je srdcem ve tvaru. Když se na ní díváte s pokorou, klidnou myslí a troškou lásky, jako klíč otevře dveře do komnaty vašeho srdce, kde sídlí nepodmíněná a nevyčerpatelná láska, dokonalý mír a spontánní bezzedná radost. Tento Mír anebo Láska zaplaví vaši mysl. To, co jste dosud hledali vně, přišlo zevnitř. Pomyslete na Arunáčalu a mír i láska budou opět zde, zažijete ji ve své mysli, v tiché mysli. Tichá mysl, je čistá mysl a čistá mysl je srdce. Dívejte se na Arunáčalu a do vaší mysli vstoupí klid, uvědomujte si tento klid a učte se v něm spočívat. To je onou hledanou cestou ke štěstí. Klid anebo Arunáčala, vás bude učit a vy se stanete jeho žáky. Pomocí klidu postupně porozumíte všem vašim problémům a otázkám.
Potřebujete trpělivost, pokoru, pěstovat radost, vděčnost, odpuštění, soucit, touto cestou k vám přijde pochopení a počne růst vaše odvaha. A co je odvaha? Být upřímný, ctít pravdu, lásku, nepřipoutanost, skromnost, neubližování. Když tyto ctnosti budete ctít, vstoupí do vás Síla.
Síla, Láska, Radost a Mír budou pro vás samozřejmostí a stanou se vašimi věrnými průvodci.