Únor 2008

Co jsme se nenaučili ve škole

24. února 2008 v 21:15 | Slunce Arunáčaly |  Rodinné konstelace
(Příští seminář 22. března, viz. rubrika RK, článek "semináře")
Za námi je další zimní seminář, který potvrdil stoupající zájem mužů o RK v Třinci. Historicky se stal prvním, kdy dokonce muži převládli. Přijelo jich sedm a odpoledne další, takže končilo devět mužů a čtyři ženy. Ideální pro mužský rituál síly, který jsme si hned vyzkoušeli.
Na snídani jsme si dali Oshovu Mandalu - zkrácenou na dvacet minut meditace, aby ji všichni zvládli. Následujících sedm konstelací jsme - možná i díky tomu - stihli v rekordním čase, do 16h. Naplnili jsme tak poprvé další z Hellingerových zásad, že kratší konstelace jsou zpravidla silnější a účinnější než dlouhé. Hlavně se jednalo o partnerské vztahy, lásky, vztahové zápletky. Je mnohdy obtížné porozumět lásce, zamilovanosti atd. Při zamilovanosti zpravidla vidíme v partnerovi matku, to je o prvotním splývání s matkou, která se postarala o všechny naše potřeby. Za půl roku, za rok, klapky z očí padají a setkáváme se s reálnou bytostí, která má své přednosti i nedostatky. Stejně jako my. Není ani lepší, ani horší, poue jiná, a tady může začínat skutečné partnerství. Porozumět tomu a přijmout to zabere mnohdy i celý život... Takový člověk si pak stýská, že najít toho pravého je přece tak obtížné. Pokud je člověku alespoň třicet, odpovídám na to - už ve vašem životě byl, odmítli jste ho. Možná to bylo pro vás příliš obtížné partnerství, ale bylo to pravé. Chcete-li lepší, musíte uvidět chyby v sobě a také s nimi něco udělat!
Také zde působí vzory z původní rodiny. Skryté vedlejší vztahy, které děti nevědomě kopírují, aby vyšly na světlo. Silné první lásky, se kterými jsme se nerozloučili, a které pak člověk podvědomě stále hledá v nových a nových vztazích. No a potom, bráníme se dospět. Dospělost znamená překročit práh dětsví a zavřít za sebou dvěře. jedině tak může štěstí pokračovat, pouze v jiném šatě. Někteří však zůstali stát na prahu, otáčejí se zpět, ale to staré už tam není, krok dopředu se jim však udělat nechce - co když tam nic pěkného nečeká. Nevědí, že nejhorší ze všeho je zůstat na prahu... Dospělost znamená převzít za své činy zodpovědnost - i za lásku. Jsme-li otevřeni lásce, láska bude přicházet. Na nás záleží, co s ní uděláme. Další kapitolou jsou třístranné vztahy. Zpravidla ženatý muž a svobodná žena. Nikdo to nemá právo posuzovat, natož odsuzovat. Ovšem, nefunguje to. Končí to vždy bolestí všech. Protože ten muž má své srdce už více méně zaplněné a po čase to svobodné ženě začne vadit. Pokud ji ovšem dříve nezačne vadit, že jsou nejprve děti, pak žena, a pak teprve nová žena. To jsou řády lásky, které musí být naplněny. O to se postará sama přiroda.
No jo. Pořád ještě vztahům dobře nerozumíme. Pořád ještě dobře nerozumíme lásce (a většinou ani sami sobě). A divíte se? Já ne. Ve škole se to nebere. Jak by mohlo? Učitelé jim také nerozumí. Rozumí jim pár duchovních učitelů a ne více vzácně moudrých jedinců. Naslouchá jim někdo? Zase jen hrstka lidí.
A pohříchu! Nebere se ani komunikace. Teprve nyní zjišťujeme, učíme se, že komunikovat vůbec neumíme! Šikana ve školách začíná zpravidla vždy u učitele, sice verbální, ale to je přeci jedno - ne-li horší, protože to není tolik vidět. Děti to pak jen dávají najevo fyzicky. Mluvíme spolu, ale nefunguje to. Proč? Používáme neefektivní komunikační návyky, které se spíše dotýkají osobnosti druhého, než by něco sdělovaly. Tj., buď jsme nadřazeni - viz. k dětem - nebo podřízeni, a to je nerovnováha. Už to stačí, aby nás komunikace stála příliš mnoho energie. Efektivní styly jsou - rovný s rovným, popisy, informace, nabídky spoluúčasti, otázky, jaký návrh má ten druhý, než poukazování na chyby, kritika osoby, rady, pokyny, vyhrůžky, tresty atd.
Strach je běžné téma asi každého semináře. Čeho se dotýká? Vždy je spojen s osobností. Osobnost má vždycky strach - že zanikne. Něco, co je za ní zůstává. Hledejte to. Spojujte se s tím. Strachy si často přebíráme, někdo se bál, měl k tomu důvod, bylo to na něj příliš silné. "Pomohli" jsme mu s tím, vzali jsme kus na sebe. Dalším zdrojem strachu jsou traumata. Buď z dětství, převzaté od někoho před námi z rodinného systému anebo ze ztráty. Co je lékem? Jít do toho, vyzkoušet si, že se nic nestane. Přijmout výzvu. Postupně strach odezní. Pokud tedy není převzatý, pak je to trošku horší. - Někdo se zeptá - A když se něco stane? - Pak to nebyl strach, který nám v té činnosti bránil, ale vnitřní pohyb, intuice. Musíme se znovu učit vnímat "šestý smysl". Ztartili jsme ho. Vzali jsme si ho. Protože jsme víc začali věřit logice! A telefonům, internetu, televizi, prostě něčemu druhému namísto sobě!
Krásná byla jedna pracovní konstelace. Ukazovala, jak to je, když kolektiv nepracuje jako kolektiv, když šéf nedává jasně najevo ostatním - jsi také potřebný, máš tady důležité místo atd. Anebo když šéf si nebere svoje místo a nechává někoho šéfovat za sebe anebo chce dělat všechno sám, pak ho druzí nepodpoří a je to vysilující pro všechny. Skupina - jakákoli, i rodina - funguje dobře tehdy, když všichni spolupracují na společném cíli, kolektiv se stará o potřeby svých členů a ošetřují se vzájemné vztahy. A to bez toho, aby jeden faktor byl více či méně uplatňován. Všechyn tři vyžadují rovnocennou péči.
Na závěr jsme se nabili radostí i silou - alespoň ti, kteří se dostatečně dokázali otevřít - zvláštní konstelací i nakonec sborovým zpíváním ÓÓÓmmmmmmm. V tom ómmm jako by znělo tisíc hudebních nástrojů.
A ponořili pod vedením Radka do hluboké meditace na zpěvy čtyř hlavních Véd v sanskrtu.
No a opět hodovali a radovali se a přátelili.
Další seminář proběhne 22. března od 9h. Je důležité se rozmyslet včas, pokud chcete vlastní konstelaci, neboť zájem byl tentokrát dvojnásobný.

Nedělní meditace

18. února 2008 v 17:41 Meditace
Změna na 18h. Opět budeme meditovat v 18h. Pokud budeme jinde, můžete se připojit na dálku.
Nejbližší dnes, 6. dubna. 13. dubna na Louce pokladů. 20.4. opět v pyramidě.
Vždy 19h - 2.března - zrušeno, bude v Krmelíně na konstelacích, 9.března, 16. března,
16. března byla velmi silná meditace, asi se mnoho lidí na nás napojovalo a také - blíží se úplněk a Velikonoce, to je vždy Vědomí nesmírně otevřené. Zpívali jsme "óm", na to átmavičára (sebe-dotazování) a na závěr Šankarova píseň a vzpomínka na Tibet s mantrou: óm mani padme húm. Zažívali jsme hodně lásky a někteří hluboké rozpuštění mysli.
23.3. - Velikonoční meditace, 6. dubna
9. března jsme dělali Oshovu meditaci Gourishankar (na dech a světlo) a na závěr zpívali ómmm.
Oshovy meditace mívají čtyři různé fáze a jsou pro rozpuštění a vyprázdnění mysli velmi účinné. Na začátku i uprostřed praxe se to projevuje zpravidla spoustou někdy i nepříjemných stavů a myšlenek, protože mysl se dostane zvukem a třeba dechem do pohybu, ale při vytrvalém soustředění na předmět meditace, či pozorování v dané fázi, nakonec v závěru anebo někdy až po meditaci, přijde skutečně hluboké uvolnění, mír, ticho a blaženost. Ovšem nejprve je potřeba všechno haraburdí, co jsme si do vědomí naskládali, vyhodit - to jsou ty stavy, představy anebo myšlenky během dynamičtějších fází. Poslední fáze je vždy ticho a tedy pozorování, což je vlastní meditace - pozorování toho, co je a co není. Pak se může dostavit stav svobody, stav poznání, příliv nové energie, klid apod. Pokročilejší adepti pozorují - jsou pozorovateli - během všech fází, a díky tomu prožívají různé blažené a čisté stavy enrgií, které se zvukem, vibrací myšlenky, utvářejí v Prázdnotě.
Při dostatečných zkušenostech a schopnostech, získaných praxí, odcházíte po meditaci doslova uvnitř vyluxováni a čistí jako éter. Jste svobodní a lehcí jako vzduch.
Můžete meditovat s námi i mentálním spojením na dálku

Jak jsem poznal Miroslava

4. února 2008 v 18:59 Duchovní setkání

Těšte se na tento článek, který otevře tuhle rubriku setkávání a poznávání význačných duchovních osobností, měl bych napsat osvícených bytostí, avšak toto slovo vyvolává anebo může vyvolat tolik představ a různých názorů, že raději zůstanu u prvního - význačných a často i neznámých duchovních osobností.
Miroslava jsem našel v lesích. Turistické stezky krouží kolem jeho pohádkového příbytku, ale nikdo nezvaný k němu nezavítá. Byl vidět v televizi, pár redaktorů s kamerou poslal do háje, úspěšnější uvedli svoje reportáže v rádiu, či novinách. Byly zde celebrity, někteří politici, profesoři, esoterní pátrači a přátelé jeho Duše, ale přesto zůstává neznámý a většinou i nepoznaný Učitel, kterého však všichni, kdo ho znají, milují a většina ani neví, co ho k němu přitahuje, ale jak říkají, "musejí přijít". Navzdory tomu všemu a lásce žen, žije sám se psem, kočkami, svými knihami a koni. Někdy přijdete a může zde být dvacet lidí (které si v Srdci zavolá z různých společenských sfér, či světadílů) a jindy vám sdělí, že je už týdny sám. Avšak ten poslední výrok již nyní stěží uslyšíte. Byli zde Američani a ti tvrdili - tohle u nás má leda Redford. Taková panství, a přitom on nic nevlastní. Norové se nafukovali, že tohle všechno mají doma, "a pak se ke mě jeden naklonil a špitl mi do ucha, 'ale takovou chaloupku u nás nikdo nemá!" Vyprávěl Mirek. Mirek je vypravěč, "pábitel", svoje daršany, přenosy Světla, dává vyprávěním příběhů. Hledal jsem tichého Mistra a našel šťastného vypravěče, který miluje život...a ženy a vyzařuje Mír, veliké Ticho a Lásku.
Je nádherné být přítomen, prožívat, jak se myšlenky kamsi ztrácí a nahrazuje je hluboký mír a blaženost, a Miroslav přitom rozvášněně řeční na úkor historie a historiků, kteréžto téma miluje a je v něm on - formálně nevzdělaný - nesmírně vzdělán, a bouchá rukou do masivního dubového stolu, který si sám týdny tesal, až hrnky poskakují a krásně unisono zacinkají...
Chaloupka dřevěná, hrubě tesaná, hlavní komnata v bývalém chlévě. Voda v potoce, večer svíčky, vaří se na krbových kamnech, záchod sto metrů výše po svahu, a přece sem lidé jezdí na víkendy, týdny, aby vyměnili sterilní komfort svých bytů a měst a dopřáli si takovýto skutečný luxus a komfort přírody.
(Pokračování být nemůže z důvodů...až asi tak za sto let :-) )

Vchod do pohádky

























Miroslavova tvůrčí práce: Obrazy, plastiky, knihy, kt. píše i váže sám a knihy, knihy, knihy... Učeň velké přírody.




































U dubového stolu příběhy dostávají křídla. Lidé se scházejí z celé republiky i zahraničí. Vibruje smích, láska, erotika. Otevírají se dveře historie, literatury, filosofie a erotiky. Nechce se odejít.

Odjezd na louky. Povznesení, radost, sounáležitost. Po kilometru jsme při hrách odpojili vůz, převrátili se a Miroslav na traktůrku odjel. Nic se nestalo, byla z toho ohromná komedie, když óje vyletěla vzhůru, miroslav mizel v dáli a my se kutáleli na břehu kanálu. A někdo z nás to ještě celé stihnul natočit..:-)

Léčivý strom a jeho duše...






























Bez komentáře....:-)
























Pokračování v Louce pokladů........(Duše Javoru)