Květen 2008

Jak fungují konstelace

26. května 2008 v 20:40 Rodinné konstelace
Od jednoho přítele jsem dostal otázku, jak fungují konstelace? Jak je možné, že člověk se "tam" postaví a najednou cítí, co se v té rodině anebo systému děje?
Napsal jsem odpověď, která by mohla zajímat také vás, proto ji zde otiskuji.
To máš tak, už sis přečetl v nějaké knížce zabývající se cestou sebepoznání,
že vlastně všichni jsou již osvícení, tzn. jsou propojení jediným vědomým
energetickým polem? Moderní fyzikové jej nazývají "morfologické pole".
Tak to prostě je. V hloubi duše, tj. vědomí, jsme všichni takto propojeni a
víme to. A z tohoto pole ke každému proudí informace.
Pokud se v tomto poli něco pohne - poruší se rovnováha, která úzce souvisí s jeho systémem, (Systém je celek, do kterého je daný jedinec zahrnutý, např. rodina, kolektivy atd.)
pak se impuls dostává do mysli v podobě pocitu, myšlenky, pohybu někam - tedy
intuice.
Jenomže v dnešním světě jsou lidé natolik odtrženi od skutečné
reality, tzn. vzájemného přímého kontaktu, sdílení pocitů atd. (často toho
druhého ani nevidíme, i když s ním komunikujeme), že běžně už tyto impulsy ani
nejsme schopni zachytit a rozlišit. Uvnitř nás však nadále dřímají pravzorce
vnímání, které se spustí, když se simulují - rituál, konstelace. A v tu ránu
u těch, kteří se ještě zcela nezavřeli, vyvstane jasné vnímání podvědomých
impulsů. A je to. Ženy mají tento úkol - předávat intuici mužům - předurčen,
takže zpravidla vždy vnímají bystře, když se postaví do konstelace. U mužů,
zvláště těch opravdu mužských mužů, je to horší. Kromě piva a pěkné ženské
nevnímají zpravidla nic :-)

U mužů s ženskými rysy, to jsou ti, které hodně vychovávala matka a ženy vůbec,
tak většinou je tato intuice otevřena.

Stačí trochu meditovat, to jest chvíli denně setrvávat s myslí obrácenou do
svého nitra v tichém pozorování a intuice se začne pomaličku objevovat a
vnímání rozšiřovat. Je třeba leštit své vědomí pomocí meditace jako zrcadlo. Pak se v něm objeví docela nové krásné věci, kterých jsme si dřív nemohli všimnout, protože sklo vědomí bylo zaprášené...;-)

Co se týká osobní projekce, tak to souvisí vždy s protagonistou, který si
vybírá zástpce, on má taky nějaké bloky ve vnímání a zástupce taky, takže to
nechávám běžet a postavím se tam, až když se to zastaví anebo někdo klesne a
ztratí se evidentně ve svém problému - viz i v Třinci, jsem občas vyměnil
zástupce.
Jinak to fakt funguje samočinně tak, že na co máš, tj. jsi připraven věc
vyřešit, tak podle toho si spontánně vybereš zástupce. A tak daleko můžeš
jít v řešení problému.
Protože i kdybych to udělal za vás, tak se ty problémy v životě zase vrátí zpět. A já dostanu
z toho vědomého pole po prstech, protože jsem zasáhl do něčeho, na co ještě neuzrál čas. Což se mi v začátcích i stávalo.

Všichni jsme tak propojeni, že žáden imaginární Bůh nemusí zapisovat
naše hříchy, ale činy se hned vepíšou do našeho vědomí a kolují v
energetickém poli, takže všechno dobré i zlé se nám různě posunuté v čase a
prostoru vrátí.
A to je celá mystika.
Bůh samozřejmě je, existuje, ale ne tak, jak ho církve "malují". Není to
bytost jako jsme my nebo jiné bytosti - je toto vše dohromady. Ovšem ne jako
součet, ale jako podstata. Celé toto energetické pole a všechna energetická pole spočívají v Jeho vědomé Prázdnotě.

Měj se moc fajn a trošku se nad svými činy zamýšlej a budeš na dobré cestě
:-)
Slunce Arunáčaly

Seminář v květnu v Třinci

19. května 2008 v 18:56
Po dvou měsících bylo opět plno. Zúčastnilo se patnáct lidí, šest mužů a devět žen, takže bylo z čeho vybírat a práce šla snadno. Zvláště pak, když doplňkové programy si vzala na starost Lenka Krejčí z Ostravy. Lenka je psychoterapeutkou, která miluje tanec a pohyb, pracuje s emocemi a učí, jak se v těle ukotvit i cítit volný. Pomocí tance i meditace jsme se oprošťovali od všech pocitů, starostí a zůstávali v čiré přítomnosti, která se projevuje jako svoboda v naplňujícím TEĎ A TADY. V této cvhíli naprostého klidu jsme si do nitra kladli otázku, jak se cítím tady a teď? a s čím přicházím (odcházím) tady a teď, a učili se čekat na odpověď s vyloučením vkrádajících se myšlenek ega.
Bylo to uzemnění, cítění těla, uvědomování emocí a vyprázdnění.
Co jsme řešili nového? Asi vztah rodič - dítě, otec - syn. Musíme si uvědomit, že vzájemný vztah je důležitější než známky ve škole. Že člověk má přirozenou touhu učit se, vzdělávat a my mu to nesmíme zkazit už v dětství tím, že hodnotíme, srovnáváme, trestáme nebo chválíme, zatímco člověk potřebuje cítit především podporu na své jedinečné cestě životem. Důvěřuji ti, respektuji tvá rozhodnutí, můj názor je..., ale můžeš se rozhodnout sám - to jsou věty které přirozeně zvyšují motivaci i do učení a stoupá při nich sebeúcta. Pak chce být člověk přirozeně lepší, než je, protože tato touha je v nás zakódována. Samozřejmě možnost svobodného rozhodnutí je v rámci pravidel neubližování a základních společenských norem. Musíme se stále učit znovu přemýšlet o našich postojích a komunikaci s druhými, aby dobrý záměr opravdu vyzněl dobře. Ve škole se to stále bohužel nikde neučí, a to dokonce, jak jsem se ptal jedné mladé studentky, ani na psychologické fakultě. Mám na mysli především komunikaci.
Na závěr opět zbyla tantra. Udělali jsme si ve dvojicích krátkou, ale nesmírně efektivní masáž, která hluboce uvolnila a energetizovala celé naše tělo. Přišla otázka: Co je na tom tantrického? Neboť tantra je pořád - a pořád bude - spojována se sexualitou. - Přišla odpověď: Všechno! Krátkým cvičením se uvolnila naše energie zamrzlá v pánvi a začala volně proudit po celém těle. Výsledkem byl klid a pocit čerstvé energie. Komu zbyly touhy - třebas i sexuální - tak po poctivě provedené masáži jistě své touhy rozpustil v blaženém spočívání v bezčasém Nyní. A to je vlastně ten nejlepší výsledek tantry, ať pracuje přímo se sexualitou anebo nepřímo.
A vypadalo to také, že se skoro každý otevřel a splynul s ostatními v jeden kruh porozumění. A to prorozumění a pochopení ještě dlouho po konstelaci bude přicházet.
Cílem je vždy pocit jednoty se všemi a se vším.
Další setkání bude již určitě na zahradě v Oldřichovicích 522. 5. července od 9h. Cítím, že to bude intenzivní vnor do sebe sama skrz pochopení, přijetí, respekt a uznání. Také si zarelaxujeme anebo zameditujeme v pyramidě. A zřejmě také dost zahrajeme na didgeridoo, tibetské mísy, zazpíváme a tak. Je to vždy o radosti, ale radost může přijít, když je uznáno, co má být uznáno.