Srpen 2008

Ceník

31. srpna 2008 v 10:03 | Slunce Arunáčaly |  Terapie
Poradenství, terapie a firemní konzultace
V oblasti vztahů, osobního rozvoje a vedení lidí

Metody: systemické konstelace

Přednášky, workshopy, semináře

Konkrétní témata:
Partnerství, Vnitřní síla, Sebedůvěra, cesta k Sobě - KDO JSEM? Objevování a využívání svého vnitřního potenciálu, VNITŘNÍ KLID, rodinné vztahy a zápletky. Práce ve svém nitru - na svém myšlení
MOTIVACE

INDIVIDUÁLNÍ PORADENSTVÍ A TERAPIE
doma:

1h .............. 500 Kč
1 setkání ................ 800 Kč
1/2 den poradenství .... 3 000 Kč
1 den ........................ 5 000 Kč

Práce ve firmách a společnostech:

Přednáška:
2,5h - 3 h ..... 5 000 Kč
1h .................2 000 Kč

Workshop/seminář/poradenství

1/2 dne ....... 6 000 Kč
1 den ...........10 000 až 12 000 Kč (dle vzdálenosti, počtu účastníků, atd...)

Speciální ceny pro stálé klienty!
Rostislav Tomanec
Mobil: 736 205 756
Pevná: 558 348012

Vystoupení Marka v pyramidě

20. srpna 2008 v 21:34 | Slunce Arunáčaly |  Rodinné konstelace
Noční bouře s krupobitím důkladně pročistila prostor a v sobotu mohl začít intenzivní seminář s účastí až ze Slovenska. Zahradní zikurat sice vydržel nápor krup, ale nakonec jsme zvolili teplo domova a bylo to dobře. Na úplněk to bylo opravdu podivné počasí. Prostor jsme dobře využili a nebyl problém vtěsnat sem patnáct lidí. Celkem se vystřídalo dokonce 17 přátel. Přišli noví, otevření lidé a láska mezi námi tekla proudem. Zvládli jsme sedm konstelací. Témata byla opravdu pestrá a lidé se hezky otevírali. Novinka? - Dostali jsme se až k Nacistům. I tohle je třeba přijmout, jeli to součást našeho osudu, chceme-li být volní a nezatěžovat další generaci.
Zlatým hřebem bylo vystoupení Marka Hlosty v pyramidě při meditaci na "zvuky duše". Úžasné vyvrcholení. Na didgeridy se tradičně přidal Pavel Vank. A v závěru už cinkali a chřestili a bubnovali vlastně všichni.
Bylo toho moc, teď si dáme chvíli pauzu a zase se sejdeme v listopadu. Anebo individuálně.
Láska vám žehnej!

Pradakšina 1

13. srpna 2008 v 11:11 Cesta poznání

Pradakšina (1. díl)

Vydejme se společně na mystickou pouť kolem Hory svatého Ohně, Arunáčaly
Protože jediný skutečný pohyb, je pohyb myšlenky, můžeme se soustředěnou myslí na text i fotografie přenést k posvátné hoře v Jižní Indii, vypínající se nad gópurami jednoho z největších hinduistických chrámů - Arunáčala Išvara - a nad poutním městem Tiruvannamalai. Projdeme se společně kolem Arunáčaly, na jejímž místě se na úsvitu věků zjevil sám Šiva v podobě zářivého sloupu ohně bez počátku i konce a na prosbu svých synů Brahmy a Višnua a ze soucitu k hledajícím Boha vychladl v kamennou masu hory, vysokou asi 870 m. Šiva reprezentuje Nejvyšší Poznání, které je kořenem Upanišad, nejstarších duchovních textů. Arunáčala je tedy Šivalingam, tj. viditelná forma Šivy, projevené Bytí - Vědomí neboli Absolutno, též Átman, Já, jak nejčastěji poznamenával Ramana Maháriši. "Opravdu spočívám zde na zemi v záři nazývané Arunáčala, abych uděloval Osvobození." Praví Išvara, Stvořitel, v písmu Skanda Mahapurana (Arunáčala Mahatmyam). "Pouze Ti, které Šiva zavolá, mohou k Arunáčale přijít," praví se tamtéž. A toto se nádherně ukázalo v případě Šrí Ramany Maharšiho, kterého si v jeho 16ti letech Hora zavolala a Šrí Ramana ji do konce svého života neopustil.

Portrét Šrí Ramany Maharšiho v přítmí Nové haly Šrí Ramana Ašramu
Od úsvitu věků Arunáčala vyzařuje hluboké mystické kvality bezčasé duchovní záře, která přitahuje ty, jenž touží dosáhnout nejvyšší Pravdu. Pouhé pomyšlení na Arunáčalu jedince osvobozuje. Stačí otevřít své srdce, aby do vás proudila Její milost v esencích Ticha, Míru, Lásky, Síly i Blaha. Při kontemplaci na Arunáčalu se mysl rozpouští v blaženém Míru pravého Srdce, Já. A co je Srdce? Ramana Maharši jeho podstatu odhaluje ve výrocích:
"Pravé Srdce je čistým zrcadlem, ve kterém se jeví všechny věci, v němž spočívají všechny tyto světy. Je formou čisté Pozornosti, čistého Vědomí. Je zdrojem veškerého bohatství. Tudíž Pozornost, Vědomí, může být nazýváno Srdcem všech bytostí." (Dodatek ke 40ti veršům) "Srdce je pravým kořenem vlastní bytosti, Středem, bez kterého nic neexistuje." (Maharšiho evangélium) "Brahman, které je všude, září v Srdci jako Átman, který je svědkem intelektu a jedinec si uvědomí, že je to Božské Já, které září v Srdci jako já-já." (Sebe-dotazování)

Přímá stezka do Srdce, k Arunáčale
Posvátné obchůzce, kdy objekt uctívání je po pravé ruce, se říká pradakšina. Pradakšinu doporučoval jeden z nejlepších Šrí Ramanových žáků Annamalai Swámi (Annamalai je tamilský název Arunáčaly) jako nejvhodnější způsob meditace - vhodnější než nehybné sedění, kdy člověk bojuje s myšlenkami - a také ji doporučoval sám Bhagaván, jenž často trávil se svými žáky na pradakšině i několik dní. Šrí Ramana Maharši horu miloval jako živou a svou lásku k ní vyjádřil v pěti hymnech na Arunáčalu. Každý z nich je zároveň i vedením na duchovní stezce a pramenem milosti, který vytryskne v srdci opravdového žáka, jakmile jeho oči kloužou po řádcích.
Zde je ukázka 4. sloky z "Osmi slok na Pána Arunáčalu". Tyto verše v Ramanově mysli vytryskly spontánně. O to jsou cennější.

"Pátrat po Bohu a nevidět Tebe, která jsi bytím i vědomím, je jako chodit s lampou a hledat temnotu. Pouze proto, abys byla poznána jako bytí a vědomí, prodléváš v různých náboženstvích pod různými jmény i podobami. Jestliže Tě lidé přesto nepoznávají, jsou opravdu jako slepci, kteří nevidí slunce. Ó veliká Arunáčalo, Ty jedinečný drahokame, usídli se ve mně a záři jako mé Já, jediné bez druhého!"

Arunáčala nad Šrí Ramana Ašramem, pohled ze střechy Šrí Šivašakti Ammaiyar Ašramu
Vydáváme se společně na pradakšinu, protože "chodit kolem hory je dobré. Ve slově "pradakšina" znamená slabika "pra" smytí všech hříchů, "da" splnění tužeb, "kši" vysvobození z budoucích zrození a "na" vykoupení prostřednictvím džňány, poznání. (Šrí Ramana Maharši. Z knihy Šrí Ramana Maharši, život velkého mudrce z Arunáčaly v obrazech.) Projdeme silnicí kolem potulných sadhuů, kteří se zřekli pohodlí materiálního světa, k bráně Šrí Ramana Ašramu, jenž je zároveň hlavní bránou k hoře. Vejdeme na kouzelné nádvoří s mohutným bizarním stromem v popředí, v jehož rozložitých větvích se prohánějí opice a necháme se pohltit záplavou jemné energie tohoto posvátného místa.

Nádvoří Šrí Ramana Ašramu
Dojdeme k několika schůdkům na terasu ášramu. Tady se musíme zout. Nečisté podrážky bot nemohou znesvětit svatý písek. Vystoupíme na terasu a vejdeme přímo do haly Bhagavánova Samádhi, hrobky, postavené po jeho smrti. Pokloníme se a obejdeme samádhi za zpěvu brahmínů uprostřed sloupoví. Nezapomeneme, že směr pradakšiny je ve směru hodinových ručiček. Obchůzku můžeme vykonat vícekrát. Doporučují se násobky sedmi. Magické číslo je jedenadvacet. My se dnes spokojíme s nižším počtem, neboť nás ještě čeká dlouhá pouť. Můžete si to mentálně provést, nic vám nebrání. Pouze vaše pochyby vám mohou bránit. Nevěnujte jim pozornost.

Hala Bhagavánova Samádhi
Na závěr pradakšiny kolem samádhi se znovu můžeme vnitřně poklonit Bhagavánově památce a na chvíli tiše spočinout svým zrakem na jeho velikých portrétech na stěnách haly, abychom se naprosto duševně naladili a sjednotili s neposkvrněným prostorem Nejvyššího vědomí, který se tak úžasně vyjádřil v Jeho bytosti.
Opustíme halu bočním východem přímo na nádvoří rudého písku mezi halou a jídelnou. Před námi se objeví hluboká Bhagavánova studna, v níž plavou až metr dlouhé ryby. Šrí Ramana kdysi ukázal dělníkům, kde mají kopat. Tato studna nikdy nevysychá. Po levé ruce můžeme oknem nahlédnout do staré haly s tichou atmosférou. Zde mudrc strávil většinu svého života potom, co sestoupil s Hory. Uvnitř se pouze medituje v mauně, tichu. V malé místnosti s dřevěnou pohovkou v rohu za dřevěným plůtkem najdeme především Evropany. Z pohovky na tiše sedící postavy mlčky shlíží Guru jako před šedesáti lety. Šrí Ramana Maharši tady byl k zastižení dvacet čtyři hodiny sedm dní v týdnu. Co na tom, že laskavé průzračné oči, jsou nyní pouze namalovány na plátně. Mudrc byl stejně nehybný za svého života, jako je nyní nehybný jeho obraz. Kdo chce meditovat i tady, musí si příště zapnout počítač dřív :-), neboť Horu musíme stihnout obejít do západu slunce alespoň na její severovýchodní cíp. Za tmy by bylo při nejmenším obtížné sledovat úzkou pěšinku buší.
Ašram opustíme zadní branou. Nejdříve se však vrátíme pro boty a tiše chvíli postojíme u samádhi Bhagavánových žáků. Malé altánky s fotografiemi jsou prostoupeny a obklopeny jemňounkou světelnou energií. Tak tiše, pssst, ať ji nerušíte a nepropásnete.

Kamenná stezka ke Skanda Ašramu
Zadní bránou ášramu projdeme na skalní stezku dlážděnou kameny, vyhlazenými možná miliony bosých nohou. Vede až ke Skandášramu na úbočí Hory a můžete ji projít i bosky - tedy pokud není zrovna poledne či odpoledne. V tuto dobu to zvládnou bosky jen Indové, kteří mají na chodidlech za léta bosé chůze hrubé podrážky. My však ze stezky odbočíme v místě, kde vlevo spatříme ohrazené kamenné terasy. Neznatelnou pěšinkou dojdeme k velkým kamenům, na nichž často sedával mudrc, jak se dochovalo na fotografiích. O to, abyste je nepřehlédli, se už jistě postará nějaký indický "podnikatel", samozřejmě s nastavenou dlaní. Stezkou po svahu mezi křovím a nízkými stromy obejdeme chrámy a budovy u silnice za Šrí Ramanášramem a dostaneme se pokojně do tiché, osamocené krajiny na jižním úpatí Arunáčaly.

Arunáčala od jihozápadu
Stezka se vine dále nízkou buší, kolem vyschlých nádrží a přes skalnaté plošiny. Našlapujte pozorně, aby vám neuniklo žádné zvířátko, které před vámi přeběhne anebo naopak před vaší nohou stačí uniknout plazící se tělo nějakého hada. Nelekejte se však. O hadech jsem tady za celý měsíc pouze jednou slyšel a jenom jednou viděl u fakíra v košíku. Prvním nezvyklým místem po cestě bude malý les s nádrží plnou vody a vyhořelým domem či svatyní. Kousek dál opět v nízké buši pravděpodobně narazíme na několik velmi malých chýší z trávy. Se stejnou pravděpodobností lze očekávat, že budou prázdné. Na další skalnaté terase stojí zato chvíli meditovat s pohledem na vrchol Arunáčaly. Ne však dlouho, protože ačkoli se již čas naklonil k páté hodině odpolední, slunce je ještě dost horké nato, aby nás poslalo brzy do stínu. Dojdeme tak na západní ostroh, kde křoviny budou častěji střídat kaktusy a palmy. Před námi se náhle objeví zapomenutá svatyně s mlčenlivým mnichem. Bylo by překvapením, pokud bychom tady zastihli nějaké zpozdilé návštěvníky. Spíše se zde nalezneme úplně sami uprostřed Ticha, které zkamenělo. Neodolávejte pokušení se posadit.

Svatyně mauna. Indián anebo mnich?
Zůstaneme-li dostatečně nehybní, objeví se před námi na kamenné terase také další obyvatelé - krásné ještěrky, veverky a barevní ptáci.
Cesta dále za západní výspou povede opuštěnou písčitou krajinou, kde po nás budou natahovat své ruce pouze kaktusy a jiné pichlavé rostliny.

Stezka na odvrácené straně
Tady se objevuje jiná Arunáčala. Divoký rozeklaný útes střežící liduprázdnou krajinu a její neviditelný poklad - kouzelné Ticho. Nic se nepohne, jedině naše myšlenky, které budou v této jemné atmosféře trčet stejně pichlavě jako kaktusy a stejně nebezpečně budou po nás, vašem vědomí, natahovat svá chapadla. Málokde si jich budete vědomi natolik pronikavě, jako tady. Braňte se neporazitelnou zbraní - soustředěným pohledem na majestátnou Arunáčalu. To budiž vaše nedobytná tvrz vůči všem nepřátelům - myšlenkám, touhám, pocitům, jež by se snad opovažovaly nárokovat si vaši pozornost.

Pradakšina 2

13. srpna 2008 v 11:06 Cesta poznání
Pradakšina (2. díl)
Nedobytná tvrz Ticha - Arunáčaly
Stezka znovu povede kolem vyschlých nádrží, obklopených křovinami, jako plot, chránící jejich intimitu. V každé z nich najdeme bezpečný úkryt pro případný nocleh.

Mystické kameny
1. Oceáne nektaru, plného milosti, pohlcující vesmír ve své nádheře! Ó Arunáčalo, Nejvyšší Já! Staň se sluncem a otevři lotos mého Srdce v Blaženosti! (Pět slok)

Palmy
S každým dalším krokem se vám víc a víc odhaluje cíl, ticho. Skalní trůn bohů. Šivův trůn v podobě Pána Arunáčaly.
3. Ten, kdo se obrací do nitra s uklidněnou myslí a pátrá, kde vzniká vědomí "já", si uvědomí Já a spočívá v Tobě, Ó Arunáčalo! Jako řeka, která se vlila do oceánu.
(Pět slok)

Skalní trůn Pána Arunáčaly
Jsme nepřetržitě okouzleni severní takřka nedobytnou tvrzí Arunáčaly. Na jednom předhůří spatříme zdálky malý bílý pomníček. Vydejme se k němu, pokud jsme to stihli ještě před západem slunce. Tady se nejlépe medituje s výhledem na mlžný horizont, do kterého se potápí slunce. Zde se určitě setkáme s dalšími aspiranty.

Západ slunce na stezce
5. Ten, kdo zasvětil svoji mysl Tobě a stále vidí jen Tebe, vždy spatří vesmír jen jako Tvou formu, ten, kdo po celý čas oslavuje Tebe a miluje Tebe jako nic jiného než vlastní Já, Átman, ten je mistrem nad mistry, stává se jedno s Tebou, Ó Arunáčalo a ztrácí se ve Tvé blaženosti! (Pět slok na Pána Arunáčalu)

Meditační vyhlídka u bílého památníčku
Odtud se nám znovu přiblíží civilizovaný svět. Vegetace houstne. Brzy vstoupíme na okraj lesa, za nímž se objeví pančamukhtam - pět tváří Šivy.

Pančamukhtam, pět tváří Arunáčaly
Pomalu k nám doléhá vzdálený šum hlasů. Jsme již natolik utrmácení z pořádné porce zhruba třinácti kilometrové túry ve vysoušejícím horku, že nám zní i zvuk civilizace líbezně. Slibuje nám totiž brzké občerstvení ve stáncích u dalších svatyní a vesnic, než znovu - tentokrát z východu - vstoupíme do setmělého Tiruvannamalai. Hitem je minerálka s čerstvě vymačkanou šťávou z celého citrónu a lžičkou soli za pět rupií. Jak lahodné po takové túře.

Východ slunce v zádech. Osoba je jen stínem
Tento pohled již dnes nespatříme, neboť je naprostá tma a hlad nás žene blíž do centra, do nejbližší restaurace. Už se těším na pořádné placky s pěti druhy pálivých náplní. Ještě nás totiž čekají čtyři kilometry městem do Šrí Ramanášramu a běda tomu, kdo by chtěl vzít rikšu! Avšak druhý den si jistě přivstaneme, abychom okolo sedmé hodiny spatřili Jeho Výsost, jak se koupá v jezeře.

Ranní koupel Arunáčaly
Tak na tohle se můžeme těšit jen zrána. Dnešní večer nám však ještě zbývá projít rušný Arunáčaléšvarův chámový komplex, půl kilometru dlouhý a třetinu kilometru široký. Na který sice pohlížíme z exotické zahrady Skandášramu, ale přicházíme po silnici. Zde leží království Boha Arunáčaly, který je zároveň Išvarou, Stvořitelem tohoto vesmíru. Konečně vítaný odpočinek. Nejlépe v hale tisíci sloupů. V tomto chrámu těžko budeme hledat příznivější místo pro meditaci, než malou mýtinku uprostřed kamenného lesa, kde svou pouť mudrce a duchovního učitele započal šestnáctiletý chlapec Venkataráman, později přejmenován na Ramana Maháriši. Můžeme navštívit přímo sklepní svatyňku, kde celé týdny strávil v hlubokém samádhi. A kde jej objevil mnich - prorok Sešadri Svámi, aby jej zachránil pro nás, věčné hledače pravdy.

Chrám Pána Arunáčaly Stvořitele
Ještě dva kilometry. Troubící a řvoucí město již únavou ani nevnímáme. Před našim vnitřním zrakem leží už jen jeden jediný cíl. Brána Šrí Ramanášramu a jeho tichá kamenná Nová hala (okno za kamennou pohovkou vede do Samádhi haly), kde svoji dnešní pouť slavnostně ukončíme. Soše Šrí Ramany můžeme povyprávět všechny detaily a zážitky naší pouti do svého nitra. Snad nám zato laskavý Guru věnuje milost svého daršanu. O únavě se raději nebudeme zmiňovat, aby nás náhodou neposlal okolo Hory ještě jednou. Vždyť indičtí oddaní chodí za úplňku pradakšinu celou noc stále dokola. Ti nejodolnější to prý stihnou do rána nebo dopoledne i pětkrát. Vzhledem k tomu, že chodí asfaltkou na okolo, tak to čítá dohromady snad osmdesát kilometrů za dvacet hodin!

Bhagavánův věčný daršan
Po takové únavě se spí jedna báseň a ráno jsme vyskočili jako rybičky. A hurá přes Skandášram dalších pět kilometrů k velké zelené koupelně Arunáčaly na východních lukách. Tady pozor na cestu, neboť v koupelně bývá - nevím proč - umístěn také záchod. J Břehy jezera jsou poseté…, no. Naštěstí hromádky schnou rychle a papír Indové nepoužívají. Jen díky tomu zeleň břehů nepokrývají bílé zástavy ohlašující ústup.

Zelená koupelna Arunáčaly
Na konec malá zkušenost: Najděte si svoji Arunáčalu ve svém (srdci) okolí a obcházejte ji s myšlenkou na skutečnou Arunáčalu, Nejvyšší Já. Všechny myšlenky se odehrávají v nás a mají takový náboj, jaké povahy je naše myšlení. Nechť je naše myšlení stále jen čisté. Takovou energii pak budeme vysílat a taková se nám bude i vracet. Uvažujme proto o všem a o všech jako vtělení Arunáčaly, Nejvyšší Síly a budeme stále zažívat čistou energii této Síly, až se jí nakonec staneme. Můj přítel v Praze obchází za úplňku Petřín. Autor má také svou horu. A věřte, že když se na ni zadívá, potápí se do oceánu milosti, jako tomu bylo v Indii a jak tomu je kdykoli, kdy intenzivně myslí na Arunáčalu jako Nejvyšší Bytí a prodlévá v blaženém Míru pravého Srdce.
Óm Arunáčala Ramana Óm
Šánti Šánti Šánti Óm