Leden 2009

Štěstí, které zůstává

20. ledna 2009 v 13:50 | Slunce a Bert |  Rodinné konstelace
K právě uplynulému semináři bych vyjádřil jedinou větou jeho náplň: Hluboké sbližování sami se sebou. Bylo nám všem báječně. A doplnil pár větami z nové knihy Berta Hellingera Štěstí, které zůstává:
Úplné zdraví
Jeden z mnoha objevů rodinných konstelací se týká našeho zdraví. Mnohé nemoci zastupují osoby, kterých jsme se my nebo naše rodina chtěli zbavit, na které jsme zapomněli nebo je vyloučili.
Uděláme si pět minut čas a zavřeme oči. Jdeme do svého těla a cítíme, kde nás co bolí, kde je něco nemocného. Vezmeme to, co nás bolí s láskou do své duše. Řekneme tomu: "U mne smíš zůstat. Ve mně smíš dojít klidu." Přitom se soustředíme na účinek na naše tělo. Nyní se pokusíme soustředit a vycítit, na kterou osobu se bolest či nemoc dívají. Po nějaké chvíli to víme nebo tušíme. Spolu s naší bolestí se díváme na tuto osobu. Řekneme jí: "Teď tě vidím. Teď tě respektuji. Teď tě miluji. Teď ti dávám místo ve svém srdci." Jak se nám pak daří?
Láska, která trvá
Láska, která se podaří, je lidská, blízká obyčejnému. Uznává, že potřebujeme jiné lidi, že bychom bez nich strádali. Když toto vyznáváme vzájemně, něco tomu druhému dáváme a něco také bereme. Radujeme se z toho, že něco dostáváme a radujeme se z toho, že můžeme něco dávat. Když se dostáváme dál ve vzájemném dávání a přijímání ve vzájemném respektu, s přízní a přáním, že to dělá dobře jak tomu druhému, tak nám, pochopili jsme, co znamená lidsky milovat.
Ráj
Ještě jeden důležiý poznatek. Štěstí čeká mimo ráj. Růst existuje mimo ráj. Tvoření začíná poté, co jsme byli vyhnáni z ráje. Velká láska začíná poté, když je rajská láska pryč.
Tolik úžasná nová kniha Berta Hellingera "Štěstí, které zůstává".

Těším se na další společný seminář Umění klidu, 31. ledna, který nám všem přinese nové poznání.

Indiánka

19. ledna 2009 v 12:07 Duchovní setkání
(aktualizováno 3.2.2009)
Zvláštní pocit ke vztahu k tělu
Když ho oblékám, jako bych oblékala
panenku v dětství
stejný pocit

Jednoho dne přišel další "posel". Nevěděli jsme, že přináší poselství, ani on to nevěděl. Jen jsme si vyprávěli o svých zážitcích a setkáních a najednou světlo... "Tu ženu bych rád poznal, vypadá, že je vědomá," přerušil jsem hovor.
Za měsíc, i s novou průvodkyní, vstupujeme s několika přáteli do lesa v úbočí hor. Osobnost mizí, vyvanula...nepopsatelné. S přítelem se jenom smějeme, prožívá a poznává to také. Jsme...naprosto šťastni...Jsme štěstím. Kráčíme pomalu a vychutnáváme si každý okamžik...
Najednou se les rozestoupil, objevily se louky, vnitřní energie sílila do intenzity, že jsme už nebyli schopni myslet na něco jiného, než to, co bylo teď... Radost, radost, radost... Vznášení... Jsme neseni vnitřní energií...A hle, louka se svážila, objevil se dolíček, chaloupka. Indiánka vyšla ven a rozzářila se při pohledu na nás. Co se dá sdělit. Naplnění... Boj s myšlenkama, starostma skončil, hledání došlo cíle...
Samota v horách, žádná elektřina, žáden záchod, voda v prameni, vana pod širou oblohou, vaření na kamnech...co víc si přát... Bohatství uvnitř, bohatství venku... "Nic nepotřebuješ, všechno máš!" A zazněl zvonivý smích, který všechny nakazil. Stálá radost, stálá přítomnost. Později se objevil i její muž: Hubený Rambo s mačetou, Dundee s dlouhým stříbrným copem, tichý, pracovitý, laskavý muž. Tady se pracuje mnohdy víc, než dole, rozdíl je pouze v klidu mysli, v lásce a stále přítomné radosti.
Raději necháme působit slova Indiánky:
PŘÍTOMNOST
Nevím, jestli někdy spěchám, jsem stále jen teď, v přítomnosti.
Musíš dát svolení ke svému zániku, ale tady (ukazuje na střed hrudi), ne tady (dotýká se hlavy). Pak všechno řídí srdce, ty už to neřídíš, ty už nejsi... (Zase se z hluboka směje)...A o všechny tvé potřeby je postaráno.
Mnozí říkají: Tady to jde, ale dole ne. To se hodně mýlí. Kdo nemá zpracovanou mysl, tak tady objeví tolik problémů a brzy zjistí, že tady to nejde, a dole to šlo...
Tady se maká, ne, že si sedneš a jenom medituješ. Někdo si myslí, že přijde sem a za týden bude osvícený. Přicházejí takoví. Pak tady běhají po louce v zoufalství, co se jim to v mysli spouští, vždyť chtěli klid, ticho.
HMOTA
Muž celý týden chodí do práce, odchází v sedm, přichází v sedm a celý víkend dělá dřevo, abychom měli čím topit.
Mě taky zprvu říkali, vždyť tady zemřeš, co tady chceš dělat? Ale to (tato starost) tam nebylo. Bylo jim jen odpovězeno, že nyní mám být tady a že bude o mně postaráno. A tak se to i dělo. A ten první rok tady nebyl tento srub. Chaloupka, ve které se bydlelo, to byla kůlna! Maličká, neutěsněná. U země mráz, u pasu příjemně a v úrovni hlavy sauna.
A co je hmota? vždyť tady je všechno hmota, vždyť to je energie, tady v této dimenzi je všechno hmota. Nemůžeš před ní uniknout.
PARTNERSTVÍ
Měnit partnera je naprosto zbytečné. Když je jen jedno Já, tak si vyberu zase jiné Já? Vždyť to jsem všechno Já. A jestli se nechci dívat do jednoho zrcadla, tak si vyberu zase jiné? Ale to, co v něm uvidím, budu zase já. Zase v něm uvidím stejné svoje chyby a nedostatky. Témata, před kterými jsme utekli, se nám zase vrátí v novém partnerství. Je třeba se dívat na partnera, jako nádhernou božskou bytost, kterou je a my také. Indiánka se taky nechtěla dívat do stejného zrcadla a všechno se jí vrátilo s novým ještě silněji. Mysl si to tehdy okecala. Mysl si umí všechno okecat. Také to trvalo, než to pochopila. Hledejte raději sebe, pak hledání sebe vně skončí.
SRDCE
Takže první předpoklad je, dělat to, co cítíš tady (v prsou). I kdyby padaly blesky, hromy, to je jedno, na tebe nepůjdou, ty to budeš vnímat jen jako zametání cestičky.
A pak se všechno děje samovolně.
Jednou jsem říkala, bude třeba chovat zmije, protože máme hodně hrabošů a sežerou nám všechnu zeleninu. Tak muž řekl, vezmu rukavice a půjdu dolů nějaké chytit. A druhý den tady byly, ani jsi nemusel nikam chodit. Ráno jdu kolem chaloupky bosky a najednou vedle nohy se něco hýbe - a to dvě zmije. Krásně se ovíjely kolem sebe, tančily spolu, pářily se. Tak volám na muže, už nemusíš chodit na zmije, už jsou tady. A oni ti neublíží, to jsou pověry, proč by to dělaly.
OSVOBOZENÍ
Jde jen o to, pustit to a ono se to stane.
Chaloupka je tu proto, aby se ukázalo lidem, že se dá žít i jinak.
Bůh si to tady pro sebe vyprojektoval a působí si tady sám pro sebe.
MYSL
Jednou přišla krásná informace; Pořád se tu plácáte, pořád něco řešíte úplně zbytečně: My jsme vy v budoucnosti a vy jste my v minulosti. Byl to dlouhý zástup světelných bytostí, který tudy prošel a zase odešel a na stole nechal svítit takový světelný kámen. To byl plamen. Často jsem jej v noci viděla, aniž bych otevřela oči.
VĚDOMÍ SI HRAJE
Vědomí si samo hraje, samo si to určuje. Ale z pohledu jednoty, ta hra je naprosto nedůležitá! Ona jenom je. Jde jen o to, naladit se tady z toho (hlavy) tady do toho (duchovní srdce) a srdce si to už udělá samo, tam už ego vstoupit nemůže. Když budeme pořád něco řešit, budeme zůstávat tady (v hlavě, mysli).
Takže řešení každého problému je, opustit všechna řešení...Smích...a je to. Pak si to uchopí srdce a vyřeší to tím nejlepším způsobem. Ne; "nechci řešit", ale "nepotřebuji řešit". V tom je to - odložit svoji osobnost. Je to v tom, že už nic nepotřebuji řešit, že odevzdávám všechna řešení, zkušenosti, všechno. Bože, vem si i mně.
SCHODY DO NEBE
Po těch schůdkách šlape ego nahoru až do posledního schůdku, až na práh a tam se většinou na dlouho zastavuje, protože dál už nemůže udělat krok ego, tam se můžeš už jenom odevzdat a to se egu nechce. Rději zůstane svaté, ale to je také ego! A proč ne...Smích
Jenomže ego si to umí okecat: Já si tím musím ještě projít, já tohle ještě musím poznat...atd. Ne, to budeš stále v dualitě, v utrpení. To řešení, to nemá konce, to je dlouhá, nekonečná cesta, ego se nemůže očistit, to nejde. Ano, musí se okřesat z toho nejhoršího, ale ten poslední krok musíš udělat ty sám, odložit ego, dát svolení k jeho zániku. Z pohledu ega je to důležité - něco řešit, ale budeš stále v hlavě a budeš stále něco řešit a nikam se neposuneš. Ale když ego odložíš, tak vstoupíš sem (do srdce) a tam všechno končí i to ego.
EGO
Všechno jsou naše programy, naprosto všechno. Musíš to rozpoznat ještě dříve, než tě to vtáhne, protože pak už jedeš v tom programu a neuvědomuješ si to a jsi v pasti svých představ.
Když máš zkušenost, jak je tam a jak je tady, tak proč by ses vracel (do duality), ale ta možnost tu je. Dokud jsme v těle, tak ego je v latentním stavu a můžeš se znovu zapomenout jako na prvopočátku. Vždyť je jen jedno Já a buď je u kormidla Božské Já anebo ego, ale nemůže být obojí zároveň, protože nejsou dvě já. Když se objeví nějaké staré závislosti a nejsi bdělý, může tě to vytáhnout a nepozorovaně se Božské Já opět promění v ego (a promítne dvojnost).
JE TO HRA
Otázka: "Když ty se tak krásně směješ, tak nám ukazuješ, že všechno, co tady děláš, že vůbec nemusíš brát vážně!" - "Ano, vždyť je to jen sen a ty se ráno probudíš - hmmm, to je úleva. Je to jen sen a je to jen hra a jde o to vyvlíknout se z té hry a hrát ji dál. Jako člověče nezlob se. Taky se můžeš zapomenout a zlobit se: 'Tys mě vykop, já nikdy nedojdu do domečku!' Pomáhá říkat si: 'Je to hra, nejsem tím tělem'.
TOUHA
Vědomí toto "naplánovalo", takovou hru, že zapomene samo na sebe a bude se hledat, proto si zašifrovalo v tom projektu těla samo do sebe TOUHU. Aby mělo stále potřebu hledat a nakonec se zase najít. Ale uvnitř sebe se nikdy neztratilo, nikdy nezapomnělo. A člověk touží. Zpočátku po věcech, nových zkušenostech, nových partnerech, až se tím nasytí a začne konečně pátrat v sobě.
DĚLEJ, CO CÍTÍŠ V SRDCI
Nebrat věci příliš vážně, třeba se tak tvářit, když to okolí vyžaduje, ale nebrat vážně. Ctít a respektovat vesmírné zákony, ale nechat plynout. Ale problém je, že i toho se chytne ego a řekne si, neberu nic vážně a skočí pod vlak...Smích...Znovu tak začne problém, protože ego zase brání plynutí.
Za každých okolností dělej, co cítíš tady (v srdci), jinak by ses mohla dostat do obrovských depresí!

VERŠE

Stejně jak voda
vše plyne samo
podle zákona
co osudu je dáno
Jen nestavět žádné pevné hráze
rozevřít dlaně, upustit fráze
vždyť takhle jde plavat
mnohem snáze
Miluješ beze slov a beze jmen
Jak teplý vánek topíš námrazu
včerejších časů
Hladová minulost s otevřenou dlaní
Tiše čeká jen
Však pole plná jsou zrajících klasů
Co ve větru šeptají jen
vem si, vem

Z plnosti prázdna zrozených
mnohosti tvarů
v nekonečném tanci
v rytmu tichých žánrů
tančíme skladby života
Víme, či nevíme, nejsme nicota
Na oltář lásky položit
sebe sama pro sebe
Jen tak otevřít se může nebe
Lehkost bytí vyvane z těl
pak s úsměvem zašeptáš:
Děj se co děj
Hra, co zdá se býti bez konce
ponořen v sobě dotkne se tě
jen lehounce
Jak vánek strunky rozechvěje, cítíš,
Někde uvnitř to hřeje
Jméno tvaru, kde je, kde je?
Lehtivý pocit šťastného bytí
provází každého
bez ega žití
Pokora otvírá knihu poznání
V ní čte se beze slov
A není to klamné zdání
V hlubinách nekonečna
zanikla všechna přání

Probuzení (1/2009)

Na prahu věčnosti s hlavou skloněnou v pokoře,
zmizela přání, radosti, či hoře
Už nic si nežádá. Spásu, ni zatracení
Jak kulisa v prostoru, mysl v mlčení,
je a přece není
Paprsky světla vsákly slzy zapomnění...
Lásko, ty věčná, vše součástí Tebe
Ve smrti proměna, poznání sebe

Narozeniny Šrí Ramany Maharšiho

10. ledna 2009 v 20:40 Cesta poznání
Zítra, 11.1., slavíme 129. výročí narození Šrí Ramany Maharšiho z Arunáčaly (nar. 30.12. 1879, hvězda Punarvasu, blíženci - Castor a Pollux), který nás přesvědčil o tom, že to, co hledáme, jsme my sami.

Sedněte si do meditace. ztište mysl třeba několika nádechy a výdechy Ómmm do celého těla. Jenom mentálně, zato pěkně zhluboka. Nadechujte vysoko nad hlavou a veďte nádechem ommm sušumnou (uvnitř páteře) až pod nohy a odtud vydechujte ommm zpátky nad hlavu. Pak přejděte do duchovního srdce dva palce vpravo od středu hrudi. Nadechujte ze všech směrů ommm do srdce, zde zadržte na chviličku dech a vydechněte zvolna dlouhé ommm do všech směrů a několikrát zopakujte, až se mysl ztiší a ve vás se otevře prostor. Setrvávejte v tomto prostoru a pozorujte zde nádech a výdech. Nyní už bez úsilí něco dělat, jen pozorujte.
Nyní si hluboko dovnitř vložte otázku "kdo jsem Já?" a držte v pozornosti toto Já. Můžete pozorovat nádech a myšlenka Já a výdech s myšlenkou Já.
Při vytrvalém praktikování anebo hned, se objeví esence vašeho skutečného Já - světlo, mír, láska, blaženost ... Odevzdejte se jí, nechť vás pohltí. Tady už je to obtížné, protože to nemůžete dělat úsilím, ani chtěním. Proto mysl pravé Já často zaplaví až po meditaci, kdy si toho člověk nevšímá a zároveň má ještě mysl tichou. Zevnitř se vynoří nepopsatelné vědomí, které najednou doslova vymění a rozpustí v sobě běžně známé a uvědomované vědomí osobnosti. Bum a je to. Cha, cha, chááá. Zbývá jen smích. Stalo se, přítomnost.
Jednoduché, že? Ramana tvrdil, že je to úplně jednoduché. Nedovolte mysli odpovídat na otázku! Jen pozorujte prostor. Případně poproste v nitru Ramanu Maharšiho, aby vám dal daršan, požehnání. Pokud budete mít hlubokou důvěru a tichou mysl - stane se. Obdržíte hluboké požehnání míru a ticha, Ramanovy esence.

Ómmm namó Bhagavathé Šrí Ramanáya