Únor 2010

U Sri Brahmama v Tadpatri

26. února 2010 v 10:45 Cesta poznání
Jiz dvanacty den travime v meditacich v Bhagavan Sri Ramana Maharshi Ashramnam v Tadpatri. Mir a Ticho uvnitr nas (a kazde bytosti) je nesdelitelne. Nana, jak se mu tady pratelsky rika, s nami dvakrat denne dve hodiny medituje. Rano v 5,30 a v poledne 11,30 vaseho evropsekeho casu. Sedne si, zahledi se do dalky a odejde...:-)... provadi se prisne sebe- dotazovani, self-inquiry,atma vichara. Clovek pozoruje vznikani myslenek a tim je hned odstranuje, zustava jako cista Pozornost...To blaho a mir v tomto stavu... Tady prave prijely deti z nemocnice a jejich ucitel. Nana jim hned dela satsang. Nakonec se zpiva Arunacala Siva. Smejeme se s nimi. Jsou z jeho skoly pro sirotky 4 km odsud, ve stepi pod horami. Nana provadi rozsahlou dobrocinnost. Nekdy mu lide proste prinesou starenku i s posteli pred branu asramu a on ji veme. Domov pro seniory je v asramu. Podminkou je pestovat vnitrni stezku, zaden alkohol a jine drogy a zachovavani klidu v asramu. Pokud chcete prispet, podrobnosti najdete na strankach www.brahmam.net. Nana si nic z penez nebere, jeste asram dotuje ze sveho duchodu. Pracoval jako ucitel.

Opicky, cunici, lide, vse tady nachazi domov v tiche lecive atmosfere... Prostor hned za branou. Na lavickach dedeckove, kteri zde bydli ve sve hale. Nadherne se v tom pisku chodi bosky. Prochazim se tak po nocich, kdyz se probudim a nemohu spat diky vedru. Chodim jen v trenyrkach. Ochladim se, utisim mysl a spim v hlubokem a bdelem spanku do pozdniho rana - to je konecne chladno. Ty sny potom...vsechny jsou zive a dlouho v pameti... Taky se prochazim dokola v meditacni hale a hledim do oci Ramanovi Maharsimu na fotografiich. To jeho neuveritelne ticho, ve kterem cely zivot bdel, se stale prenasi do mysli pouhym pohledem, ci myslenkou, zvlaste na takovych mistech jako zde a v Tiru pod Horou. Vetsinou jsme s Martinem v tichu. Nekdy prohodime jen deset slov za cely den a presto je domluva dokonala, jen se smejem, jak to funguje. Kdyz clovek opusti mobily a planovani a uci se zit bez pouzivani ega, vse plyne prirozene a hladce. Staci pohled a vime. Taky se potkame, kdy potrebujeme, bez domluv. Prima rec od srdce k srdci je ticho, kdo muze popsat? "Vsechna pismena v knihach lze shrnout do jedineho pismene, ktere zari v Srdci. Kdo ho kdy dokaze napsat?" Ramana Maharsi. Musite patrat uvnitr, co srdce je. Spocivat v tichu, drzet svoji pozornost uvnitr a jemne, do ticha polozit otazku, "kdo jsem?" a zustat tichy, jen pozorovat, nepremyslet, jen myslenky pozorovat. Vsechny ostatni techniky a metody a nabozenstvi jsou pouze proto, aby se mysl zjemnila a utisila, pak je zrala, aby vypatrala svuj zdroj a odevzdala se. Pak v srdci zari Atman jako jedine Vedomi.

Deti pred Visnu chramem v Tadpatri, jsou tu dva nadherne tiche, kamenne chramy. Sedavame vecer mezi mohutnymi sloupy uvnitr.
Martin neohrozene kraci provozem. Musite proste jit, vsechno vas objede, kravy to delaji taky tak...
Pusobive nadvori Sivova chramu, sto metru od Nanova asramu. Sedavam tady i v poledne, s opicema. Posadi se tise vedle me...a cekaji...zda z toho neco kapne...:-)

Pradleny pred asramem a poust v koryte reky, kde zeny na pisku susi ta nadherna sari, je neuveritelne, jak je dokazi vyprat ve spinave vode...

Lide. Miluji tyhle zabery. Bohuzel se vsichni hned chteji ukazat, formuji se do rady a zaber ztraci kouzlo autenticity. To, co doopravdy vidim, nedokazu vyfotit. Bezna okrajova ulicka. Vsude nachazim klid, spokojenost i radost. Chudoba? My jsme chudi na zapade, jsme chudi svymi zbytecnymi starostmi. Oni vypadaji, ze v klidu nesou svuj osud, jde z toho sila.

Ve třídě školy pro sirotky - Nana je "sbírá", tak, jak mu někdo řekne anebo si přečte v novinách - jsou děti od 3,5 do asi 8 let dohromady. Je to už něco přes třicet dětí. Pro každé se nejprve shání sponzor. Když se Nana o nějakém sirotku dozví, pošle za ním syna, aby zjistil poměry, příbuzné a zda chce dítě žít u něj ve škole. Když to klapne, shání se sponzor. Jedno dítě stojí 600 Kč měsíčně. V jedné budově je společná třída, noclehárna, místnost pro návštěvníky, místnost pro pobyt učitelů a kuchyň s jídelnou. Samozřejmě se spí na rohožích na zemi, myslím, že jenom pokoj pro hosty měl jednu, nebo dvě postele... Skromné podmínky, ale děti mají dostatek jídla třikrát denně, což doma vůbec nepoznaly. Jsou ze strašně chudých poměrů, kde třeba mají rýži jednou za tři dny, jinak jen mléko a nějakou placku, někdy sotva. Takže, pokud mají prázdniny a jedou domů, tak Brahmamovi volají, že už chtějí do školy, že mají hlad!
Řeší se ovšem také útěky.Dítě se třeba už nechce učit, doma se nemusí učit, může si celé dny hrát. Pak dítě Nana musí hledat. Zase sedne jeho syn na motorku a jezdí, vyptává se. Kdyby se mu něco stalo, může jít Brahmam klidně do vězení, je za děti ve škole zodpovědný. Není to sranda. Každý normální člověk s myšlenkami by byl v permanentní péči psychologa. Brahmam vše řeší se stále stejným klide. "Self (/Velké/ Já nebo Božské Já) tohle všechno řídí, není třeba se starat." On jedná, nestará se. To je vidět denně. Kdo by dokázal s námi čtyři hodiny denně v naprostém tichu meditovat, když přijde třeba správce, že nějaký dědeček si propíchl nohu a je třeba zařídit nemocnici apod... Nebo že je v nemocnici jeho vnučka. To byl nádherný prožitek velkého klidu, když jsme večer seděli na zápraží "jeho" domku a rodina volala z nemocnice, že jsou tam všichni a že malé chtějí vyměnit všechnu krev. Nana hovořil s naprostým klidem a s úsměvem na tváři. Pak s námi dál spočíval v klidu, kdy občas někdo prohodil větu. Druhý den s námi vnučka zase běhala po písku ášramu. Dali jí pouze transfůzi. V Indii to není legrace, doktoři se snaží udělat hned ten největší zákrok, protože za něj si mohou říci o více peněz! Prý tak většinu matek přesvědčí, že dítě musí jít ven císařským řezem, jinak hrozí smrt... Za normánlí porod jsou 3000 Rs. Za řezání 10 000. Všechny Nanovy vnučky šly do světa normálně...
Vzácné společné chvíle. Tady, v ášramu Bhagavana Šri Ramana Maharšiho v Tadpatri, jsme je prožívali denně. Na terase školy pro sirotky v Tadpatri. Škola je asi 4 km od ášramu ven z města, blízko kopců a obklopena polopouští a stepí.

Indie 2010

23. února 2010 v 15:38 Obrázky
Pokud chcete videt fotografie z vypravy pod Arunacalu v roce 2010, kliknete v levem sloupci dole na rubriku "galerie", v ni obrazky a Indie 2010 a jste tam. Ceka vas asi 50 fotek a casem vic...
Medtujte na ne, ony lemuji cestu dovnitr, k poznavani a odkryvani sveho skutecneho Ja...

Arunacala je oazou miru a lasky a pokrocilym anebo otevrenym zakum duchovni cesty se mysl spontanne zastavuje pri pohledu na ni anebo pri prochazkach po jejich svazich. "Mysticky je zpusob, jak Hora pracuje, a stejne jako se i ten, kdo neveri, spali, kdyz da ruku do ohne, tak jeji vyzarovani transformuje kazdeho, kdo na ni byt jen bude myslet." Sri Ramana Maharisi, velky mudrc minuleho stoleti.
Priklad z nasi vypravy: Vlada: "Ja nepotrbuji nikam jezdit, hledat musis stejne v sobe, chci doprovodit zenu." (To bylo v Praze. Tak jsem se jen usmival a rikal Irence, pockejme v Tiru..." Druhy den v Tiruvannamalai Vlada jen tak prohodil: "Je to naprosto uzasne, pristi rok jedeme zase, to je samozrejme. "

Pod Arunacalou

5. února 2010 v 12:07 Cesta poznání

..... Vcera (4.2.) jsme se objimali s Moojim, Sujatou (jak krasne zpiva Arunacalu a Vasudevu...), Ovcakem a Tim, co jsme...Jsme s Tim v objeti a neda se to popsat...Posilame to vsem otevrenym srdcim... Jo a darsan od Laksmana Swamiho a Saradammy u jejich brany...Rozpusteni v Miru Ja...
...Jeste ze jsem si vzpomnel na jedine ruske slovicko: "Da" a byli jsme vpusteni na uzavrenou ruskou skupinu, kde jsme se jedine mohli dostat tak blizko k Moojimu. No a potom uz to byla s nim spontanni setkani - ze srdce, jako kdyz jsme se setkali v Ramanasramu a pozval nas k sobe na meditaci...To bylo!!!
Cestou k Moojimu jsme poridili tento nadherny zaber Arunacaly. Krava zareagovala akorat na slupku od bananu a to ji to musel Beda (dole) prinest az pod nos...

Satsang (sdruzeni s peavdou) s Moojim se odehraval formou rozhovoru. Nekdo se prihlasil s otazkou a sel si k nemu sednout dopredu. Mooji jej pak uplne rozebral az z neho zbylo jen Vedomi, a pak se jenom smali. "Nech vsechno, co se meni, odchazet, nezadrzuj to, bud s tim, co je porad stejne, co je jednim, co je svedkem vseho, co prichazi a odchazi, nespojuj se s tim, cemu svedcis, ale s tim, co je svedkem v tobe. Jen zustavej s pocitem ja jsem a s nicim se nespojuj, jenom bud!" Sla z neho moudrost a hluboke ticho snoubene s laskou.

(Pokud hledate fotky z Indie, neotevirejte obrazky, nybrz "galerii) uplne dole a uvnitr "obrazky", a pak Indie 2010!)

Mooji prichazi na nadvori Ramanasramu se svoji zenou nebo pritelkyni, smeje se na nas a podava nam ruce, jdeme s nim do Samadhi haly (Samadhi - stav jednoty, ale tady jednoty po smrti tela), sedame na dlazdenou podlahu a pul hodiny meditujeme. My s Martinem pak pokracujeme na svahy Hory (Sivova) Svetla.

Nadherna Samadhi hala s tichou atmosferou, ackoli se tam skoro porada zpivaji texty vedanty, tzn. texty nejstarsi nedvojne filozofie. Proste tam vnitrni ticho doslova visi ve vzduchu. Mel jsem tam vzdy hluboke prozitky Skutecnosti a stejne tak mnozi dalsi. Sri Brahmam se zde posadil poprve v roce 1972, poprosil Ramanu o relizaci Ja a obdrzel ji natrvalo. Vzacny jev.Mnoho lidi to tady alespon na chvili zazije... Panbuh zaplat...:-)

Pred Samadhi halou v Ramanasramu, kde lezi ostatky Sri Ramany Maharshiho, ktery je prikladem toho nejlepsiho, co hinduisticka jogova tradice nabizi. Proslavil se svym tichem a neustalym vracenim tazatele k otazce "kdo jsem Ja?". "Tohle vyres, a pak se ptej na svet nebo stav mysli Dznanina." Asi takhle odpovidal na nescetne dotazy. Dznani, ten, kdo naprosto spalil svoji mysl a zije jako vtelene Vedomi. Dokonala moudrost je jeho prirozenym stavem bez premysleni.
Jdeme pomalu nahoru, meditujte, vase vedomi reaguje na obrazky a vede vas dovnitr, stejne jako nas...
Vpravo je domecek Mahanirvany, kde tedy rozdal posledni darsany - predani Svetla pohledem - a odesel, vesel, slil se s Arunacalou. Na obloze byl pozorovan ukaza leticiho meteoritu, ktery zmizel na vrcholu...
A jdeme za branu, nejprve nas vitaji deti, kterym stale rozdavame nejake bonbony a ruzne darky, treba nafukovaci balonky...Milujeme je a ony nas. Zpivame spolu mantry, mam to nahrane, hodne jsme se nasmali.
Stoupame bosky po rozehratych kamenech smerem ke Skandasramu. Samozrejme, ze cestou opet potkavame Sujatu, protoze na nas mysli s cedeckami, ale zase je nema u sebe, necakala nas tady. Vzdy radostne setkani, ale Arunacalu nam nezazpivala, ze uz nezpiva, jde dovnitr sebe, nechce se rozptylovat nicim vnejsim. Jeji kouzelny hlas zustane vzpominkou na albech Arunacala a Vasudeva skupiny Yamuna. No Ovcak, Shepherd, kytarista ze stejnych alb, uz taky nic nevydava, ale u Moojiho zakoncertoval. Nesli jsme, takove bylo Ticho v nas, kdo to muze pochopit...