Červen 2010

Konstelace na zahradě

24. června 2010 v 18:40 SEMINÁŘE

Systemické konstelace

So, 24. července, 9h - 18h, Oldřichovice u Třince 522, pří pěkném počasí na zahradě.


RK v dubnu 010,J,P,J..

Hledání sebe sama v labyrintu vztahů, léčení vztahů. Partnerství, rodina, práce, peníze, krize ... Vše vychází ze systemických zápletek. Nejsme sami, jsme neustále součásti systémů, které nás ovlivňují - rodina, pracovní kolektivy, školní, atd. Jsme svobodni pro svoji cestu životem, teprve až uznáme a s respektem přijmeme to, co k nám patří.
Příjemné sdílení ve skupině.

Příspěvek: 500 Kč - konstelace na vlastní problém
250 Kč - účast bez vlastní konstelace

Přihlášky: Konstelaci je třeba přihlásit předem e-mailem (rtomanec@seznam.cz), sms, nebo telefonicky (736205756, 558 348 012).
Pro objednání konstelace pošlete zálohu 250 Kč na účet u ČSOB (majitel účtu R. Tomanec): 154 205 201/0300, VS - Rodné číslo, zpráva pro příjemce: Jméno a RK. Účast bez vlastní konstelace také hlaste předem, kvůli informacím o případných změnách. Pro další informace sledujte také stránky http://arunacala.blog.cz

Místo: Od Frýdku Místku dole před Třincem (Na Tyrské) odbočit vpravo směr Tyra a po 3km kostel a naproti obchod, za kostelem doleva a zase doleva - 200m rovně mezi domky, malý dům červená střecha naproti 2 vilám

Cesta nahoru, do nitra svého Vědomí

20. června 2010 v 12:26 Cesta poznání
Nadherna Arunacala
Využívám deštivé počasí, abych se opět ponořil do mělčin své paměti a vytáhl na světlo zážitky slibované cesty na Arunáčalu..

Těšili jsme se na ni už doma a třetí den pobytu pod Horou Ohně jsme vyrazili. Byla to výprava do hlubin svého nitra, v touze odhalit všechna jeho tajná zákoutí. Měli jsme lehký stan pro dva bez tropika, karimatky, tenké spacáčky a moskytiéru. Vyrazili jsme jedno odpoledne. Jen jsme se na sebe s Martinem podívali a vědělo se, že se jde. Sbaleni jsme byli za pár minut. Ostatní členové výpravy chtěli ještě odpočívat po náročném letu, my jsme však ani nechtěli jít ve větší skupině.
Vyšli jsme z Ramanášramu a po krátkém zastavení s dětmi za jeho bránou, na kamenitém svahu hory, jsme se déle zdrželi jen v mlčenlivém Skandášramu, kde jsme se ponořili do hlubin vnitřního ticha. S dětmi to bylo také naladění, zpívali jsme mantru Gópala, Gópala a celé jsem to nahrál na mp3.
Skandášram

V tomto malém prázdném chrámu probíhají zvláštní meditace, kdy mysl je opravdu snadno prázdná. Ramana Maharši zde žil od roku 1916 do roku 1922. Poznávat tento tichý stav mysli a přivézt a uchovat si co njevíce z tohoto vzácného stavu vědomí bylo naším nejvyšším cílem cesty do Indie a na Arunáčalu. Další zastávky probíhaly spontánně na příkrém kamenném svahu podle toho, jaké se pod našima nohama otevíralo panoráma.
Ve trictvrtine hory, Martin
Výstup v únoru byl spíše jednoduchý, než obtížný, nebylo takové vedro a jediné, co nás zprvu obtěžovalo byl jeden nezvaný dotěrný průvodce. Musel jsem na něho vyštěknout, abychom se jej nadobro zbavili. Nevím, jak se zde mohou živit, když vrchol visí nad hlavou a cestu zvýrazňují velké bílé šipky. Přesto je výstup bezvadnou mentální očistou, a tak, jak se z vás leje pot, odtékají i myšlenky. Nahoře jsme stáli čistí jako lilije a zažívali tu zvláštní skutečnost, kdy se realita slije v Jedno. Ego se rozplyne, je čisto, je To, nic než To. Smích, smích, smích. Tak jako vzduch proniká vším, tak námi proniká čistá Energie a vyplňuje každičkou štěrbinku, každý atom našich těl. Je to nic, ale zároveň ohromnou energií. Takže je běžné, že zároveň letí myšlenky kosmickou energií. Tentokrát jsem však prožíval i na tomto poli ticho. Klid mysli rušil jenom jeden sběhlý Ruský voják, který zde hledal usmíření sám se sebou, a zatím nedošel dost daleko na to, aby cítil a ctil tento vzácný vnitřní mír. Šivův trojzubec označuje vrchol, stahování energií dovnitř je zde nejintenzívnější. Celé kamenné plató je černé a kluzké po každoročním prosincovém rituálu zapalování ohně a rozlévání posvátného másla. Je to na svátek Šivy, který se zjevil svým oddaným v podobě sloupu ohně a vychladl v kamennou horu, aby tak byl blíže svým uctívatelům.
Trun Sivy, vedomi se sleva v Jedno
Šiva v jógové filozofii pochopitelně představuje TO, Absolutno, dokonalý celek, absolutní klid, nejvyšší nebe, které nemá tvaru a září pouze jako Vědomí, jak krásně přirovnával a sděloval Šri Ramana Mahariši.
V aure Sivy

Není to žádný náboženský osobní Bůh, tak tady na jihu Indie není rozhodně chápán, to je jen někdy mylně v Evropě interpretován. Ovšem může si to člověk představovat i tak v tomto vesmíru nekonečných možností. S přicházejícím večerem jsme si postavili stan v jediné jeskyňce skryté v křoví kousek pod vrcholem. Je stranou chodníků na východě vrcholu. Za tři dni nás zde navštívily akorát opice. Tři dni a dvě noci s půl pytlíkem vloček a asi 4 litry vody pro oba. Jeden malý sáček kustovnice a jeden nějaké sušenky, ty jsme z poloviny dali opicím. Nebylo potřeba ani pít ani jíst více. První noc byla u mě o tichu a klidu, druhá čištění. Usnul jsem až nad ránem, zato probuzení v ohromném míru a lásce tryskající zevnitř, bylo odměnou za duševní zápas o spánek uplynulé noci.
Tady bydlime my, vrchol
Mnoho krásných a živých snů. Četli jsme rozhovory s Davidem Godmanem, sepisovatelem Maharšiho odkazu. Nesmírně krásné a uvnitřňující. Třetího dne, v pondělí dopoledne, jsme cestou dolů konečně našli Šivovy jeskyně.
V Sivove jeskyni
Přitažlivě situované mezi balvany s výhledem daleko za město od východu na západ. Jednu si hlídaly divoké opice s černou tváří, nechtěly nás pustit dovnitř. Chránily si svoje doupě a zastrašovaly z bezprostřední blízkosti. Energie uvnitř byly intenzívní a hluboké. Přáli jsme si zde strávit další noci, ale potřebovali jsme regeneraci a také pobyt v Tiruvannamalai se krátil, takže to nevyšlo.
Divoké opice před jeskyní 7pramenů

Když jsme dorazili na nádvoří Ramanášramu, právě se podával oběd sádhuům, kteří tvořili pestrý oranžovo bílý chumel. Jídlo pro ně je jednou denně a zdarma. Připletl se k nám jeden asketa v sandálech a oranžovém rouchu. Přes rameno plátěný pytel s osobními věcmi, dlouhá hůl v jedné ruce a v druhé nádobí s jídlem. Byl to Slovák. Jal se nám vyprávět svůj podivuhodný příběh. Odevzdal se a žije na ulici jako sádhu. Není to lehký život, jak by se nějaký nadšenec mohl domnívat. Jeho mysl se nám zdála tímto odtrženým životem poznamenána.
Oběd pro sádhuy

Koupili jsme si celou papaju. Nikdy nezapomenu, jak nám po těch dnech chutnala. Slaďounká šťáva nám stékala po tvářích a rukou a my jsme šťastní nořili své pusy hlouběji a hlouběji do plodu, smáli jsme se přitom jako děti. Hodinu později jsme si navíc dopřáli pořádný oběd v jídělně Ramanášramu servírovaný na palmových listech.
Oběd v jídelně Ramanášramu

Láska v partnerství

14. června 2010 v 14:17 Rodinné konstelace
Na stráni před Javorovým


Vztahy nejsou závislé na tom, jaké vlastnosti On a Ona mají, protože pokud se milovali, tak je samozřejmě jejich vlastnosti přitahovaly. Pokud pomíjíme sklony k alkoholu, nevěře, jakékoliv závislosti či náruživosti a egoismus jakéhokoliv druhu. Různé vlastnosti pouze vytvářejí jedinečnost.
To na čem láska ve vztahu závisí, vyplývá ze vztahu duší. Duše jsou spojeny láskou anebo přesně Ne-Energií (čistou energií), Srdcem neboli Božstvím, které se projevuje kvalitami = esencemi, jako je láska, mír, radost atd. Dva lidé se tedy mohou milovat celý život a být spojeni celý život, pokud pěstují kvality, které sjednocují člověka s láskou, tj. srdcem:
Satja - pravda, jasnost, otevřenost, ahinsa - neubližování, asteja - nekradení, aparigraha - nepřivlastňování ani věcí, ani jeden druhého a brahmačaríja - střídmost, nenáruživost, v originále zdrženlivost (pozor, absence sexuality ničí partnerství). Tyto kvality spojují se srdcem a jejich opak s myslí, kde jsou všechny návyky, zvyky a připoutanosti, a kde sídlí ego. Kdo tedy následuje mysl, odděluje se od srdce, od lásky a nemůže si stěžovat na partnera, pokud mu láska uniká. Kdo následuje srdce a jeho kvality, spojuje se s láskou a nemůže být od ní oddělen.
V páru to znamená, být si vzájemně oddán a zároveň si zachovávat svobodu. Svobodu založenou na důvěře a respektu, respektu i k jedinečné cestě partnera ve svém vývoji, respektování vzájemně dohodnutých hranic, které mohou být v různých partnerstvích různě široké. Ovšem pohlavní spojení s jiným partnerem leží již za těmito hranicemi. Pro růst lásky je nezbytné milovat, ctít a vidět v druhém projevené Božství.
Je proto samozřejmě nevyhnutné mít naplno jen jeden vztah a všechny ostatní, byť citové, ukončit a nerozvíjet. Jinak propojení na úrovni lásky není vůbec možné. Vzájemná láska bude těmito děrami unikat. A je pak zbytečné se ptát, kam se poděla naše láska? Samozřejmá musí být i společná cesta do Srdce, dovnitř, tj. k Božství a vzájemná podpora na této cestě. Bereme v úvahu, že jsme lidé, a proto se žít tyto kvality teprve učíme. Přehmaty tedy budou, ale pokud je touha jít do srdce a pěstovat jeho kvality, tak téměř každý omyl na této cestě lze překonat a může nakonec i upevnit vztah.
Samozřejmě je třeba ctít řády lásky v partnerských vztazích, jak je odhaluje v konstelacích Bert Hellinger. Což si můžete přečíst v jeho knihách Symetrie lásky anebo Láska v partnerských vztazích. Také zde v článcích Jak žít v radosti 1 a 2.
Pamatujte, že první smrtelná rána pro vztah jsou pokusy partnera měnit! Partnerství může být jen mezi dvěma sobě si rovnými lidmi, což znamená, že se tak oba přijímají. Nikdo se necítí nadřazený!

Jednu techniku na duševní propojení tady přecejen odhalím. Sedět každý den chvíli proti sobě a hledět si s klidnou myslí do očí. Nehodnotit, nezkoumat, pouze tiše hledět a držet se přitom za ruce anebo se jinak dotýkat. Duše se začnou propojovat. A pokud byly nějaké neshody. Poklonit se vzájemně beze slov. Hluboce vzdát partnerovi úctu. Že je stejně nádhernou bytostí jako my a je pro nás důležité, že nemá stejné názory. Pokud to jeden z partnerů odmítne, pak už nemá zájem o bližší vztah. Ještě na závěr přidám tři otázky, které vyjasnili anebo i zachránily několik vztahů: Máš ještě zájem, aby se náš vztah zlepšil? Pokud ano, co jsi pro to ochoten udělat? A co by sis přál/přála, abych proto udělal/udělala já?To jsou léčivé věty, které se pronášejí v tichu, z očí do očí a neočekává se odpověď hned. Sdělíme si třeba, že si odpovíme další den anebo za tři dny. Zase v tichu, z očí do očí, jednoduchými, upřímnými větami.

(Uvědomme si, že jsme zodpovědni i za to, že žijeme v iluzích.)

Pak láska, jako esence Duše, Božství, může proudit neustále, ačkoli její tok, jako v řece, se mění na úrovni mysli člověka. Tj. z milenecké lásky se stává láska partnerská, z partnerské manželská, z manželské rodičovská a z rodičovské Božská, spojení na nejhlubší úrovni, když všechny ostatní stupně byly zvládnuty, přijaty.
(Toto je cesta lásky ve vztahu, jak mi byla vyjevena v meditaci 16.3.10.)