Říjen 2010

Pohled do nebe

29. října 2010 v 11:19 Cesta poznání
Velký Rozsutec ze stěny Malého
28. října jsme pocítili impuls vyrazit do hor a konečně dobýt Velký rozsutec. Štefanová po 12té v poledne nás překvapila zimou kolem nuly a o pár set metrů dál už jsme  svahem šlapali po sněhu. Na trůn Bohů jsme vyrazili zkratkou přes les a přímo příkrou travnatou stěnu pod vrchol. Trocha soustřědění a naprosté přítomnosti nás uváděla do naprosté jednoty s vesmírem. Slunce se klonilo k západu a nad šedým příkrovem civilizace se otevíral pohled do nebe. Načechraná bílá se mísila s průzračně modrou. Tam asi sídlí Bůh...:-) Pohledy na východ na zasněžené útesy Nízkých a Vysokých Tater. Mákli jsme si a trošku se i vybáli ve stěně bez jištění. "převislé trávy", sem tam kousek skalní plotny a kosodřevina. Volné kameny a suť. To byl náš výstup s Jani. Člověk se začíná dotýkat samého okraje své osobnosti a počíná přepadávat do nádherné hlubiny za ní. Štěstí tohoto přirozeného stavu člověka nelze popsat. Jak směšné se zdají malicherné cíle lidí a shon za všemi těmi věcmi, kterými se rádi obklopují. Nic z toho nemůže přinést štěstí člověku. To leží hlouběji a na takových místech jako zde a po náročném výkonu, to můžeme poznat. Stačí vlastně jen se trochu hýbat a vynést své lenivé tělo aspoň nad tisíc metrů. Úžasná energie hor, rajsky čistá prána pak dokoná dílo a člověk musí cítit štěstí jaké svými smysly dole nepoznal. Mlčíme, dotýkáme se hvězdné části svého já. Nemůžeme se pohnout a porušit posvátnou chvilku, kdy sedíme pod skalním převisem ve stěně, chráněni kosodřevinou před větrem a prožíváme nadpozemský pravdivý sen o svém já, přírodě a světě. Když údolí pod náma hnědnou, šplháme na vrchol. Jakmile se přehoupneme přes jeho hranu, vládne zde mráz a zima. Prudký, ostrý vítr. Sníh a led. Spěcháme na rozeklaný vrcholek a naposledy se kocháme zázračnými rozhledy u dvojitého kříže na samotném vrcholu. Objímáme se a vstupujeme hluboko do svého nitra, abychom se v mlčení mysli setkali a těšili s nádhernou nepopsatelnou Prázdnotou čekající za ní. Naprosté štěstí prožívá naše mysl. Dotýká se svého božského zdroje. Není co dodat. Končí jeden z mála dnů, kdy se nebesa otevírají a Bohové sestupují na zem a rozdávají štěstí všemi hrstmi. Kdo se otevřel a vzhlédl do svého nitra, mohl se těšit z jejich nekonečných darů. Šerým večerem osvětleným sněhovými poli spěcháme dolů do temných nížin, světlo jako oheň plane v našich srdcích a jen tak neuhasne.

Ómmm Arunáčala ómmm

Konstelační koncert

14. října 2010 v 9:05 SEMINÁŘE
Koncert, Přítomnost, Pavel

Během a po semináři systemických konstelací 23.10. v Oldřichovicích (viz níže) nám opět zahraje etnický hudebník Pavel Vank z Ostravy. Jeho doménou jsou didgeridoo, bubny, tibetské mísy, brumle a píšťaly. Moc se těšíme, bude to taková overtura před předvánočním koncertem.