Září 2011

Princezny a princové

20. září 2011 v 16:54 | Slunce Arunáčaly |  Rodinné konstelace
Že dnes málo partnerství opravdu funguje, není důsledkem dnešní morálky, nýbrž skutečného vztahu našich rodičů, kde chybějí vzory pro opravdový vztah. Manželství sice držela pohromadě, ale často pouze silou morálky, existenčního tlaku a náboženství, strachem z domnělého hříchu.


Tak. A co se děje, když vztah rodičů dobře nefunguje, jsou sice pohromadě, mají se rádi, ale každý si už hraje na svém písečku? Dcera se pomalu začíná posouvat k otci a syn k matce. Takhle je systém znovu vyvážen a na povrchu je vše ok, ani členové rodiny si nic neuvědomují, že by něco běželo špatně, ale vše se projeví v partnerství dětí.

Škodlivý posun

Pokud se dcera posouvá k otci a vnitřně přebírá pozici partnerky, začíná bojovat s matkou. Otci vnitřně říká: "Budu pro tebe lepší ženou, než maminka, která ti nerozumí." A syn matce: "Já tě zachráním, tak trpíš s tatínkem, nahradím ti to." Když to dojde až sem, děti mají problém dospět, klidně celý život. Z dcery se stává "tatínkova holčička" a ze syna "maminčin chlapeček". Maminčin chlapeček nikdy nemůže najít pravou ženu, protože stále hledá maminku a tou je jen milenka. Jakmile se milenka stane ženou, zaujme roli partnerky, už svého muže bezmezně neobdivuje, ale také mu vytýká chyby a maminčin chlapeček se cítí silně dotčený. Znovu se snaží najít jinou ženu - maminku, aspoň jako kamarádku. Tatínkova holčička je dobrou milenkou, ale špatnou partnerkou. Neustále musí přitahovat pozornost jiných mužů, protože nevědomě stále ještě bojuje o pozornost tatínka. Maminčini chlapečci svoji závislost na matce demonstrují další závislostí - nejčastěji to jsou alkoholici, gambleři, donchuáni, v lepším případě vyhledávají extrémní sporty, kde nevědomě stále dokazují mamince, že už jsou velcí muži.

Princezny

Pokud už byl mezi rodiči boj a rodiče zůstali spolu anebo se až později rozvedou, pouto mezi otcem a dcerou anebo matkou a synem je zpravidla tak silné, že se s dcery stává princezna a z muže princ. Princezna ve snaze dokázat tatínkovi, že už je ženou, lepší než maminka, se přehnaně šlechtí a zkrášluje, neboť podvědomě cítí, že je málo ženou. Mimořádně si zakládá na své atraktivitě, neustále přitahuje pozornost mužů, a tím se neustále ubezpečuje, že je ženou. Má spoustu kamarádů, ale problém vytvořit pevný vztah. Ženy ji moc nemají rády, protože podvědomě cítí, že ona bojuje se svým ženstvím a stále ještě v nitru bojuje s maminkou. Taky se na ně nevědomě vyvyšuje, neboť se stále ještě vyvyšuje nad maminku. Pokud se jí vůbec podaří založit rodinu, tak je to tragédie a zase má tendenci připoutat si syna. Pro princeznu je těžké z toho vystoupit, protože v životě je relativně úspěšná, vydělává peníze, má pozornost, ovšem v hloubce cítí, že něco chybí, že není šťastná. Naplnění přijde pouze ve spojení se svým ženstvím, od kterého se svým přehnaným zvýrazňováním neustále odděluje.

Princové

A princ? Ten neustále zachraňuje ženy, protože neustále chce maminku zachránit - podvědomě. Místo aby je však zachránil, přivádí je do záhuby spolu se sebou. Když narazí na princeznu, jsou velmi šťastní…ale jenom chvíli. Nakonec vždy musí slézt z koně a vést obyčejný život, kterého se ve skutečnosti oba bojí. Princ často dělá kariéru, honí se za ní, protože, čím víc vydělá, tím víc se cítí jako muž, který mu uvnitř chybí. A také sedí často v posilovně, aby bylo vidět, že je muž, aby si dokázal, že je mužem. V životě bojuje za svou svobodu, protože mu chybí mužská síla, aby přijal zodpovědnost. Zodpovědnost nechce, ta jej ničí… na tu mu chbí síla, síla otce. Pro oba je těžké si uvědomit, co se opravdu děje, zvlášť když opačné pohlaví jim věnuje tolik přízně. Život princů a princezen je ve skutečnosti smutný a osamělý, je těžké se dotknout jejich srdce. Jejich srdce jsou zavřená a zraněná prvotním traumatem oddělení od matky. Ve skutečnosti i matka, která si připoutá syna, jej vážně zraňuje. Říká se tomu psychický incest a trpí jím dnes spousta mužů. Je to nebezpečnější dokonce, než incest fyzický, který páchají spíše muži, protože není viditelný.

Rozvedená matka

Často vidím u matky, která se rozvedla s mužem, protože pil, byl nevěrný a já nevím co všechno, jak vnitřně anebo i fyzicky říká synovi: "nesmíš být jako otec, budu raději, když za ním nebudeš chodit, vychovám tě lépe než on, udělám z tebe lepšího muže než by to udělal on." A ještě se tím ve své nevědomosti chlubí. Takový muž, když dospěje, nemá žádnou šanci. Je prostě "dupa", ať dělá, co dělá. Fungující partnerství nemůže vytvořit, neboť ve své energii si už ženu nese, je to maminka. Bez konstelací asi ani nemá šanci se odpoutat. Žena se k němu tedy ani nemůže přiblížit. Když se přiblíží, protože ve skutečnosti hledá maminku a on jí má moc, po chvíli ji něco odmrští, něco ji silně začne odpuzovat - a to je energie jiné ženy, maminky, ke které je tento muž nevědomě připoután.

Pravý muž a pravá žena

To jsou jen stručné obrázky, které ovšem zachycují skutečnost. A kdo je pravý muž? A kdo je pravá žena? Pravý muž stojí vnitřně vedle svého otce. Kdo je ženou? Ta, která přirozeně projevuje pokoru, odevzdání, vzdávání se svých osobních tužeb pro vyšší celek, partnerství, rodinu. Žena projevuje lásku, je dobře spojená s city a umí je projevovat a nebojí se je projevovat. S mužem nepotřebuje bojovat, protože si cení jiných kvalit než on, cení si svého ženství. Muže si váží, obdivuje jeho sílu a schopnosti, především schopnost ovládat materiální věci a technické práce. Neláká ji kariéra, nejraději by pracovala zadarmo, ji láká rodina, děti, následovat svého muže, podporovat jej.

Muž, který je dobře spojený s mužskými předky, nemá problém se sebe prosazením v hmotné realitě, má odvahu naplno žít pro rodinu, uživit jí, žít obyčejný život. Váží si rodiny a má odvahu převzít za ni odpovědnost. Je dobře spojený s hmotou, se zemí, zatímco žena s nebem, s duchem, a proto přijímá dobře intuici. Muž si váží své ženy, a i když je první v rodině, často následuje právě ženiny nápady, neboť ctí její intuici, kterou tak dobře vyvinutou nemá. Muž je racionální a dává svoji racionalitu, rozumnost. Muž tedy projevuje moudrost. Žena lásku. Muž přijímá a učí se od ženy lásce a citům, žena rozumnosti, sebevědomí a odvaze. Nakonec jsou vyvážení a stávají se jedinou duší. Jsou jeden. Tam je směřováno partnerství.

Naplnění

A v tom "jeden" dosahují celistvosti, překračují osobní rozměr a jsou naplněni. Tady nalézají štěstí, které je obyčejné. Zatímco princezny a princové se honí za štěstím, které je bombastické, iluzivní, a proto nedosažitelné. Štěstí je přitom přirozené, obyčejné a stálé, neustále dlí v obyčejných věcech. Proto se toho "jeden", ani muž, ani žena, ale jedna bytost, dosahuje pouze ve spojení s Duší neboli Duchem. Vyplnění, které oba spolu cítí, pochází z Duše. Někdy tohle dosahují dědeček s babičkou. Po letech trápení se spojí v jedno a vyzařují moudrost i lásku. Oni vědí, ale nemohou sdělit, jak ví. Život je vyučil, nelze jej obejít. Obyčejný život. Hvězdy z časopisů a televizí to nemohou dosáhnout.

Cesta zpět

Cesta zpět ke svému rodiči stejného pohlaví je nelehká a dlouhá. Muž se musí neustále učit od mužů a žena od žen. Musí k nim mít pokoru a říkat: "Jsem jedna z vás," ne větší, ne menší, jsem jedna z vás. A pomalu se přibližovat k matce. Což dlouho nejde, protože ji odděluje zloba, kterou si nepamatuje. Vždy musí nejprve říci: "Mami, zlobím se na tebe. Nedala jsi mi láska a něhu, kterou jsem potřebovala!" Pak teprve se může přiblížit a říci: "Chybíš mi. Pláču, protože mi chybíš. A sklonit se před ní ve svém srdci."

Jak to proběhne v meditaci? V mnoha meditacích?

Sedněte si klidně a zvřete oči. Chvíli pozorujte svůj dech uprostřed hrudi. Pak si představte svoji maminku a sebe před ní. Díváte se na ni. Jaké máte pocity? Odvrátíte se anebo chcete blíž? Tyto pocity se pak znovu objevují ve vztahu s vaším partnerem. Chcete-li je vyřešit, musíte se vrátit ještě jednou k matce. Jak? V představě. Muž také. Jaká slova ji chcete sdělit? Vyjádřete vnitřně pocity a slova, která při setkání cítíte. Pokud jste to dokázali, pokud jste dokázali říci např.: "mami, zlobím se", pak můžete udělat malý krůček blíž. Co cítíte teď? Není to moc blízko? Možná nyní bude třeba říci: "mami, já jsem tvoje dcera/syn, prosím, dívej se na mě, jako na svou dceru/syna. Nejsem ti rovna/roven, ty jsi větší." Tady se někteří zastaví a možná odvrátí. Ti, kteří se stále ještě hodně zlobí. Mohou svoji zlobu znovu vyjádřit anebo říci: "to, čím jsi mi ublížila, přijímám jako svůj osud, ale zodpovědnost ponechávám tobě." Pak mohou udělat další krůček k matce, ale mnozí ne. Protože v srdci matce řekli: "je to taky moje zodpovědnost. Já za tebe." A to je vzdaluje, neboť se cítí větším, tím se oddělují od své duše. Pak by bylo léčivé: "mami, prosím, prosím, odpusť mi, beru to zpět, jsem malý proti tobě. Zodpovědnost za to, čím jsi mi ublížila, ponechávám tobě. Také ti ponechávám tvůj osud a věřím, že jej uneseš, ten patří jen tobě." Pak teprve můžou o krůček blíž a sdělit to pravé v hloubce svého srdce: "mami, chybíš mi, moc mi chybíš!" A po těch slovech se matčina náruč konečně otevře a mohou zaznít v duši slova: "miluji tě, z celého srdce tě miluji". A ta slova v duši slyší partner a může se k vám přiblížit. To je najednou úleva, to je síla, která proudí z duše do těla. Tady začíná člověk být sám sebou. Kde? U matky. Pak může jít teprve k otci. Ať muž nebo žena.

S otcem

Jste stále v meditaci, v klidu mysli, jinak vaše postoje nemají v duši žádný účinek. Dcera řekne otci: "maminka je pro tebe lepší, než bych byla já. Jsem tvoje dcera, nikoli partnerka. Své problémy si musíš řešit s ní, nikoli se mnou, já tu jsem jenom malá holčička." A syn otci (s úlevou): "Mé místo je u tebe, tati, konečně mohu být plně s tebou! Jsem muž, jako ty a jako byl tvůj děda a praděda a vážím si toho" A své mamince: "Mami, mám tě rád, ale mé místo je u otce, prosím, dívej se vlídně."

Tak to bychom měli, aspoň částečně.

A co sdělí matka synovi, když s ní chce řešit svoje problémy? "Jdi za otcem, to je mužská záležitost, ten ti poradí lépe, než já." A tak přesouvá pomalu syna ze své sféry vlivu do sféry otce. A otec dceři, když se před ním příliš předvádí? "Jsi pěkná žena, ale mně se nejvíc líbí maminka." Anebo: "Jsi krásná skoro jako maminka. Vážím si maminky, jak tě vychovala a co tě naučila."

Tak tady to už necháme.

O žárlivosti a partnerství. Moudrost maminky

9. září 2011 v 11:07 | Slunce Arunáčaly |  Rodinné konstelace
Ptala se Janička mé maminky, jak to měla s tatínkem:
Janička: Líbily se vašemu muži ženy? Protože Rosťovi se líbí ženy!
(Jak by si muž mohl vybrat ženu, kdyby se mu ženy nelíbily, že...)
Maminka: No, jéje.
J: A žárlila jste na něho?
M: Ne, nikdy, na co? Taková blbost.
J: Myslíte si, že žádnou nikdy neměl?
M: I kdyby nějakou měl, tak by mě nikdy nepodvedl, nikdy by na mě nezapomněl a nikdy by mě neopustil!
(smích)
M: Já jsem byla pro něho vždy na prvním místě!


Nádherná zpověď. Pro maminku byl sex něco naprosto nedůležitého, čím by ji tatínek nikdy nemohl podvést. Podvedl by ji leda tím, kdyby na ni zapomněl, a to se nemohlo stát, protože ji vždycky miloval ze všech nejvíce! ... :-)
Ale vidíme, že sex je pro partnerství klíčový. Tím vzniká hluboké propojení, propojení duší. Tam, kde se říká, že už sex nepotřebují, je mezi partnery slabé pouto a každý si už jde svoji cestou. Chcete-li cítit naplnění ve vztahu, užívejte si vzájemně doteků, mazlení, milování a dívejte se dlouze s láskou do očí. To ale většina nedovede. Nedovede se ani při sexu dívat s láskou do očí, protože už jsou každý jinde, už je mezi nimi příliš nevyřešených zranění.
Pak se na to podívejte, co vás odděluje? Neodkládejte to. Oba. Vždy je šance, pokud oba chcete. Samozřejmě, že tatínek s maminkou, i když se viditelně milovali a ctili, byli trošku odděleni. Tatínek měl vždy práci mimo domov. Ačkoli mu to komunisté nedovolovali, mít práci blízko bydliště, přecejen dnes vidím, že za tím byli i jiné síly. Ale takhle se na to kdysi nedívalo. I dnes se málokdo podívá na vztah skrz systemické konstelace, aby viděl, jaké síly a jaká dynamika rodinných systémů působí v pozadí. Není to zas tak jednoduché. Nemyslete si, že dobrým úmyslem všechno zvládnete. Ne, ne. Je třeba i trochu odborný pohled, pohled zvenku.
Jinak jde vyřešit téměř vše. Samozřejmě, že mladý pár se stěží za svůj společný život vyhne setkání s někým třetím, kdo je důležitý. Většinou nemá dost zkušeností na to, aby ze setkání pro duši načerpal potřebnou zkušenost, aniž by se sexuálně zapletl. Při znalostí tantry, člověk dovede takovou situaci zpracovat, aniž by muselo dojít k tělesnému sexu. O tom píšu jinde, v rubrice TANTRA. Tohle už vyžaduje velkou zralost, aby si člověk při osudovém setkání a přitažlivosti druhého, uvědomil, o co ve skutečnosti jde. Ovšem každý přešlap lze léčit. Partnerství však musí znát a snést naprostou otevřenost. Žádné "zatloukat, zatloukat", podvědomě vše víme. Tohle ničí vztah i po mnoho letech. Nýbrž, prosím, prosím, omlouvám se, je mi to líto, prosím. To jsou slova, která léčí vztah. A otevřené přiznání. Partner se nesmí chovat tak, že je jediným člověkem, který pro vás smí být celý život důležitý! (Hellinger). Zapletení do vedlejšího vztahu však vzniká i citovým připoutáním a myšlením na jiného potencionálního partnera. I tehdy vzniká slabá vazba (a někdy i dost silná), která vás od partnera odděluje. I tehdy je třeba toto otevřeně přiznat a omluvit se za to a VYČISTIT SI TO! pochopením. Pochopením, že člověk, do něhož jsme se zahleděli jen zapadá do našich tužeb a představ, nic víc, není nijak lepší než váš partner. Protože váš partner a vaše partnerství je odrazem vašich představ, tužeb, přání, tendencí a schopností... Je odrazem vaší struktury mysli. Změňte tuto strukturu a změní se i vaše partnerství. Někdy se už příliš zakonzervovalo, ale i to je vaše zodpovědnost. Když ji s úctou k partnerovi přijmete a opravdu se změníte - což není tak snadné - máte i další šanci. Ale obvykle si to jen myslíte a nezměníte se, takže další partnerství je stejné a vy říkáte: všechny ženy jsou stejné, všichni muži jsou stejní. Přitom jste vy zůstali stejní...
A kdo je pravý muž a pravá žena? Ten, který stojí vedle svého otce. Ta, která stojí vedle své matky. Většinou stojíme opačně, a pak bojujeme o své mužství, či ženství s partnerem a myslíme si, že jen partner je příliš u opačného pohlaví. Mužskou sílu a ženskou sílu, nelze získat obejitím otce, či matky! Nezáleží na tom, jak se chovali a co dělali! Postavte se vnitřně tam, kam patříte a řekněte dovnitř svého srdce: Tati, jsem jako ty. Mé místo je u tebe, mám rád i maminku, ale mé místo je u tebe! Mami, jsem žena jako ty a mé místo je u tebe!
Cítite tu sílu, která vás prostupuje a podporuje vás?
Proč je dnes tolik boje v partnertví? Zaprvé ženy po staletích konečně mohou mužům vracet, co jim v minulosti způsobili. Je to neúčinné prodlužování utrpení a nevědomé, proto to má takovou sílu i setrvačnost. Za druhé proto, že žena stojí vedle otce a hledá spojení s ženstvím skrz partnera, který je úzce spojený s matkou. A pak se hádají, protože ženě chybí pořádný muž ve svém muži a muži žena v jeho ženě!
Mnoho porozumění, pokory a lásky v partnerství přejeme!
R á J

Meditace v horách

8. září 2011 v 19:18 | Slunce Arunáčaly |  Cesta poznání

Meditace na pilíři Hohe Dachsteinu 2995m

(Na obrázky můžete meditovat a je to prospěšné, protože vaše vědomí nezná oddělenost fyzickou, a protože tohle jsou silová místa. V České republice je to například Šumava, kterou považuji za duchovní srdce České republiky, Hostýnské vrchy a spousta malých míst v horách. Také všechny hory nad tisíc metrů, ale některé zvlášť)


Neseďte jenom doma, doma se do plynutí Energie taky dostanete, ale v horách to jde samo. Čím vyšší hory, tím Bohu blíž, doslova. Vibrace, které živí vaše energetické i fyzické tělo v Tatrách, jsou s městy nesrovnatelné. Na duchovní cestě, přímé a intenzivní cestě, vaše i fyzické tělo zvyšuje své vibrace, zjemňuje se. Jste pak náchylnější absorbovat vše nižší, hustší, jste náchylnější k nemocem. V horách se vaše těla nabijí, ohromně nabijí a zvyšují extrémně vaši odolnost. Navíc meditace vás pouští do hloubky snadno.
Meditujeme často v horách, protože nás to spojuje s velkou vnitřní silou, silou Matky Země. U6 Malá Fatra je intenzívním energetickým nábojem, natož Vysoké Tatry. Blaženost vnitřního, pravého Bytí intenzívně tryská do vědomé mysli.
Nyní jsme vyjeli dál, až na Dachstein, do téměř tří tisíc. Pocity byly nepopsatelné. Ani se nemuselo meditovat. Moje energie se automaticky slila s energií hor. Cítil jsem obrovskou sílu, která mě nese a běhal nahoru dolů bez vyčerpání. Slézali jsme velké stěny "železnými" cestami. Doporučuji tento trénink. Na duchovní cestě musíte být silní, jinak ten mix energií ve městech těžko zvládnete. Proto jezděte do hor, jak nejvíc můžete. Už tisíc metrů je hranice, kdy se pole výrazně mění a je snažší intenzívně prožívat sjednocení s Kosmickou Energií. Nepěstujte si alibi, že vše je přece jedno. Budujte své energetické tělo, abyste to Jedno opravdu dosáhli.
Dachstein byl a je úžasný, energie totální blaženosti, lásky a síly. Pobyli jsme tam týden ze všech stran a naše energetická těla jsou nabitá jako třaskaviny. Sršíme radostí a naplněním. Jezděte do hor, Bohu blíž...
Stěna 300m, Mitterstein 2097m, jih Dachsteinu, ferrata Anna, leze Jana, klasifikace D, jedna z nejnáročnějších na Dachsteinu

Holubička na pilíři Hohe Dachstein, vpředu Dirndl 2832m, vzadu Grosse Koppenkarstein 2863m a vpravo u ledovce horní stanice lanovky a Skywalk, ocelová vyhlídka nad tisíci metry.

Tichá meditace. Vrchol Hohe Dachsteinu 2995m, pohled na sever na Hallstatt