Prosinec 2011

Vánoční hovory s Bohem

21. prosince 2011 v 18:46 Cesta poznání
Pojď dál, řekl Bůh, tak ty bys se mnou chtěl dělat rozhovor?

- Jestli máš čas? -

Bůh se usmál a odpověděl: Můj čas je věčnost...

- Co tě na lidech nejvíc překvapuje? -

To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli, a když jsou dospělí, zase touží být dětmi.

Překvapuje mě, že zrtácejí zdraví, aby vydělali peníze, a potom utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku zdraví.

Překvapuje mě, že se tolik starají o budoucnost, že zapomínají na přítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost.

Překvapuje mě, že žijí jako by nikdy neměli zemřít, a že umírají, jako by nikdy nežili.

Bůh mě vzal za ruku a chvíli jsme mlčeli.



Potom jsem se zeptal: Co bys jako rodič naučil své děti?

Bůh se usmál a odpověděl: Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali.

Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co mají, ale koho mají...

Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší než jiní.

Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíce, ale ten, kdo potřebuje nejméně.

Chci, aby poznali, že trvá jen pár sekund způsobit hluboké rány lidem, které milujeme, ale trvá mnoho let, než se takové rány zahojí.

Chci, aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem.

Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale nevědí, jak své city vyjádřit.

Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit všechno kromě klidu, lásky a štěstí.

Chci, aby věděli, že skutečný přítel je ten, kdo o nich ví všechno, a přesto je má rád.

Chvíli jsem seděl a těšil se z Boží přítomnosti.

Potom jsem Bohu poděkoval za všechno, co pro mne i pro moji rodinu činí.

Kdykoliv se zeptej, jsem tady 24 hodin denně.

Pamatuj, lidé zapomenou, co jsi jim řekl
zapomenou, co jsi udělal
ale nikdy nezapomenou, jak se vedle tebe cítili...

Nové obzory při výživě pránou

19. prosince 2011 v 14:16 | Slunce Arunáčaly |  Cesta poznání
Od dětství jsem měl pocit, že skromnost je bohatstvím a řídil jsem se tím. Nyní jenom potvrzuji tuto velkou pravdu. Čím větší skromnost, větší bohatství.


Skromnost ovšem znamená, ne ego! Jakmile zachce být mysl skromná, aby získala bohatství, že...tak jsme hned tam, kde jsme byli...
Píšu na margo toho, že jsem teď více než týden jedl jen málo pevné stravy. Devět dní jsem pouze spíše lehce večeřel a poslední tři dny i tvrdě pracoval. Kdysi jsem to také zkoušel, ale byl jsem vyčerpaný a nervózní, zatímco nyní klidný a plný energie. Rozdíl mi ukázal Monfort - nehladovíš, pouze nejíš pevnou stravu, jíš pránu a řekneš to svým buňkám. Zdá se, že je to lapidarní, naivní sdělení, a přitom je tak zásadní. První tři dni jsem po poledni začal cítit nervozitu a únavu. Pokaždé jsem si sedl do meditace a do světla a chvíli zůstal. Pak jsem pokračoval v práci a nevšímal si těchto povrchních pocitů. Pokaždé se brzy dostavilo veliké uvolnění a pocit rostoucí energie. Čtvrtý den nepříjemné pocity zmizely. Nezamýšlel jsem nejíst tak dlouho, ale každý den byl lehčí a lehčí a cítil jsem takové nadšení a plnost, že jsem znovu pokračoval. nedával jsem si žáden cíl, kolik dní vydržím. Žáden začátek a konec. Pouze jsem si řekl, cítím se super, pokračuji a další ráno znovu.
No, stručně, dalo mi to velký pocit štěstí, téměř neustálý. Teď už jsem to sice změnil, jím i pevnou stravu, ale mnohem méně než dřív a zjištění, že mohu bez obav jíst mnohem méně anebo klidně vůbec, aniž bych ztrácel výkonnost - naopak, mi dává velikou radost ze života i naději. Najednou si ověřuji, že i jídlo je jen mentální pocit. Že se ani v horách nemusím bát bez jídla a mohu vyrazit klidně i na nejtěžší tůry bez zbytečné zátěže jídla a zbytečných starostí, co nabalit a jak to uvařit... V tom cítím obrovské osvobození a možnosti dalšího zkoumání sebe a vědomého seberozvoje.
Jedna kamrádka se mě ptala: "Ale co si pak užiješ?". Tohle si pak užiju, vnitřní pocity a pocity v těle (když se člověk očistí, to je podmínka, zpočátku je nejezení nepříjemné, to je pravda) jsou mnohem, mnohem krásnější a trvalejší.
Dále si ověřuji fakt, že ani nezáleží na tom, co jíme - nebo teda na určitém stupni poznání taky záleží, ale ne tolik - ale jak při tom myslíme. Mám-li myšlenku, nejzdravější je prána, vnitřní energie, nepotřebuji ani ovoce, zeleninu, či jinou tzv. zdravou stravu. Udržím-li v sobě klid, i když přijdou chutě, či pocit hladu, zase to přejde a začnu cítit naplnění i v břiše, jakobych jedl. Nepotřebuji přemýšlet o vitamínech. Ovšem když už jím, tak samozřejmě živá strava obsahuje více intenzivní čistou energii, pránu a méně toho balastu, to zřejmé je.
Uvědomil jsem si při tomto způsobu výživy i jinou důležitou věc. Na jaře a na podzim jsem se nikdy nevyhnul očistě skrz nějaké delší nachlazení či virózu. Už dlouho nemívám horečky, ale oslabení ano. Teď to začalo a jakoby tělo ty bacily snědlo. Po dvou dnech nic. Je mi jasné, že i při "zdravé" stravě jsem do sebe cpal tolik toxinů, že se z toho jednou tělo muselo vyčistit. Takové ty reklamy jako - jezte vitamíny, to bylo pro mně vždy směšné, že... To nezabírá. Půst zabírá, ale sdělit tělu - "teď budeme jíst pránu!" - Zabírá ještě líp!
Co ještě? Těžkou práci jsem dělal po dvou týdnech, takže druhý den jsem byl tzv. grogy. Nezačal jsem jíst jídlo a pokračoval, zvědavý, co bude a v klidu. No a zase, po hodině práce už jsem se zase cítil svěží a vydržel zase do večera. Takto jsem pracoval pět dní vkuse velmi náročnou práci.
Takže rozumím výroku jednoho mého přítele, který na otázku, co si myslí o jídle a co považuje za zdravé, odpověděl lakonicky: "Jídlo je marnost. Jsou to jen zlozvyky. Taky je mám."
Prostě, chce to neustále prohlédat a rozbíjet mentální bariéry. Jak moje žena říká: "Najednou mám tolik času, že nevím, co s tím." ...
Mnoho štěstí za novými horizonty!

po semináři Cesta do Ticha

12. prosince 2011 v 14:24 | Slunce Arunáčaly |  Cesta poznání
Bürgeralm v Rakousku, 1555m, absolutně prázdné a tiché místo koncem října, ranní úsvit.

Seminář (V Oldřichovicích) v toto magické datum 10.12.2011 byl vskutku magický. Spontánně čtyři z nás dostali impuls nejíst, tedy jíst jen nameditovanou pránu, a nemluvit po celou dobu bylo samozřejmostí.
Velmi nás to nabilo a dovedlo do hloubky svého nitra, alespoň některé jistě, nemohu mluvit za všechny. Zapůsobilo to na nás, a proto tento seminář přesně zopakujeme asi začátkem února. Ještě to probereme s Nitrem.

Ráno Oshova Gourishankar, dopoledne zevní pránajáma - nádí šódhana, poledne procházka venku, na sluníčku, odpoledne Chobotova úplňková meditace, večer Oshova Kundalini a hudba ve tmě. Pobyt většinou ve tmě a v celém průběhu Maharšiho dotazování: Kdo jsem Já?
Cíl bylo poznání, objevení a sledování Ticha a objevování, kdo jsem Já.

Bylo to tak silné, že pokračuji v půstech čtvrtý den. Večer ovšem lehce jím, lehkou stravu, abych dobře spal, nedovedu ještě při půstech dobře spát. Výsledkem je rychle vyléčení virózy, jakoby tělo snědlo viry a škodlivé mikroby... Stálá energie ve mně, ale taky vláčnost a zklidnění, vyhovuje mi, že se nyní nemusím zabývat uspěchaným světem, což by mně asi nutilo jíst a znervózňovalo...

Seminář rodinných konstelací

12. prosince 2011 v 13:45 | Slunce Arunáčaly |  Rodinné konstelace
Rodinné a systemické konstelace
Sobota, 7. ledna 2012 od 9h - 18h.

Rodinný dům v Oldřichovicích č. 522, rozcestí ke Karpentné,

Cena: 500 Kč, konstelace na vlastní téma
250 Kč, účast bez vlastní konstelace

Přihlášky: e-mail: rtomanec@seznam.cz, M.: 736 205 756

záloha na konstelaci: 250 kč na účet: 154205201/0300, VS: č. tel., zpráva: Jméno, RK

Místo: Od Frýdku Místku, Nebory, Oldřichovice Na Tyrské, odbočit vpravo směr Tyra a po 3km v Oldřichovicích kostel a naproti obchod, za kostelem doleva na Karpentnou a hned před plastovými kontejnery zase doleva - 200m rovně mezi domky, malý dům červená střecha naproti 2 stejným vilám.

Dnešní konstelace

9. prosince 2011 v 14:34 | Slunce Arunáčaly
Dnes jsem dělal jednu terapii systemických konstelací, a přesně když jsme skončili, přijel "hovnocuc". "Vidíš, říkám klientce, uvolnili jsme dost staré karmy a teď ji přijeli odčerpat a odvézt!" "Bůh je velmi žertovný," jak říká Kalyani. Cisterna měla přijet včera, ale majiteli to nevyšlo a přijel spontánně dnes, přesně v okamžiku, když jsme skončili konstelaci a sedli si. To jsou ty obrazy, nikdy mě působení Vědomí nepřestane udivovat.

Taky včerejší meditace do toho zapadly a úplně mi po nich odešlo nachlazení...
Zato jsme se ponořili na tak dlouho, že mě po čase opět bolí záda...

Termální koupání

6. prosince 2011 v 15:01 | Slunce Arunáčaly |  Meditace

Zvykli jsme si zakončovat anebo doplňovat pobyty v horách termálním koupáním. Je to hluboká relaxace a léčivé načerpání energie pro tělo. Tohle je z července Kalamen, kde je voda asi 30 st. teplá. Kalameny jsou vedle koupelí Lúčky a kousek taky od slavné Bešeňové, kde jezdíme nejraději. Třináct venkovních bazénů s voudou až 39 st., tmavou bahenní. 9 Eur, ekonomy a 6 dítě do 15ti let. Sklenné Teplice jsou nabité duchovní energií dávného času. Byl tam i Göethe. Jeskyň s vodou 42 st. Nově jsme si zamilovali Rajecké Teplice a hotel v antickém stylu Aphrodite. Nejsme samozřejmě ubytováni v hotelu, nejsme blázni... V Po a Út jsou dvě hodiny jen za 8 Eur a v poledne jsou bazény prázdné. Asi šest opravdu báječných saun je na turniket, jedna minuta 10 centů. Meditujem tam, pochopitelně, pramen tryská z hloubky, vždy je "cítit" božskou pránu, ať je kolem betonu, kolik chce. Tělo i nervový systém zhluboka vdechuje pránu - čistou energii, která oživuje a nese všechno, co je. Lze ji vnímat jako blaženost a lásku a v ústech a krku jako blažené medové mléko. Meditací jí otvíráme dveře do svého energetického těla a všech zakoutí. Nemusíme ji nikam "mířit", je to inteligentní síla, která ví, co v našem těle léčit a vyživovat.
S nímky z Kalamen ze zimy dodám brzy...:-)

Nemoc jako cesta ke zdraví

6. prosince 2011 v 14:39 | Slunce Arunáčaly |  Cesta poznání
Pohyb vás dostává do energie. Mentální pohyb vás nabíjí mentální energií (proto nemůžete usnout, když máte hodně myšlenek), fyzický pohyb vás sytí fyzickou energií. Zastavíte-li se, jste unaveni! Mnohokrát jsem si toto naše fungování ověřil. Když jsem se cítil úplně zničený a nevyspaný, přišla neodkladná a náročná práce. Začal jsem dělat první krok - a ejhle, pomalu jsem se dostával do energie víc a víc. Extrémní práci jsem zvládl jako bych byl v plné formě. Proto nečekejte až energie přijde, nedočkali byste se! Jděte si pro ni!

Včera proběhla v čajovně přednáška s nahoře uvedeným titulem. Zazněly tady i dozvuky Monforta: "Obhajuj své limity a zůstanou ti."!!! "Energii strachu nazývám mřížemi vězení."

Předtím dorazily zajímavé informace z Bratislavy - přes přátelé Marcelky. Jeden vinař přišel k lékaři, který mu diagnostikoval rakovinu s metastázemi. Vinař, člověk pěstující hroznové víno a vyrábějící víno, se jej při odchodu zeptal, co ta rakovina jí. Doktor odpověděl, že všechno to, co sní on. Vinař tedy přestal jíst a živil se jen tím, co měl nejraději - vinný střik. Po pár měsících ovšem zkolaboval - už byl moc slabý, na to, aby odolal opilosti - tak ho rodina odvezla do nemocnice. Tam mu dali infuzi a zjistili, že je zcela zdráv! Nevím, jak dlouho nejedl. Je to samozřejmě známá věc, že půst může rakovinu vyléčit.
Mě spíš zajímá sdělit jiné poselství: Vejít do sebe a naslouchat nemoci, kam mě vede, co mi chce sdělit? Kdo z vás si při obyčejné nemoci klade tyto otázky? Věřím, že všichni. Nemoc je čas meditace. Čas pro zvýšené setkávání s hlubinou sebe samých. Jaké léčivé síly mohopu vstoupit do všeho energetického systému, když "sedíte v prázdnotě" s minimem anebo dokonce bez myšlenek! ? Co vás napadne, když se vrátíte k myšlenkám?
Klid mysli, pěstování klidu mysli je pro nás alfou a omegou cesty ke zdraví, k úplnému zdraví.
Co to je, úplné zdraví? Je to stav vědomí mimo nemoc i zdraví. Je to stav jednoty, jsem jedno a jeden. V tom stavu, prožívaném stavu, není ani nemoc, ani zdraví, nýbrž vědomé naplnění a spojení se vším, co existuje.Je to stav, ve kterém neexistují limity. Samozřejmě, že ve vztahu k tělu a ve spojení s ním pak limity znovu existují, ale jejich hranice je širší, mnohem širší a plasticky pružné. Tzn., stále je je možno posouvat a rozšiřovat!
Takže, v první řadě medituj, seď ve vnitřním tichu, teprve potom, jeli to nezbytné, jdi k lékaři. Necítíš-li, že je to nezbytné, vystav se přírodě. Máš zde čtyři živly, ze kterých pochází tvé tělo a pátý - éter, vědomí - ze kterého pochází tvá duše. Ty tě léčí. A stačí nato, pokud tvé myšlení dlouhým časem příliš nezhrublo, a tím nezhrublo tolik tvé tělo, které není neživou hmotou, nýbrž určitou rychlostí kmitající světlo. Když je kmitání velmi pomalé, pak léčení trvá dlouho a člověk to často nevydží a běží k lékaři...
Zatím stačí.
Zmého srdce do všeho


Meditujte na horách. Tohle je ze stěny Velkého Dachsteinu 2995m. Nebo meditujte na obrázek, Vědomí vám okamžitě zprostředkuje energii tohoto místa. Chápejte, fyzický kontakt je také jen mentální, pouze rozum se snáze nechá touto iluzí přesvědčit. Takže de facto, nikam jet nemusíte, pokud máte dostatečně silně vypěstovanou schopnost soustředění, a pokud už máte vytvořené vědomé spojení s Vědomím. Proto Eduard Tomáš říkal: "Škoda peněz, zavřu oči a už tam jsem." A Ramana Maháriši: "Kam bych šel? Amerika je tam, kde je Indie." Ale nepředbíhejte své opravdové schopnosti uvědomění! Vím, co to pro mně ještě je, být tam fyzicky. Jakou energii - pránu hltá moje tělo a jak se v něm cítím. Také vy to víte, pokud běháte třeba na Lysou anebo Javorový!