Září 2012

Setkání s Marcelkou poprvé v Třinci

27. září 2012 v 12:12 | Slunce a Markétka |  Marcelka
5. října, 17h, ZUŠ Třinec, Třanovského 596


Příjemná atmosféra s Marcelkou v chaloupce

AHOJ VŠEM, KTEŘÍ ZNÁTE , NEBO NEZNÁTE ŽENU MARCELKU ZE SLOVENSKÝCH HOR,nedaleko Terchove.BYTOST KTERÁ JE OSVÍCENÁ,VĚDOMÁ A JE PŘÍJEMNÉ S NÍ SDÍLET VŠE CO SE DĚJE V NÁS I KOLEM NÁS TÉMA POVÍDÁNÍ JE ŠIROKÉ.LÁSKA,ÚSPĚCH,PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK,PRAVDA.POKUD MÁTE ZÁJEM SE SETKAT POVÍDÁNÍ S MARCELKOU JE 5.10.2012 V SÁLE ZUŠ V TŘINCI NA U.TŘANOVSKÉHO 596 OD 17H,VSTUPNÉ 150KČ.
INFO NA MOB.603304240.

TĚŠÍM SE NAVIDĚNOU MARKÉTA KUKUCZKOVÁ

Další info také: www.zhlavydosrdce.cz

Bohatství za propastí

26. září 2012 v 13:53 | Slunce Arunáčaly |  Cesta poznání
Zdravím přátelé Sebe sama, a tudíž i hor..:-)

Napíšu jen něco krátce o své poslední cestě (sebepoznávání), protože téma považuji za velmi důležité pro toho, kdo opravdu chce dveře svého života otevřít dokořán a odkrývat jeho poklady, protože skutečně jsou pro každého připraveny opravdové poklady života, jenomže většina lidí se neodváží k nim vstoupit. Zaleknou se otevřených dveří a zůstávájí na místě, čekají, že k nim někdo alespoň střípek z pokladu donese. To ale není možné, protože my jsme tím životem, který nám otevírá a zase zavírá dveře...

Takže jsem vyjel sám na 820 km dlouhou pouť (tam a zpět 1800 km) na místa, kde jsem v životě nebyl a do výšek, kde jsem v životě nevystoupil ani s janičkou... Proč? Abych se počase znovu setkal se Životem nahý, bez zábradlí kamarádů, partnera, rodiny atd.! Byla to ohromná výzva, která se mi otevřela (14.září). Jak už vím, když se otevřou dveře (k uskutečnění dávné touhy, jak je důležité toužit!), je třeba vstoupit, jinak něco v nás umírá, jinak svou energii zastavíme. Vstoupit ale znamená setkat se s velkou dírou, tím větší, čím je větší výzva! Tady se lidé právě zastavují (a pak brečí, že jim život nic nepřináší, že se jim nic neotevírá...), a je nesmírně důležité popsat proč. Další krok je pro psychiku totiž krokem do propasti, já jsem ji taky samozřejmě zažil - tu propast.

Setkáváme se totiž s naší prvotní odděleností od Jednoty, od splynutí s Životem, Láskou, a stalo se to už v dětství, kdy jsme podle příkladu rodičů následovali vznikající pocit "já jsem tělo, já jsem osoba". Touto dírou musíme projít, chceme-li k Lásce a k naplněnému životu. Co tu díru vytváří? Je to Superego, vnitřní kritik, psychická struktura, která se v nás vytváří, aby zajišťovala přežití ega, osobnosti, tzn. udržela člověka v zajetých kolejích. Takže i když chce člověk opustit život plný utrpení, superego mu v tom začne bránit, protože se vydává někam, kde to nezná, což je pro ego ohrožující. Vidíme, že super - ego, je struktura ještě nad egem a běžne ji vůbec nevnímáme (proto často lidé říkají, že žádné nemají...smích).
Vždy, když chceme udělat změnu v životě nebo něco proti zvyklostem společnosti a hlavně naší rodiny, setkáváme se s práci superega, tj. dírou. Najednou nás něco vysaje, najednou je tu strach, pocit ohrožení, úplná propast, když na to nové pomyslíme (změna zaměstnání, nová výzva v zaměstnání, životě, změna partnera, životního stylu atd...), najednou nás něco sevře a nejsme schopni jít dál. pak si často i jinak materialistický člověk myslí, "aha, něco vyššího mi asi brání, to není dobré pro mě...". Nábožensky založený člověk a ten, v jehož rodině se hodně lpělo na dodržování daných pravidel, se setkává s tak silnou dírou, že se vůbec někam neznámým směrem neodváží pohnout a setrvává v strnulém životě v domnění, že "Bůh to tak chce" ... Ale kdo poznává vyšší skutečnost (sám v sobě, kde jinde, že?), ví, že "Bůh" nic nechce, a přitom chce a dává vše, co chceme my, ve všem nás podporuje, ke všemu, k čemu se rozhodneme dává energii, ať je to cokoliv. Tím víc energie, čím pevnější a neochvějnější je náš záměr!!! A jemně dává zpětnou vazbu! Ne v tom, že to je špatné, to je dobré! - Takhle totiž přesně pracuje superego, že nám našeptává, co je dobré! Ale zpětnou vazbu v tom, že nám ukazuje - když jsme tiší - tohle ti přinese takovou zkušenost a tohle takovou a vyber si - žádné posuzování!!!

Takže jdeme do otevřených dveří, v nás se objevuje díra jako propast. Balím se do Alp, sedám do auta, skoro nemohu otočit klíčkem... "Óóoo, Bůh asi nechce, abych jel..." Smích. Jinak. "Aha, superego pracuje, už jsem si pomalu myslel, že už tu ani není," i když vím, že to není možné, vždy tu bude... Takže, jak projít, jak na superego? Plně se opřít o přítomný okamžik a v mysli udržovat stav "NEVÍM"! Nevím, co je dobré, ale teď sedám do auta a jedu, vidím tyto lidi, mraky nad hlavou, hory, teď cítím tu díru v sobě, úzkost, obavy, ale jen si je uvědomuji a nijak mentálně nerozvíjím, to nejsem já a "kdo jsem?", udržuji klid mysli pomocí té otázky (žádné útěky před dírou, někomu volat, pouštět hudbu, utíkat do myšlenek,ne, to bychom propásli šanci! Prostě si ji uvědomovat, ale nerozvíjet v myšlenkách, přísně držet pozornost a soustředit se plně na nejbližší krok). Tak jsem jel a pomaličku kilometry přibývaly a pomaličku se díra zacelovala. A najednou za Vídní, obrovská vnitřní radost, bezdůvodná, najednou uvnitř ohromné "ANO". "Vše je správně." Ohromná svoboda, klid a radost. Naplnění. Vědomí, že Janička je ve mně a já v ní, že děti a ostatní lidé zrovna tak. Žádná myšlenka ovšem, "takže Bůh chce, abych jel". Bůh nic nechce. Vědomí pouze je a dává energii všemu, co se rozhodlo pohnout kamkoliv! Ne, prošel jsem propastí na druhý břeh, kde zní ohromné ano životu, jakémukoliv, a kde tryská bezdůvodná radost a klid.

Takže to je největší poselství mé cesty. Když je díra, jděte dál, ale neztrácejte za žádnou cenu POZORNOST K PŘÍTOMNÉMU OKAMŽKU a ta pozornost vás vyvede na světlo, vždy!!!
No a dál mne učili hory. Hory jsou ohromní učitelé a člověk tam musí být občas sám, aby něco pochopil, něco se naučil; samozřejmě, že tam není možné být sám, to spíš může být sám člověk obklopený lidmi, neboť ho to tlačí do myšlenek a představ a to je jediná možná samota. Za sedm dní žádný pocit osamění, ani "sám" ve sněhu a ledu 3 kilometry nad mořem... Když jste s těmi horami sami - a čím výš, tím lépe - začnete cítit Jednotu se vším, vnímat vnitřní komunikaci, vnitřní učení, ale to není, že vám tam někdo chrlí moudrosti, To šlapete, přemýšlíte o nějaké otázce a najednou to víte, najednou je ve vás obraz, odpověď atp.


Mše u Seebensee 1 575 m v Ehrwaldu pod Tajakopf 2450m, vepředu Zugspitze 2 962m

A ještě něco, v těch horách musíte makat, ne se válet!!! Je zde ohromná vysokovibrační energie!!! Ale jestliže chcete nabrat do láhve čistou vodu u pramene, nenecháte v ní přece zbytek staré vody! Tak i v horách, čím víc ze sebe vydáte, tím víc do vás "nateče", cítíte to a je to ohromný dar. Celý pocit vašeho já se vymění, cítíte nové Já v sobě! A víc a víc a víc. Vidíte a zažíváte, jak se poklady života před vámi otevírají, až neskutečně. A samozřejmě zažíváte velká přátelství a setkání s lidmi. Protože, kdo se odváží do samoty, ten nalézá skutečné hodnoty, přátelství a lásku, ale úplně bezděčně, samo sebou a to je v horách tak krásné. Vše se děje samozřejmě a přirozeně. Lidé tam okamžitě ztrácejí masky. A hory, ta energie, to jsou Bohové, proto to tak v Nepálu a Tibetu domorodci vnímají, že hory jsou Bohové. protože hory jsou živou energií, živou bytostí a čím výš anebo osamělejší kout, tím vyšší vibrace, tím "větší" Bůh... Bůh je samozřejmě slovo, představa, s tím si jen hraji a provokuji zavřenou mysl. Jinak je zde živé vědomé prázdno a pohyb, energie, myšlenkový pohyb, v tomto Prázdnu a nic víc...

Takže nebojte se děr, naopak, ukazují vám cestu a běžte do nich, odměny jsou zaručené, ale nesmíte říkat, "oh, ne, to je strašné, to nechci," ale děkuji, děkuji, i když to trochu bolí, děkuji za tu nádhernou zkušenost a poklady se vám otevřou, není možné jinak. Ve všem se vám otevřou. Vím, jak to bylo kdysi nedávno v práci v železárnách. Vstoupil jsem, nevěděl, trpěl, spíše tělo a ego trpělo, poděkoval a ... poklady se stále otevírají!!!

A to bohatství, které pak člověk přiveze partnerovi, dětem a lidem...
Takže nikoho neopouštíte, spíše teprve k němu jdete!!! Stejně jako sám k sobě.
Ómmm Tat Sat Ómmm
Slunce Arunáčaly

Kumránské svitky, Poselství Ježíšovo

26. září 2012 v 11:21 | Slunce Arunáčaly |  Cesta poznání

PŘIKÁZÁNÍ ŠTĚSTÍ
Když sešel z hory, kde přivítal východ Slunce, řekli ti, kdo se shromáždili u úpatí hory:

Jsi pro nás zdroj inspirace. Tvá slova mění srdce a tvá moudrost rozjasňuje rozum.

Toužíme ti naslouchat. Pověz nám, kdo jsme?


Usmál se a řekl:


Jste světlo světa.
Jste hvězdy. Jste chrám pravdy.
V každém z vás je Vesmír.
Podřiďte rozum srdci, ptejte se svého srdce, poslouchejte skrz svou Lásku.
Blažení jsou ti, kdo znají jazyk bytí.


Jaký je smysl života?


Život je cesta, smysl i odměna.
Život je tanec lásky.
Vaše poslání je rozkvést.
Být je veliký dar.
Váš život je součástí historie Vesmíru.
Život je krásnější než všechny teorie.
Život je důvod k oslavě.
Život je cenný sám o sobě.
Život se odehrává v přítomnosti a smysl přítomnosti je být v ní přítomen.


Proč nás pronásleduje neštěstí?


Co jste zaseli, to také sklízíte.
Neštěstí je vaše volba.
Chudoba je výtvor člověka.
Hořkost je plod nevědomosti.
Když obviňujete, ztrácíte sílu.
Když po něčem toužíte, zaháníte štěstí.
Probuďte se.
Žebrák je ten, kdo si neuvědomuje sám sebe.
Ti, kdo nenajdou vnitřní království, jsou bezdomovci.
Kdo zbytečně plýtvá časem, stává se ubožákem.
Nedělejte ze svého života živoření.
Nedovolte davu, aby zničil vaši duši.
Ať bohatství není vaším prokletím.

(Nýbrž vnitřním prožitkem... pozn. Slunce)

(Jak ohromně důležité je držet se vlastní pozornosti, a tím zůstávat v přítomnosti, tak se vchází a zůstává v onom "Království nebeském". Pozornost se přitom obrací na pozornost samotnou, odkud vyvěrá? a zachytává se ta neohraničená oblast míru v nás samých... Poznánka Slunce Arunáčaly.)


Olpererhütte, 2388m, Zillertal, dole Schlegeisspeicher,1800m, naproti masiv Gr. Möserelu, 3478m