Listopad 2012

Jednota

30. listopadu 2012 v 11:12 | Slunce Arunáčaly |  Cesta poznání
Jestliže existuje jen jeden či jedno, pak nestojí něco proti něčemu, osvícení proti neosvícení, protože vše je jen JEDEN nebo JEDNO. Pak ovšem také není co hledat anebo oč usilovat!!! Šok pro "duchovní" lidi. Co tedy máme najednou dělat? Mysl znovu zničená prostým uvědoměním tohoto jednoduchého faktu. Musí se vzdávat další hračky. Zbývá to naprosto žít! Uvolnit se v životě a žít to, uvolněně a naplno žít! Žít to, co chci žít, proč jsem tady přišel! A to mi je přece jasné, každému je to jasné, když se trochu zamyslí. Ví, co chce. Ale bojí se na to jen pomyslet. Můžete meditovat dále. My také meditujeme dále a lezeme po horách a skalách a pracujeme a milujeme se a děláme konstelace... Jednoduše proto, že takový život nás naplňuje. A co naplňuje vás?


Uvolnit se! To je ono! A žít s radostí! Žít, cokoli se objevuje, s radostí! S penězi, bez peněz, s partnerem, bez partnera ... stále v úžasu, protože ten život samotný je úžas! A nic na tom nemění, že bolí! I bolest je úžasná! Přijatá bolest je úžasná! Je to učitel!!! Stejně jako nemoc! Tak, co je na nich špatného?
Dobrý člověk je Bůh a zlý je také Bůh! Pochopte to a přijměte to s láskou, ne jako něco, co musím milovat, ale protože ze mě tryská láska! Jak to vysvětlit? Nelze to vysvětlit. Opusťte koncepty, představy, to je ono a to je těžké. To se nechce. Hlavně koncept dobra a lásky! Dobro vytváří zlo, láska nelásku, je to pořád dualita. Láska jen je. Kdo ji může popsat? A co LÁSKOU není?
...

Vnitřní dospělost v Oldřichovicích, 24.11.2012

25. listopadu 2012 v 12:53 | Slunce Arunáčaly
Velmi nabitý seminář konstelací. Je vidět, že akce, pořádané na konci roku, dostávají obrovskou podporu vyšších energií. Vždycky se už dopředu všem něco děje, ale nyní to bylo obzvlášť. Nádherné energie uvnitř už den dopředu, okolnosti i práce samy od sebe upravovány tak, abychom vše stihli v pohodlí připravit atd.


Výborná pestrá a vyvážená sestava (5 mužů, 5 žen), silné konstelace, spontánní ženské a mužské kruhy a skvělá zábava.


Konstelace, tanec, hudba a meditace. Konstelace je nejlepší způsob tréninku pozornosti a meditace, který znám, protože je to živé a praktické, ihned to zakoušíte, ihned pozorujete výsledky. Zažíváte silné energie a zůstáváte vy v klidu a pozorní? Hned vám to konstelace ukazuje, hned to zažíváte. Dostali jsme se i k pohybům Duše, bylo nám to ukázáno a vedeno z Nitra.
Takže díky, díky, díky VŠEM!!!


I terapie může být hrou.
Pověděli jsme si něco o vývoji vědomí až po vrcholný stupeň...:-)

21.12.2012

22. listopadu 2012 v 19:57 | Slunce Arunáčaly |  Cesta poznání
Na setkání s Marcelkou v Dobré 18.11, proběhla také diskuze na ožehavé téma 21. 12. 2012, konec Mayského kalendáře. Mnoho lidí posílalo svá sms Marcelce, tak se Marcelka zeptala Vědomí. Přišla odpověď, že nasatne velké vnitřní ztišení, které umožní mnoha dalším lidem prožít poprvé Sebe sama. Toto bude pokračovat i další roky. K žádnému zatmění a výpadkům el. proudu nedojde. Pouze, kdyby lidé cítili velký strach, mohly by se objevit lokální pohromy jako ta v Americe.

Takže, hodně chodit "dovnitř" a spočívat vědomím v sobě (a těšit se a radovat se z každé maličkosti a děkovat za vše!). To ostatně stále děláme, že jo...:-), takže minimálně poslední dva roky prožíváme vysoké energetické stavy blaha a štěstí...:-)
Jak já říkám, kdo se začal vědomě otevírat a pracovat na své pozornosti deset a více let dozadu, nyní sbírá plody a ty jsou opravdu bohaté. Kdo trénink zanedbal, nyní je zprudka "otevírán", což bolí. Ale co bolí, to sílí, takže s radostí do toho - nechávat se otevírat a užívat si to!

A mistr tantry a šamanismu, probuzený John Hawken: Proroci sdělují, že svět se rozdělí na dva druhy lidí s velmi rozdílným prožíváním; cesta dvou srdcí je pro ty, co zůstanou uvízlí v materiální
realitě a jejím pokrytectví, a cesta jednoho srdce je pro ty, kteří jsou v kontaktu se svými
energetickými těly a energetickou realitou, a kteří následují posvátný sen Pramatky země.

A do třetice zpěvák Tomáš Klus (ná-hodile jsem poslouchal Radiožurnál...): "Svět končí, to je vidět, ale ten konec bude ve starém vnímání a tvoření světa...Archa, která nás přepraví přes potopu, to je nové učení, nový pohled na svět, který nás dovede k novým myšlenkám a novému vnímání světa a života v něm. A tím si ho budeme i jinak vytvářet."

Chodím Prázdnem

5. listopadu 2012 v 15:39 | Slunce Arunáčaly |  Cesta poznání
Když jdu městem, jdu "jakoby" v prázdném prostoru a vše se odehrává "jakoby" kolem tohoto prostoru, kolem mě. Co vstoupí dovnitř, proměňuje se v toto prázdno. Je v tom klid, důvěra, radost, spokojenost. Když se tvoří myšlenka, tvoří se z tohoto prázdna. Když toto prázdno splyne s formou myšlenky, vznikne emoce a klid se ztrácí. Když je položena otázka, "kdo jsem?", prázdno opustí formu a je zase klid a prázdno.
Když běžný člověk pátrá, dotazuje se, "kdo jsem?", nepocítí v sobě prázdno, ale spoustu myšlenek, nepříjemných pocitů, či vzpomínek. Jde o to vytrvat v hledění do nitra a zkoumání, "kdo jsem", než ono prázdno opustí své formy a člověk zažije sám sebe jako prázdný prostor a najde klid.
Je to celkem jednoduché, ale nechce, nechce se nám opouštět formy, zůstávat prázdní jenom s přítomným okamžikem.
Když se zapomenu, tak mě pohltí formy a necítím se moc dobře, někdy trvá déle se opět vyprázdnit, když si člověk déle s formami hrál a přijal je za své. Jindy, když je čas na meditaci, tak je to úplně snadné a člověk kráčí městem jako král, ve svém klidném prázdnu a vše je vně. Když jde člověk ve tmě, tak toto prázdno se rozsvítí a není třeba zevního světla. Toto prázdno vnímá vše, co je kolem i ve tmě a vede člověka. Ve skutečnosti není tmy, ani není světla, vše je hrou mysli, to jest, hrou pohybu v této prázdnotě.
Lze to velmi úspěšně praktikovat v životě, chce to jen trochu cviku, dost cviku, vnímat se jako prázdný prostor a vše ostatní vně!
God bless You!
Anebo prázdno vám žehnej? ...
Slunce

Vývoj Vědomí

3. listopadu 2012 v 9:56 | Slunce Arunáčaly a Wilfried Nelles |  Cesta poznání
Vědomí se v nás vyvíjí a je to jeho cesta ne naše. Proto tady ani nemůžeme moc vyvíjet úsilí, ačkoli to na třetím stupni děláme, je to jeho doména; můžeme se pouze životu vystavit, s hlubokým ano vystavit a on nás formuje, hněte, tvoří a obrušuje.
Společnost se nyní nachází na třetím stupni vývoje Vědomí, individualizace, ověřování a posilování svého ega. "Já konám, já jsem tohle dokázal, je to moje chyba..." Na konci se člověk cítí naprosto osamocený a prázdný. Taky jsem si kdysi myslel, že to je tedy scestná cesta, ale nyní po semináři s Nellesem a přečtení jeho knihy Život nemá zpátečku, poznávám, že to je nezbytný vývoj, rozvíjení ega-vědomí, aby člověk poznal tuto prázdnotu mentálního oddělení a poprvé se naplno otočil dovnitř.
Každá krize má vždy řešení jedině dalším otevřením a posunem vědomí, nikdy ne cestou na nižší stupeň. Jako třeba nyní někteří volají k návratu ke starým hodnotám, to už nefunguje. Vývoj ega byl a je důležitý, aby právě zbořil staré tradice, víry a všechna dogmata, ale nedokáže je ničím kloudným nahradit.



Teprve na čtvrtém stupni, návratu k srdci, k vnitřním pocitům a k intuici, tedy meta pocitům, nalézáme řešení. Tady už se nepotřebujeme vracet do skupin a někde příslušet, protože začínáme konečně jednotu cítit, vnímat, takže můžeme zůstávat sami, svět poznávat subjektivně, rozumět intuitivně a porozumět si s kýmkoliv, a přitom ctít svou vlastní zkušenost.
Do života se nám tak vrací radost, láska, smysluplnost, proto už nelpíne na věcech, ani na lidech, užíváme si života. Ale zpočátku to je ještě bolestné, protože si zpracováváme nižší stupně. Chceme třeba ještě schovávat svoje ego anebo se ještě bojíme opouštět skupinové tradice - rodiny, náboženství, zájmové skupiny, prostě se ještě trošku vracíme k "my" skupiny a nedovolujeme si opustit programy, "to je správné, to se tak musí", "to je má povinnost", "to je morální" ... atd. Třetí stupeň tu je proto, že boří tato obecná pravidla a čtvrtý stupeň vnáší vnímání a svobodné následování vlastního vnitřního řádu, který akceptuje řády druhých a nepreferuje žádný. Na čtvrtém stupni si rozšiřuji vnímání tak, že cítím vzájemnou propojenost všeho v lásce. V životě se řídím více a více vnitřní jemnou pohnutkou, či odpovědí v přítomném okamžiku anepřijímám žádné obecné vzorce jednání. Opouštím úsilí a spíše se nechávám životem vést a nést s hlubokým "ano" všemu, co přichází a co je. Nepracuji na své změně, pozoruji, jak mě život pomalu mění! Tím více miluji, cítím lásku a chci ji rozdávat. Tvořím s láskou. Tady ale ještě žiji v osobnosti, ještě tvořím jako osobní já, a proto se i tento stupeň vyčerpá.
A přijde pátý stupeň, kde cítím ve vědomí svou cestu (to už na čtvrtém stupni) a odevzdávám se jí. Už ne moje přání, ale vnitřní proud života, s kterým splývám. Jsem povolán k něčemu, ale dopředu nevím, kam tento pohyb bude směřovat. Jsem odevzdán přítomnému okamžiku, splývám s vnitřním proudem Života, který mě nese a já se toho účastním a žasnu. Je to cesta odevzdání, poslání a osobní vize. Nastupuje klid a odpoutanost od emočního světa, mého vlastního světa emocí. Sloužím, následuji svou osobní vizi, poznání přichází skrz vnitřní sdělení. Nic nevím a nic nechci, jsem odevzdán. Tyto stavy vědomí přicházejí na pátém stupni.
A přichází šestý stupeň, kde už osobní já zaniká a přichází splynutí s Vědomím. Je tak, jak je. Pohnutka k činnosti přichází z ticha. Jsem svědkem, nic nekonám, je konáno. Není tu žáden účel, není ho potřeba, vše je správné, vše je v pořádku. prostě se to děje a zároveň se nic neděje. Osvícení, ale nikdo, kdo by byl osvícen.
Toto je dokončeno na stupni sedmém. Kdy už není nic. Je to smrt na úrovni ega, na lidské úrovni a symbolika v lidském životě. Je zde smrt, která je bránou k věčnému životu, k věčné přítomnosti. "Šest dní Bůh pracoval a sedmý odpočíval." Na šesti stupních se "musíš" podílet na vývoji vědomí, na práci na sebe-vývoji. Na sedmém stupni mizíš z duality, vracíš se domů. Odkud zase můžeš vyjít na prvním stupni v prvotní jednotě s Bytím, kde už pomalu opouštíš Bytí, jako plod v lůně matky. Ale na sedmém stupni jsi Bytím!

Tak. Po tomhle pochopení konečně můžeme přijímat a děkovat tomu našemu egíčku, protože bez schopnosti všechno opustit, rozbít a ze všeho se vyvázat, bychom nedokázali stát sami, pevně a následovat líhnoucí se vnitřní pobízení, otevírání, rozšiřování, vidění, vnímání, milování a radování bez příčiny, jen z toho klidného vědomí, že jsem! Uź se není třeba zlobit na náboženství, že zamlžuje, ovlivňuje, ani na rodiče, že mě nutili, nedávali dost lásky, neměli čas ... , nýbrž to všechno obejmeme, jak součást pohybu našeho vnitřního proudu, aby nás donesl tam, kde nyní jsme. A pouze děkujem, protože cítíme vděčnost. A tím nás více a více vtahuje řvrtý stupeň, stupeň lásky a radosti a připravuje pro pátý - službu a poslání, sloužíme Života, sloužíme Bytí, ale v podílení se na jeho plodech, nekonečné lásce a radosti a hojnosti, než i to odevzdáme a splyneme s Bytím.
Ze srdce do srdce
Slunce