Duben 2013

Bohatství hor, přednáška

19. dubna 2013 v 12:25 | Slunce Arunáčaly
Také hory nám pomáhají na cestě sebepoznání a o tom bude následující přednáška a promítánní obrázků z Rakouských Alp. Společné setkání v energii hor.

Bohatství a síla hor


BOHATSTVÍ a SÍLA HOR 24.4. 17,30h, Přístav dětství, Lesní 337,Třinec

Kleine Laserzwand 2 568m, Lienzerské dolomity, 3. července, Karlsbader hütte, Laserzsee.Lienz, Rakousko

Rakouské Alpy od východu na západ. Úchvatná příroda a záběry z lezení extrémních ferratových stěn. A něco navíc. Hory učí, hory léčí, hory spojují s vnitřní silou a nabíjejí energií. Jsou to žijící bohové. Hory mají ohromnou moc a kdo je navštěvuje pravidelně, toho učiní šťastným... Rostislav Tomanec

100kč

Mimořádné setkání s Gaiou v Třince

19. dubna 2013 v 12:12 | Slunce Arunáčaly |  GAIA
Včera, 18.4., se uskutečnilo mimořádné setkání s Gaiou v Třinci. Téměř padesát lidí! Tolik Gaia ještě v ČR nezažil. A nabitá, velmi, velmi pestrá atmosféra. To byl včerejší večer, který se protáhl až do půl desáté. Člověk se mohl přímo dotknout esence "svého" Já. Píšu to do uvozovek, neboť se zde setkáváme s něčím, co překračuje všechno osobní a přitom naprosto zůstává důvěrné, příbuzné a vlastní.
Gaia opravdu jemným, nenásilným a lehkým způsobem vede člověka do stavu uvolnění, kdy si může uvědomit esenci sama sebe, esenci Já anebo jen pochopit, o co jde...

Pozvěte svoji pozornost sem do sálu. Uvědomte si zem pod nohama, uvědomte si, jak nese váhu vašich chodidel, uvědomte si opěradlo židle a odevzdejte mu váhu svých zad... Satsang je setkání s pravdou. Pravda jste vy sami, je to vaše já, tak vítejte zde... Tak podobně zahájil Gaia satsang.

Celé boom v podstatě spustila Marcelka svým ročním veřejným vystupováním a vysvětlováním cesty Sebepoznání. Díky tomu lidé zatoužili po setkání s Gaiou. Místa byla zaplněna dva týdny dopředu. Těm pozdějším jsem říkal, je plno, ale všem dáme možnost alespoň na chodbě. A dodával jsem: "Moje zkušenost je, když člověk touží, dveře se otevřou. Když tedy přesto přijedete, zřejmě se místo najde i v sálu, odvážnému štěstí přeje." Některé to odradilo, kdo však cestu přesto risknul, měl opravdovou touho, nejen zvědavost, místo dostal. Sál se totiž toho dne nějak nebývale rozšířil a najednou jsme viděli, že ne čtyřicet, ale šedesát lidí se vejde, když se místo trošku upraví. Přesto se i příště bude vyžadovat přihlášení předem! Díky, Hanko.


Je důležité si uvědomit, že to nejsou vzletné zážitky, které člověka dostanou do extáze, aby si uvědomil, že fyzickými projevy svět nekončí, ale to pravé leží až za tím. A k tomu je až příliš jednoduchá cesta na to, aby si ji člověk všiml a byl s ní už v začátcích spokojen. Protože nabízí zpočátku většinou jen trochu klidu, ale jasné světlo na cestě z temnoty labyrintu mysli ven, do expandujícího prostoru klidu sebe sama.
Je vidět stále běžné nepochopení a silnou tendenci zbavovat se nepříjemných stavů mysli, které se v nás objevují a vyplouvají z podvědomí na světlo vědomí právě hojně po takových setkáních (kdy by měl člověk přece s dobrým lektorem prožívat osvícení, ne?...). Právě ta snaha zbavit se nepříjemných stavů v těle i psychice, vytváří další napětí a živí tyto nechtěné mentální struktury dál. Jenomže princip, který Gaia ukazuje, a který si i my ověřujeme jako funkční, je, že nevěnujeme tolik pozornosti a nepovažujeme za tak důležité to, co se v nás odehrává, nýbrž uvědomování, vědomí samotnému, které si to uvědomuje a ve kterém vše probíhá. Něco se děje ve mně a já to samozřejmě zároveň cítím v těle, proto ho máme.


Tak mám na výběr, buď se tím budu intenzívně zabývat a bojovat s tím anebo se budu snažit si jednoduše všímat vědomí, držet pevně uvědomování, což je mravenčí neustálá a "obyčejná" práce (žádné extáze a vize...). Mohu si jen uvědomit, ano, tohle teď ve mně je, ok, nechť je. A co jsem já? A zaměřím a držím pozornost na tom, co se dívá z mých očí, co naslouchá mýma ušima nebo jednoduše se uzemním tím, že cítím kontakt se zemí. A co se objeví? Trochu klidu, pramínek vědomí. Tak fajn, je to něco, co zůstává vždy, tak proč se snažit o něco, co odchází a přichází? Zůstanu s tím praménkem vědomí, který jsem schopen zachytit. Co se ale děje dál? Ani to nechci a z pramene se stává potůček, z potůčku potok, teď to možná na chvíli ztratím, uteču do myšlenek, ale zase se vrátím a možná ve mně "vyroste" z potoku řeka a z řeky jezírko, které se polehounku rozšiřuje. A toho už si musím všimnout, to už není jen trochu klidu... Ale začíná to tím, že se spokojím s trochou klidu... Tak, tak, vážení. Pokud obráceně se ihned přednostně zabýváte pocity, které vypluly na povrch a hledáte možnosti, jak se jich zbavit, jak je vyčistit, budou růst dál a čištění nikdy neskončí, stejně jako při předchozím postupu roste prožitek vědomí... Samozřejmě, že základní terapie, kdy se naučíme si poradit se svoji psychikou je většinou potřeba, ale ta hlavní práce znamená vracet pozornost k sobě, uvědomovat a zachycovat vědomí. Jaké nádherné dobrodružství, jaká radost a překrásný nový svět v tomto světě nachází ten, kdo vytrvá.
Cesta vyžaduje velikou odvahu, vytrvalost, trpělivost a pokoru, protože celé naše staré vědomí v podobě našeho okolí nám v pokračování bude bránit a odrazovat nás. Na nás je, čemu dáme přednost a takové sklidíme ovoce.

S osvíceným můžeme zažít, že v jeho přítomnosti probíhá všechno, jednak ztišování, jednak léčení. Probuzený, džňani, tj. poznávající, nemusí být léčitel, aby léčil. On je otevřený a od nás se toliko žádá, abychom byli taky otevřeni a uvolnění. To stačí, aby energie, kterou potřebujeme - naše tělo, psychika anebo mysl pro sebezkoumání - do nás volně proudila!


První žena si sedla na volnou židli ke Gaiovi a po chvíli (prožitků vědomí, sebe sama) sdělila, že cítí bolest na pravé straně boku, že se tam něco čistí, něco odchází. Uvědomil jsem si v té chvíli, že mě taky bolí z práce bok, pro změnu levý. Gaia říká: "Zeptej se svého těla, co v tom místě potřebuje? Je dotek, pohlazení anebo láskyplná pozornost?" Když to vyslovil, moje pozornost sklouzla k mým bedrům a fíí, byla ihned pryč, bylo to volné, čisté, světelné. Totéž vzápětí sdělila žena. Gaia pak hovořil o léčivé síle Já. Často opakoval, "zeptej se, kdo si uvědomuje tuto bolest, napětí?" Tím ihned přesouváme pozornost do většího prostoru sama sebe a kupodivu sám tento prostor projevuje, vysílá léčivou energii.
U jiného člověk použil jinou, ještě jednodušší, ačkoli ne konečnou, techniku: "Máš stažený žaludek? Najdi svým pohledem něco, co je uvolněné a pozoruj to." Překvapivě to ihned zafungovalo a žena takřa ihned pocítila úlevu. A co děláme my? Většinou se dál pořád zabýváme tím stažením a místo je tedy dál stažené. Neboť jej nedokážeme uvolněně pozorovat, nýbrž s ním tajně bojujeme!

A smíchu, smíchu i hlubokého klidu jsme si užili dostatečně. Jeden muž se ptá, "Vracím se často k sebekontrole, nevím vlastně, proč...!" - Gaia: "Já to taky nevím!". Smích celého sálu deset minut vkuse. A mnoho vtipných replik, které se těžko přepisují, protože to je hlavně mimo význam slov, to zní jen v ten daný okamžik. Ale někdy jsme se vůbec nemohli zastavit, jak jsme se smáli.
Nejlepší bonmot byl: "Řečí Boha je ticho, všechno ostatní je jen špatný překlad." Citace někoho z východu.
Gaia: "Objevil jsem, že když mají lidé nějaký problém, tak ten problém nezmizí, když na něm pracují, když se na něj soustředí, ale když najdou něco, co je bez problémů a soustředí se na to. Podívají se třeba na strom, na květinu nebo na zvíře, které nikdy není stažené..." - "My se kolikrát tolik snažíme být normální...a říká se tomu utrpení..." Smích, všechny to zasáhlo, každý s tím má zkušenost.


A objímání během i nakonec.

V Oldřichovicích proběhla také individuální setkání, která si účastníci hodně chválili.

Další satsang, setkání s pravdou, proběhne v Třinci, v Přístavu dětství v polovině října a budete informováni zde, e-mailem, kdo se zapsal a na stránkách www.prozivot.ic.cz a www.vedomacesta.cz.
V angličtině s překladem

V komentářích doplňte svoje zážitky, či postřehy...

Super záznam, který účastníka znovu zavede do nitra tehdejší atmosféry... Díky, Dane!

Gaia, good news

18. dubna 2013 v 11:07 | sl |  GAIA
Skvělá zpráva, na Gaiu se vlezou všichni!!! Kdo se ještě nepřihlásil, může přijet! Dnes 17,30h, Přístav dětství Třinec.

První seminář na Koštúrách

14. dubna 2013 v 19:40 | Slunce Arunáčaly
Každá skupina má sílu, shodli jsme se s Marcelkou, že i kdyby to byla skupina trampů, tak když je člověk otevřený, něco se odehraje, nějaké pochopení a posun dál, natož tady na Koštúrách v "jámě lvové". V domečku Marcelky a Romka.


Nejprve stopy medvěda


Pak divokým potokem, vysoké gumáky nejlepší výstroj k Marcelce po celý rok!


A vřelé přijetí.

Hody, nejprve ty vnitřní, mohly začít. Poměrně hodně jsme meditovali. "Mnoho lidí na Setkáních v meditaci dojdou do určitého bodu a dál to nejde. Nic neočekávejte, nic nechtějte, prostě se v tom bodě úplně uvolňte. Vědomí si to převezme samo, ale vy tam už nemůžete usilovat. Důležité je uvědomovat si sama sebe, vědomí na vědomí, pozornost na pozornost a v tom zůstávat, uvolňovat se, žádné násilí. A když si uvědomíte, že jste se ztratili, tak se jen zase vraťte k pozornosti, žádné posuzování, či hodnocení. Když už je to na vás moc, tak klidně přestaňte. Nevyvíjejte na sebe tlak, to byste si mohli uhnat nějaké potíže."


Rostou nám tady i banány...

Přes náročnéjší výstupové podmínky, ačkoli očekávali jsme ještě těžší, se nás sešlo patnáct přátel. Čtyři jsme přespali. Zažít tu ryzí atmosféru, kdy okno zapaluje slunce, pak svíčky, nebe nad chaloupkou hvězdy ... je nepopsatelný dar. Při Marcelčinych veselých příbězích ze začátků si člověk ani neuvědomuje kolik je za tím jejich odříkání, kolik těžkých zkoušek museli projít, abychom my dnes mohli sát tu nádhernou, přímo božskou atmosféru ticha a harmonie.


Dohlíželi na nás bohové Rozsutec a Stoh.


A dvě bohyně... Meditace na západ slunce, v pozadí se přidává i hřeben Chlebu v Malé Fatře, vše kolem 1 600m, Koštúry 810m.

Praxe, praxe, praxe, dělá mistry. Odtáhnout pozornost od programu, který mysl začne někam strhávat, do díry, to je často tvrdá dřina a bez pravidelného cvičení pozornosti to zachytit a zabránit rozvoji negací, ani není možné. Kolik nás to stojí síly, říkáme si s Janičkou, jakou potom mají šanci "normální" lidé. Je jasné, že se vrzy ve vztazích hádají a rozdělují. Je nejsnazší, když člověk do těch emocí spadně, hodit to na partnera. Vždyť s ním to přišlo, takže on za to může, ne...?... Po takových setkání většinou nepřichází osvícení, ale pračka! Výčitky a obviňování perte na 120 stupňů! Smích. Záblesky osvícení přicházejí, aby si člověk mohl uvědomit a přesvědčit se o cíli. Ale hlavní to není. Hlavní je naučit se odtáhnout pozornost od vznikajících emocí, odtáhnout pozornost od útočících negací. Protože to osvícení, to skutečné klidné osvícení, je naše přirozenost čekající za tím. Za tím "bojem mezi mocnostmi" (silami podvědomí, silami programů, přesvědčení, tvrzení, závislostí, tendencí a mentálních vzorců...), jak praví v Kameni mudrců Holger (viz níže).
"Proto tam máš ty děti, abys nelítal, ty jsi uletěl..." Abys Ducha propojil se zemí a to je mystická svatba, o které mluví alchymisté i mystici. Porozumění je uskutečnění, nelze tu nic víc vysvětlovat.

Co ještě? Jo zázraky! Mnoho lidí chce hlavně vidět i získat zázraky. Jsou tu a je to přirozená každodennost. Kdo tuto cestu pozornosti už jasně zakomponuje do svého života, bez ohledu, jak blízko, či daleko je konečnému uvědomění své přirozenosti, tak tyto "údivy" (ať to nenazývám moc zázračně) zažívá ve svém běžném obyčejném, tedy obyčejně krásném životě! Ale to se děje tak samozřejmě, když to nehledáme (pro pobavení).

"A co karma? Kdy ty pračky skončí?" - Až přijmeš i to, až na to změníš pohled a přestaneš tomu přikládat takovou důležitost a začneš si všímat spíše uvědomování, ve kterém se to děje. Pak najednou vidíš, že si můžeš užít to i to a zároveň mít od všecho trošku odstup. Pak končí karma a začíná radost z objevování nového a nového porozumění. Úplně stejná karma se pak změní v průvodce, který tě učí a zároveň vše ukazuje a ponechává přitom dětskou radost i nadšení...

Takže. Další sobota na Koštúrách se uskuteční 1.6. A kdo chce přespat, tak ve stanu. A poté každou sobotu o prázdninách.

To je věta!

12. dubna 2013 v 13:50 | Wilfried Nelles a Slunce |  Rodinné konstelace
Dnes jsem slyšel větu!!! : Snaha být dokonalým je zločin vůči lidskosti!

Jen si to prociťte! Tato snaha opravdu zatlačuje Duši do stínu, protože se jí brání v projevu takovém, jaký potřebuje a jaký je v souladu s Řádem bez ohledu na lidské představy.... Myslím, že za tím stojí snaha vyhnout se vině, ale teprve přijetí viny dává sílu životu... Často je to vidět u duševně slabších lidí, že se chtějí vině vyhnout a usilují o nějakou představu dokonalosti. Protož jinak by museli přijmout sami sebe tak, jak jsou a z toho mají strach, co na to řeknou druzí!!!
Vidíte ty krásné kličky, které si ego vymýšlí? Dokonalí už jsme tak, jak jsme!
Být božským vyžaduje odvahu, protože to znamená zůstat obyčejným... A to je štěstí, prosté štěstí...

Teprve tady začínáme být svobodní pro tvoření své osobnosti a svého života, rozvíjíme se ze svobody a ne pod tlakem, a tím může být každý okamžik opravdu radostný! Ve skutečnosti tady teprve končí "zlé" činy a jednání, protože z radosti ony nevznikají, ale v tlaku vždy...

Kámen mudrců

10. dubna 2013 v 13:00 | Anker Larsen |  Cesta poznání
(Skvělé závěrečné pasáže knihy, rozhovor Holgera s Kandidátem o Bohu a realizaci... Mluvili jsme o tom na Morávce, tak pár klíčových vět přepisuji zde.)

"Bůh je tedy... Nic," pravil pomalu Kandidát, "podle vašeho snu."
"To je možné říci," řekl Holger.
"Pak není Boha."
"Ano."
"Musí buďto být nebo nebýt."
"Ne."
"Není nic třetího." Kandidát se obrátil prudce k Holgerovi...
Holger chvíli váhal.
"Chcete, abych řekl, co myslím?" ptal se.
"Ano."
"Dobrá. Pak si vzpomeňte na Haničku. Kdo miloval a zabil?"
"Vy."
"Myslete pak na Viissingröckého stárka. Kdo nenáviděl a odpustil?"
"S obdivem říkám, že jste to byl také vy."
"A kdo sedí nyní vedle vás?"
"Když se ptáte - pak jste to tedy vy."
"Ale když nyní řeknu, že necítím vlasy jsko své, nýbrž jen, že tu jsou, a necítím, že moje oči vidí, nýbrž jen, že je viděno, a necítím, že moje uši slyší, nýbrž jen, že je slyšeno, a necítím, že moje nohy jdou a moje ruce pracují, nýbrž jen, že se to děje...
Kdo jsem tedy já, který vykonal věci si odporující? Který miloval a zabil, který nenáviděl a odpustil, který již ani nemiluje, ani nepropadá nenávisti. Který není přitahován, ani odpuzován. Který nemá vůli nebo cíl?"
"Míníte tím, že neexistujete?"
"To je možné říci."
"Ale vždyť tu jste."
"Pak musí být něco třetího."
"Pamatujete se, co jste učinil, tedy vy, jenž tu sedíte, jste ten, kdo to učinil."
"Nebyl jsem to já, kdo to učinil."
"Nebyl jste to vy?"
"Jan Olsen mi jednou řekl: nebyl jsi sám sebou, tehdy, když jsi to udělal Haničce.
Ale stejně jsem nebyl sám sebou, když jsem někomu prokazoval dobro. Byl jsem vždy ovládán nějakou mocí a věděl jsem sám o sobě málo. Ano, dokonce se stalo, že jsem nenáviděl z lásky, že jsem bil z něhy. Mocnosti života se mnou jednaly, jak chtěly."
"Mocnosti života jednaly - a co jste byl vy?"
"Já byl boj mezi nimi. V něm jsem se naučil sama sebe znát, a cítil jsem to, co mě mohlo osvobodit z toho boje."
"A co to bylo?"
"Byl to Bůh."
"A nyní?"
"Nevím o ničem jiném než o osvobození."
...
"Nepřeji si, aby se můj zločin nestal. Bez něho bych se nikdy nebyl stal volným, nikdy bych nebyl dospěl tam, že nepřikládám svému nejlepšímu skutku větší ceny než tomu nejhanebnějšímu."
"Nečiníte to?"
"Ne. A věřím, že tak hledí Bůh na svá nebe a na své peklo. a praví: 'Ani to, ani ono nejsem já,' - Obojí je ale znamením, že on je."
"Podle toho, by život byl bojem mezi protikladnými silami, z něhož vzniká vědomí, a Bůh bytostí, která se připoutává ke světu a osvobozuje se od něho - spolus námi lidmi."
Holger zavrtěl hlavou:
"To, co tu říkáte, jsou myšlenky, které máte o něm. Ale každá myšlenka, kterou máme o něm nás o kousek od něho posune.
On nemůže být myšlen, může být poue žit.
...
"To, co bylo stejné po celou dobu, je pravda o něm.
Nevytvářím si ho již, vím, že jsem v něm, že jsem jím.
Nemodlím se již, ale je mi, jako bych se vždy modlil.
Je to asi chvalozpěv nad tím, že můj život je skončen a
že jsem volný."

Léčivá síla hor. Nezkrácený článek dubnové Meduňky

9. dubna 2013 v 12:07 | Slunce Arunáčaly |  LÉČIVÁ SÍLA HOR

(Článek v časopise je vždy zkrácený, proto také doporučuji si přečíst článek o Marcelce zde, kde jsou i její působivé verše, také vyšel v Meduňce okřesaný. Je to nutné, místo je omezené, ale tady si je můžete přečíst celé. Ovšem, podporujme Meduňku i další duchovní časopisy.)

Léčivá síla hor

Hory léčí, hory učí, hory spojují s vnitřní silou a nabíjejí energií. Dnes je doba konzumu, dokonce i v léčitelství a duchovní praxi. Ale také doba svobody a osvobození. Vše je v každém okamžiku vždy v jednotě a celistvé harmonii. Člověk, mocný duch sám, se dobrovolně stává závislým na pilulce sbalené do krabičky, ať chemické anebo rostlinné, ale proč? Stačí se otevřít přírodě a horám. Hory jsou živé bytosti, bohové, připraveni nás učit, léčit i vést.


Od dospívání mě intuice vede k přirozené léčbě. Nepoužívat žádné preparáty, leda přímo rostliny, nýbrž obracet se rovnou k Vnitřní síle, a pak k základním elementům: voda, země, oheň, vzduch. Dlouho jsem ovšem s těmi "informacemi" bojoval, než jsem dospěl k jasnému pochopení. Dnes vím, že pokud by se lidé více otevřeli přírodě, jezdili léčit do hor a denně by si ordinovali náročné túry a koupele v jezerech, pocit štěstí a následně zdraví by se jim rychle vracely. Příkladů horolezců, kteří se svoji vůlí a odhodláním lézt v horách vyléčili i z těžkých nemocí, máme mnoho. Přesto lidé stále čekají na spasení z vnějšku. Nic z vnějšku však přijít nemůže, neboť celý život se odehrává uvnitř nás a tryská z nás mřížkou našich myšlenek a emocí a podle nich dopadá do reality našich zkušeností.

Poznal jsem, že hory mají své energetické úrovně. Silná energie začíná v tisíci metrech, tisíc pět set už má opravdu silné pole a ve dvou tisících začínají žít bohové. Tj., pole má vysoké vibrace a lze zde samovolně zažívat vnitřní sjednocení a svobodné rozpínání své energie. Velmi rychle se zde materializují myšlenky a člověk vnímá intenzivní vnitřní učení. Například, myslím na kšiltovku proti slunci, protože přilbu už jsem v údolí sundal, a najednou vidím, že kšiltovka visí kousek dál na smrkové větvi. Mám hlad a… tady někdo nechal krabici se zeleninou atd. Musíte však pěstovat svoji pozornost a klidnou, otevřenou mysl, pak se vše děje samovolně a vaše myšlenky se jasně vpisují do vaší cesty. Je také třeba meditovat na takových místech. To znamená, držet po nějakou dobu mysl úplně ztišenou a pozornost mít zcela obrácenou dovnitř, například na otázku "kdo jsem?" a zůstávat tak. Výsledky se zpravidla dostavují velmi rychle a jsou mocné. Pokud jen plujete na vlně myšlenek a planých řečí s přáteli, užitek tomu bude odpovídat. Také je nutné energii vydat, abychom se jí mohli naplnit. Máknout si, šlapat, každý podle své úrovně, pak může proběhnout vnější i vnitřní očista a vysoko vibrační energie do nás může plně proudit. Hory mají ohromnou moc, a kdo je často navštěvuje, nemůže být nešťastný. Dokonce, i když se člověku nic nedaří, práce, partnerství, rodina, hory jej prostě vyléčí tak, že se začne člověk spontánně radovat. Pak se samozřejmě začínají dařit i vnější věci. A když se léčí duch, tady myslím psychiku, pak se léčí i tělo.


Léčivé setkání se svým Já

Nejléčivější je samozřejmě setkání se svým pravým Já, to je v meditaci, nebo prostě jen v přítomnosti. Když pozorností vstupujete do tohoto pole blaženosti a ticha, cítíte, jak se v mentálním i fyzickém těle vše uvolňuje, a vše nabíjí novou zářivou a oživující energií. Tato meditace je o to účinnější na horách, zvlášť vysokých horách. Proto zřejmě světci, jogíni a proroci odcházeli žít do hor. Ve výškách nad dva a půl tisíce metrů se vše děje nějak samo sebou. Splýváte s prostorem a hory vás učí moudrosti, lásce, harmonii. Po čase jste schopni vnímat tuto komunikaci a vaše intuice se prohlubuje. Vyžaduje to ovšem čas a trpělivost a neustálou pozornost věnovanou svému nitru. "Kdo jsem? Co je uvnitř" A já to jen pozoruji, nehledám představy a odpovědi, pouze pozornost a pouze TEĎ. Ono "teď" a "nyní" je v horách nádherné a hory vás tomu přísně učí. V tom "teď" však postupně nacházíte veškeré bohatství, vše, co jste si od života žádali, a postupně chápete, že to můžete nalézt jenom v TEĎ. Když kráčím sám po ledovci, vím, že má trhliny. Nejprve jej poprosím, abych po něm mohl jít, požádám ho o bezpečné vedení, aby mi dal jasný signál, pokud nemohu jít dál a on mě vede. Je to nádherná souhra. A když mě bouchne skála, po které lezu, hned se jí omluvím, poprosím, aby mě přijala s láskou k sobě, že ji miluji a děkuji, že po ní mohu lézt, ať mě vede nejlepší cestou. A ona se uklidní a vede mně. Je to samozřejmě jedno vědomí, které je jak ve mně, tak v ní, a já s ním mohu takhle komunikovat, i když vím, že jsem to zároveň já sám. Stejně jako mohu říci, že je to ona sama, jak v sobě, tak ve mně. Toto je nádherná hra, kterou zde můžeme hrát. Hra na zdánlivé oddělení i faktickou jednotu zároveň. A musím říci, že hory, kameny, zvířata, člověka milují a neublíží mu. To on sám si musí v myšlenkách ubližovat anebo egoisticky myslet, aby ho kámen uhodil. Jinak to udělá jen zlehka, jako by říkal: "Nebuď v myšlenkách, všímej si mě. Kde jsi?" Když překračuji opravdu nebezpečné místo. Například traverz nějakou hlubokou strží v noci, bez vnějšího světla. Stačí držet naprostou pozornost bez myšlenek, což je samozřejmě to nejtěžší, aby člověk prošel naprosto bezpečně a ani jednou nepodklouzl nebo nezakopl.

Proto, jezděte do hor co nejčastěji, hory se stanou vašimi léčiteli, učiteli i přáteli a koupejte se v každé bystřině a každém jezírku, které potkáte. A proste vodu, ať vás léčí a děkujte ji, že vás čistí a nabíjí energií a výsledky budou přímo zázračné. Věřte mi, přímo zázračné. S ženou se koupeme i v září ve výšce kolem dvou tisíc metrů. V létě jsme se koupali nejvýše dva tisíce osm set padesát metrů nad mořem, výš jsme prostě už jezírka nenašli, jen sníh a led. Člověk se nesmírně otuží a připadá mu to přirozené. Když jsem si nedávno prošel potížemi se zády, protože jsem přehnal vypětí v práci i v životě. Šel jsem na rentgen jenom proto, abych věděl, co to je. Řekli mi, že tohle se operuje anebo se chodí na injekce. Tak jsem poděkoval a léčil záda, jak jinak, než vodou a horami. Tři dny jsem ležel a potíral záda vodou ze sklenice položené na mandale. Tu jsem si sám namaloval, jak mi to vnitřně přišlo. A meditoval jsem samozřejmě neustále na toto místo, protože bolest je učitel, jak říkám, ukazuje nám, kam máme namířit pozornost. A kam jde pozornost, tam jde energie lásky, neboť pozornost je čistou energií lásky samotné, jak jogíni poznávají. Po třech dnech už jsem chodil k horské řece. "Voda léčí, teplo uzdravuje," naučil mě Priesnitz. Takže do studené vody, a potom rychle teplý zábal. Po čtrnácti dnech už jsem vyrazil do hor a skal. Dva dny stačily, aby se pohybem po skalách a horách obratle usadily, jak měly, ploténky zalezly a cítil jsem se zase ve formě. Léčbu jsem už po třech dnech doplňoval cviky jógy a upravil je tak, aby léčily a posilovaly zraněné místo. Tohle však vyžaduje velké zkušenosti anebo dobrého cvičitele. Sám cvičím jógu od 16ti let. Po půl roce zmizely následky zcela a záda mám silnější než dřív. Každou nemocí, každým úrazem musíte naopak zesílit, protože jste pochopili a změnili přístup!

Pránajáma, očista pránou
Co jsem ještě zapomněl uvést? Pránajámu. Cvičení a léčení pránou, tj. dechem, což se na horách děje samozřejmě. Když šlapete do kopce tři hodiny, tisíc metrů převýšení, tak si pěkně zadýcháte a vyměníte energii v celém těle. Jednoduchá a účinná pránajáma je nadechovat v představě energii zespoda pod nohama celým tělem nahoru nad hlavu, zadržet krátce dech a vydechovat energii celým tělem přes hlavu a trup zase do nohou a pod nohy. Za chvíli to ve vás září jako v plném třpytu horského slunce. A ani si nemusíte představovat, že nadechujete světlo. Na horách to jde úžasně. V plné tmě se vnitřně rozzáříte jako křišťál. Více o metodě potom meditační a jógové knihy. My milujeme promluvy a texty Eduarda Tomáše a cvičíme jógu podle Lysebetha. Máme však nastudováno i spoustu jiných autorů, knih i technik. Také musím vzpomenout Jógu v denním životě. Swámi Mahéšvarananda na tomto poli také vykonal velký kus práce a některé techniky odtud také přebíráme. Prostě začněte a vaše vlastní pravé Já vás už povede vaši jedinečnou cestou ke zdraví a k plné radosti a vděčnosti ze života, ať je jakýkoliv! Za nemoc jsem vždy poděkoval, protože nemoc je vždy učitel a posel a ukazuje další cestu! Viz "Nemoc jako cesta", Rudiger Dahlke a Thorwald Dethlefsen. Ještě jsem zapomněl na jeden element, oheň. Najděte si místo, kde v klidu můžete rozdělat oheň a hleďte do něho. Oheň pálí negativní energii ve vás a kolem těla, stačí se do něj dívat. Proto Roy Littlesun doporučuje plynové sporáky a svíčky v kuchyních. Zejména dětem nyní v jejich zdravém vývoji chybí oheň. Rodiče kvůli svým strachům, je to ani nenaučí. Vidíme, jak jsou děti šťastné, když s nimi děláme oheň někde na louce u lesa anebo na zahradě, jak jim září oči. Bereme všechny děti od sousedů a vidíme, jak se to rodičům nelíbí, že jim kazíme děti…J No a nakonec ještě výzva: spěte venku na horách, učte se to znovu - vzít karimatku a spacák a spát pod širákem a učte to děti. To je nejvíc, co pro ně můžete udělat a pro sebe taky. Dnes to je většinou zakázané, ale to platí jen pro lidi, kteří přírodě ubližují. Spíme všude venku, příroda nás chrání a nikdy se nestalo, že by nás někdo vyhnal, ani v parku ve městě. Když jsem v Praze, večer jdeme spát do Šárky, pořád tam najdete krásná tichá zákoutí a krásnou energii. Praha má stále krásnou přírodu a silné duchovní pole. Kolikrát jsme spali na vrcholku skal v Divoké Šárce a hleděli na zářící město pod námi. To je symbolika, město pod námi a s ním i starosti pod námi. Jak jednou řekla kamarádka a vědomá bytost Marcelka: "Stress? Cha, chá, tomu se tu nahoru nechce, je to pro něho příliš do kopce!" Smích.


Nemoc i zdraví jsou jen myšlenkou

A nezapomínejte: Nemoc je myšlenkou a zdraví je také myšlenkou. Od myšlenky se vše odvíjí! Nemůžete mít zdravé tělo s nemocnými, pesimistickými myšlenkami. Učte se ze široka dívat do krajiny a pokaždé a ve všem spatříte krásu. Když se budete dívat s tichou, uvolněnou myslí, najednou ji uvidíte všude. To je teprve léčba, když se mysl raduje, ze všeho, protože vše je krásné a radost nepotřebuje žádný důvod, jinak to není skutečná radost, jenom euforie; a ta je jenom druhou stranou deprese. Jsem udiven, když kráčím Třineckými železárnami a vidím to tam, protože je to i tam, je to všude. Ale pokud se rozhodneme, že svět je ošklivé místo, také to uvidíme všude! Je to naše volba, zvolíte si, jak realitu budete prožívat, potom nebrečte a neshánějte léčitele. Váš léčitel spí ve vašem nitru. Probuďte ho tím, že svému nitru konečně věnujete pozornost. Vzpomínám si na jednu konstelaci Sophie Hellinger v Praze. Závěr byl: "Nikdo se tu nezajímá o Ducha, všichni hledí jen na příznaky…"! Tak se zastavte a popřemýšlejte, kam hledíte? Na příznaky anebo na Ducha? Stěžujete si neustále na něco anebo děkujete za všechno? Máte pozornost na svém vědomí, aby vám vyjevilo další cestu, kterou vám nemoc ukazuje? Máte svoji vizi, za kterou jdete? Důležitá otázka. A otázka nemůže zůstat bez odpovědi. Ty, které přicházejí z vašeho nitra, jsou pro vás nejdůležitější a nejcennější, ale musíte se ptát a chodit s otázkou, soustředěně chodit! A dále. Vy nejste nikdy nemocní, nemůžete být! Cha, chá, To je zázrak, že se můžeme cítit nemocní, ale nemůžeme nikdy onemocnět. Však se jen klidně zadívejte před sebe, uvolněte mysl, veškeré napětí v těle a všímejte si samotného vědomí. Je pořád stejné, nehybně stejné, jak ve vašem dětství, tak v dospělosti a bude i ve stáří stejné. Všímejte si ho často, jen tak. Pusťte se alespoň na chvíli myšlenek, aspoň trochu a cítíte ten klid a naplnění, které z vědomí vyvěrá? Část vás, která je vám příbuznější než vše ostatní, nikdy není ničím dotčená a vše si pouze uvědomuje. Proč se s ní konečně nesblížit? Proč se od ní stále vzdalovat putováním do nejistého kraje myšlenek? Jen to je cesta ke zdraví, k úplnému zdraví. Ostatní je jen dočasné a ve sféře iluzí. Tak je to.

A které hory jen tak namátkou jsou nabité energií? Všechny. Ale některé jsou vyloženými zářiči. Samozřejmě Alpy a Vysoké, Západní i Nízké Tatry a Malá Fatra. Ale také Šumava, to je podle mě Duchovní srdce republiky. Pak, každý region má svůj svatý kopeček. Ať jsem byl v Jižních Čechách, kde vedla stará keltská cesta a leží i stojí spoustu menhirů - energetických zářičů anebo jinde, zejména na Moravě, viz Hostýn, všude jsem nalézal místní svaté kopečky, které zářily a září energiemi s vyššími vibracemi. Jsem ze Slezska, takže přece jenom znám lépe Slovensko. Turzovka za Čadcou byla vždy velmi silným poutním místem a je to pro mě hora lásky, taková naše Arunáčala. Posvátná Arunáčala, kde žil velký jogín minulého století, Šri Ramana Mahariši, jinak leží u Madrásu v Indii. Silnými energetickými místy, já jim říkám místa osvícení, jsou prameny řek v horských soutěskách. Je to taky symbolika pramen = zdroj. Vědomí = voda ve fyzické realitě. Také ji všechno na Zemi obsahuje.

Spěte v přírodě

Učte se znovu spát venku v horách na karimatce a ve spacáku, znovu se otužujte a učte znovu splývat s přírodou, se zemí. Brzy uvidíte tu proměnu v sobě. A zapomněl bych. Veledůležité. Začněte se léčit tak, že se v horách co nejvíce živíte pránou a co nejméně fyzickým jídlem. Viz Henry Monfort. Prána = energie. Nic nedělejte násilím, vyciťujte si, kolik můžete, ale provádějte to. Samotné zaměření, že nosíte v hlavě a vysíláte myšlenky, že se živíte také pránou, vás pránou začne vyživovat. Od dětství pociťuji, že v horách mi stačí jíst méně a mám nezastavitelnou energii, nyní už chápu proč a také to praktikuji. Omezit fyzické jídlo a zaměřit se na to, že dýchám celým tělem energii, je léčivější, než všechny nejlepší přípravky dohromady. Chápejte, vnější pilulka je tu proto, že mysl ještě nevěří, že ještě nemá dostatečnou zkušenost. Potom už vnější podpora končí, není potřeba! Tak vzhůru do poznávání vnitřního bohatství, nosíte jej stále s sebou!

V míru,
Slunce Arunáčaly

Gaia v Třinci

9. dubna 2013 v 11:06 | Slunce Arunáčaly |  Cesta poznání
Tak Satsang s Gaiou v Třinci, v Přístavu dětství je přeplněný, další možnost je v Hranicích na Moravě, kde je ještě dost místa a v Opavě asi také. Pokud změníme místo, což se nám nechce, protože chceme taky příjemné prostředí s energií pro satsang, tak bude místo i v Třinci a oznámíme to taky zde.
Hranice: Vlada.h@gmail.com, 604200471
Opava:eva@hepperova.cz, 608719640
Děkujeme za zájem!
Bůh vám děkuje za zájem! :-)
Slunce


Místo hledání...

8. dubna 2013 v 12:35 | Mandi Solk |  Cesta poznání
Místo věčného hledání se jen dívej..!
Mandi Solk

Živoucnost je tím, čím jsi. Jak by ses jinak mohl pohybovat, aniž bys byl zapojen do nějaké zásuvky? Je to sám život, který chodí. ŽIVOT, který slyší, cítí a vidí SEBE. Tak se NA TO DÍVEJ! Nikoli vně sebe. Nikdy nic neuvidíš "venku", protože to by znamenalo, že je to mimo tvé vědomí, což je nemožné, neboť pokud si něčeho nejsme vědomi, tak to nemůže existovat.

DÍVAJÍCÍ: dívá se na to, čím již je. Tak je to jednoduché. Dívající se rozhodl, že skončí všechna ta léta hledání pravého "ukazatele" od pravého učitele, a vzdá se hledání ve prospěch dívání se dovnitř, nikoli ven. Pak objeví, že stejně nebylo nic vně. To byl jen klam.

Co je míněno díváním se "na"? Na co se dívat? Jednoduše to znamená dívat se přímo na čisté vědomí, kterým jsi, ale bez "tebe", kterým si myslíš, že jsi. Jinými slovy, přítomné zvuky, tvary, vůně, chutě a pocity, jak fyzické tak i emocionální, nic z toho se nikdy neobjevilo skrze hmotu - uši, oči, tělo atd. Je to pouze uvědomování, tvá čistá živoucnost, která dodává tyto informace tvému vědomí. Nečiníš to 'ty' jakožto osoba.
...

www.zivotvpritomnost.cz

A jeden vhled navíc: Jeník si stěžuje na kamaráda, napadne mě: "Nestěžuj si na něj, změň to sám!" - "Každý si ale pořád na někoho stěžuje." - "Ten kdo si stěžuje si život ztěžuje!..." Smích. Pěkný vhled.

Satsang s Gaiou v Třinci

3. dubna 2013 v 19:14 | Slunce Arunáčaly |  Cesta poznání

Satsang s Gaiou
18. dubna, 17:30 - 20:30 h., Přístav dětství 337, 739 61 Třinec
cena: 350 kč, indiv. setkání: 1 200 Kč



Gaia je plně probuzená bytost žijící ve stálé Přítomnosti, "ve Vědomí". Setkání v silném poli léčivé a inspirující energie vede účastníky k pochopení, jak si mentálně vytvářejí problémy a jak je mohou snadno opustit a vytvářet radostnější a bohatší život v přítomném okamžiku. Lidé na setkání mohou prožít přímou zkušenost svobodného bytí. Poznávají, že tuto svobodu a volnost mají neustále k dispozici. Přichází prožitek míru, spokojenosti a uvolnění napětí. Spočívání v tomto stavu dochází k rychlému léčení nervového systému, či podvědomých vazeb.


Esence, satsang a meditace
Esence je stále přítomná, léčivá existence Tvého vlastního já - osvobozená od strachu, nedostatku a nemoci. Satsang je pro mě pozvání pro všechny přítomné, aby poznali tento naplněný, léčivý prostor - esenci - beze strachu, jako přirozený stav bytí, a tím mohli prožít nekonečnou meditaci.
Meditaci bez cvičení a úsilí. Esenci jako to, co právě je. Satsang bez mistra a žáků.

Přihlášky: Rostislav Tomanec, e-mail: rtomanec@seznam.cz, tel: +420 736 205 756

(Přístav dětství je v Třinci na cestě od 2. ZŠ směrem k zimnímu stadionu, projde se doprava mezi zahrádkami RD.)

O smrti a sebepoznání na Morávce, Velikonoce 2013

2. dubna 2013 v 13:28 | Slunce Arunáčaly |  Marcelka
S Marcelkou z hor
(Doplněno)

Motto: "Taky jsem na záchodě něco zanechal a jsem teď lehčí..."

Byly to skvělé čtyři dny (a vyžaduje to absolvovat je celé),
které dostaly asi padesátku lidí do procesu chápání a probouzení k tomu, kým opravdu jsou a prohlédání toho, co si vytvořili jako představu, že jsou a co se tak vehemementně a po léta snažili udržet. Mnoho lidí se dostávalo hluboko ke svým zraněním, strachům, blokům a obranám proti další psychické bolesti, což vlastně vytváří obranu proti jednotě a lásce. K tomu silnou měrou napomáhala i přítomnost Michaely Meery, která ve volném čase vedla silný program dynamických, pohybových meditací, což přinášelo další mocnou vnitřní energii, jež všechny zasahovala (i neúčastníky těchto meditací) a pomáhala vyplavovat na povrch všechny negace. Pro většinu lidí byl celkový program hodně silný a vygradoval závěrečným sdílením. Samotná osobnost Meery, která je dobrým protikladem k Marcelce, se stávala silným oříškem, zrcadlem i zkouškou přijímání mnoha lidí.


Většina snad pochopila téma mystické smrti i symbol smrti i umírání jako takový. Jedna žena pak měla přímý zážitek mystické smrti a více lidí se dotklo prožitku, co to asi to sebepoznání je.
Byla tu silná skupina, která překonala naše očakávání. Byl to nejsilnější program, co jsem dosud s Marcelkou zažil.

Vrcholem bylo závěrečné sdílení: Rozjela to jedna žena, která se konečně odvážila udělat to, po čem mnoho lidí toužilo a nedovolilo si. Ona spustila vlnu, jejímž výsledkem byla silná transformace prakticky celé skupiny. Během sdílení v kruhu tato žena začala potichu sdílet svoje pocity. V okamžiku, kdy cítila, jak se jí žaludek při pozornosti tolika lidí začíná víc a víc stahovat, pojednou vstala, začala se třást a poskakovat, i vydávat nějaké zvuky. Skákala a třepala se nějakou chvíli, mávala rukama, než se uklidnila, začala hledět postupně každému do očí, a poté jasným hlasem sdělila svoje traumatické potíže, které se objevují při vystoupení před neznámými lidmi. Vyzařoval z ní klid a síla. Ozval se potlesk a nadšený křik lidí, hlavně těch, kteří díky této odvážné scéně, prošli částečným vlastním procesem uvolnění a spadla z nich tíže. Ona si dovolila, co si ostatní nedovolili a několik účastníkú se proto i rozbrečelo a další žena pak udělal totéž. To spustilo vlnu naprosté otevřenosti a spontánnosti. Výsledek byl úžasný. Energie v sále se vyšplhala do oblak. Blízkost, přátelství, síla a láska, která vtsoupila do lidí by se dala krájet.


To už bylo v sále jen něco přes třicet lidí. Jedna poznámka: "Přichází mi, že kdo má silnou představu, že musí odjet dřív nebo přijet na seminář později kvůli nějakým povinnostem, tak to není úplně pravda a je za tím obrana proti procesu.

Další účastník to nepřímo řekl také za ostatní: "Na začátku jsem cítil velký strach, že budu odhalený, ale vydržel jsem a teď jsem uvolněný a posílený."

Další žena poznamenala také trefně: "Dosud jsem si myslela, že to, co jsem si sama ušpinila, si musím také sama vyprat. A teď jsem zjistila, že existují společné prádelny!" No, dovedete si představit ten smích a křik nadšení, jak se s tím všichni ztotožnili.

Další reakce: "To, co si tato žena dovolila, to spontánní fyzické i psychické vyjádření emocí, v podstatě starého traumatu, který ji často ve vypjatých situacích paralyzoval, je přesně ten bod, kdy se před vámi objeví propast a většina lidí se otočí zpět a propast se ještě zvětší. Vyžaduje odvahu skočit do ní. Ta žena skočila, a potom další lidé, a když skočila, zjistila, že tam žádná propast není, ocitla se na obláčku posilující energie a neskutečného a dosud nezažitého uvolnění." Uvolnila velký energetický blok a bude muset ještě párkrát skočit, než se tato díra v psychice plně zacelí a přestane objevovat. Propast zůstává, jen když člověk nenajde odvahu skočit a v tom bodě se otáčí a utíká pryč od své díry. Když skočí, poznává, že propast byla vymyšlená v představách, že reálně není. Byl to jeden z klíčových aktů semináře.

A ještě nebyl konec. Vrcholem a zlatým hřebem pondělka byl neskutečně pohotový dárek Petra. Protože se den nebo dva předem smáli na chodbě s Romkem, jaká je to pračka. Přinesl a zabalil na konec tři dárky: Pro Marci a Romka, organizátorku Irenku a dynamickou Míšu. Prášek na praní s nalepenou novou etiketou: "Koštúrák, praní na 40° emoce, na 60°programy a vzorce, 90° De presse, 120°výčitky." Jelikož každý napjatě čekal, co z toho balíčku vyleze, tak jsme se zase totálně nasmáli, když se pointa objevila.

Tak ještě to nebyl konec, ještě došlo na rozdávání květin: Kytku dostávali postupně Romek, Marcelka, Meera a Irenka za organizaci. Jiný Péťa přistoupil k Irence s kytkou: "Byl jsem delegován delegátem, abych ti předal tuto kytici, ačkoli nevím proč. Asi proto, že je prvního dubna a je MDŽ." ...



Něco padlo o řádech, protože některé skupiny se drží přísných řádů a pravidel. Disciplína je však na cestě velmi důležitá. Především ale sebedisciplína, která sleduje vnitřní řád. Někdo ale ještě potřebuje i vnější řád. Kdo je však probuzený, vždy dává druhým svobodu a semináře vede svobodně; každý účastník cítí tuto svobodu. Sledování vnitřního řádu vede do souladu s Pravdou, vnější řád Pravdě nepřekáží, ale spíše odděluje než sjednocuje s Pravdou. Záleží, jestli se povýší nad Pravdu anebo pomáhá udržet ego na uzdě na začátku. Velcí učitelé vždy vedli kurzy svobodně. A kdo chtěl něco načerpat, musel se sám starat, aby přišel včas, dával pozor a otevřel se tomu, co se nabízí.

Skočte do propasti, když se ve vás objeví!
Existují společné prádelny
Sebepoznání není objevení něčeho nového, spíš vyhazování haraburdí
Sledujte vždy neochvějně vnitřní řád a hledejte svou vlastní cestu.
Veškeré bohatství a krásu najdete, když přijmete svou obyčejnost i obyčejnost druhých
To, po čem toužíme, je setkání dvou srdcí, ne dvou masek!
Otevírat se, otevírat!
To zavírání bolí, ne otevírání!

A poděkování Alžbětce za úsilí, kterým tato setkání a semináře s Marcelkou rozjela.
Z mého Slunce do vašeho
Slunce