Březen 2014

Klíčové na cestě ke Svobodě

27. března 2014 v 11:07 | Zdeněk Weber |  Terapie
Na duchovní cestě se většinou hovoří o krásných duchovních hodnotách a realizaci různorodých kvalit, které nám duchovní život a duchovní cesta můžou přinést. Háček je v tom, že duchovní cesta je čím dál tím víc neustálou výzvou podívat se na svůj vlastní stín, omezení, návyky, emoce, ztuhlé myšlenkové přesvědčení, kulturní podmínění, to, v co věříme, atd.
Pokud vědomě vstoupíme na duchovní cestu a kráčíme po ní, v takový okamžik nejsme nepopsaný list, ale naopak jsme již zformovaní svou rodinou, sociální a kulturní historií přítomnou a živoucí v našem vlastním nervovém systému a energetickém, fyzickém a mentálním obsahu.
Každý z nás si někdy položil otázky typu "Kdo jsem?", "Jaký je můj smysl života?", "Jaký je můj potenciál?", "Kam jdu?", "Odkud přicházím?".
Obzvlášť dnes, kdy lidé trpí citovou, emoční a duchovní samotou a izolací, jsou otázky tohoto typu více a více přítomné, ať už nošené v tichu pod srdcem, anebo sdílené nahlas.
Je ve vás jeden návyk, jakýsi automat (Superego), který je naprogramován k tomu, aby odmítal některé projevy života. Tento automatický odmítač barev života má každý člověk vychovaný v moderní společnosti. Jeho původním záměrem bylo eliminovat sociálně a osobnostně nebezpečné projevy naší lidské energie. Jeho programy jsou často spojením kulturně-náboženského podmínění a rodinných hodnot a preferencí, ve kterých jsme vyrůstali. Jen málokdo vyrůstal v rodině, kde byla podporována integrace života a všech jeho projevů. Většina z nás vyrostla v rodinách, kde bylo podporováno rozlišování různých barev života, ovšem s následnou a nemilosrdnou eliminací nepohodlných situací a projevů.
Vlivem tohoto automatického odmítače se nemůžeme ve svém životě rozvíjet, protože nám není dovoleno setkat se s životem napřímo, život je rovnou odmítnut a odsouzen.
Jaké jsou nejčastější krásné projevy života, které jsou tímto automatickým odmítačem (SE) opakovaně eliminovány?
  • Bolest a proces léčení, který zahrnuje truchlení, sdílení, pláč, hořkost i rozhořčenost.
  • Zpěv.
  • Svobodné unikátní myšlení, tvoření a jedinečnost každého člověka, jeho projevu energie a inteligence.
  • Jiné než známé formy porozumění a chápání života a jeho fenoménů a projevů.
  • Zranitelnost, smrtelnost a proces úmrtí.
  • Agresivita, síla, sebeprosazení.
  • Neznámo a změna vedoucí k předem neznámému výsledku.
  • Sexuální radost.
  • Jiné než známé formy vztahů mezi muži a ženami.
  • Snaha o duchovní osvobození.
  • Vyšší forma lásky a milování.
  • Ještě neexistující projekty, názory a postoje.
  • Divoká ženská a přírodní proměnlivost a krása.
  • Svoboda tělesného sebevyjádření.
  • Vyšší forma a evoluce lidství.
  • Tzv. konkurence.
  • Pocity nedostatku a strachu a období ztráty a nicoty.
  • Konflikt mezi naší vnitřní realitou a vnějším obrazem o sobě.
Dopište si, co kdo chcete… co váš automatický odmítač (dále o SE články v rubrice Rodinné konstelace a Cesta poznání Sebe - "Skupina o svobodě", "Bohatství, cesta k bohatému životu") eliminuje, aniž byste to mohli poznat, setkat se s tím a přijmout to?
Portrait of lion behind barsAutomatický odmítač je poslušný policista a hlídač projevů energie, které byly v našem životě rodinou a společností přijímány a těch projevů energie, které byly možná i po tisíciletí odmítány, potlačovány, ničeny a jejich projevy trestány apod.
Co se s takovou energií, která je potlačená a zakázaná, stane?
Ano, možná, že projev energie mohl být pro osobu nebo komunitu nebezpečný. Jejím zakázáním ale nic neřešíme, protože za každým projevem je energie, která chce být projevena. Energie, která byla ve svém projevu odmítnuta, se posléze projevuje jako stín, dostává se mimo naše vědomí a uvědomění a stává se černou můrou našeho života. A jelikož jsme naučeni používat automatického odmítače a eliminátora opravdu poctivě a dělají to tak všichni, učíme se, jak škodit sami sobě, bránit si v rozvoji, růstu a tvůrčím procesu.
Snažíme se popírat svou vnitřní realitu a udržet si svůj vnější obrázek, který je kombinací přijatelnosti, získávání pozornosti a oblíbenosti. Je zde permanentní konflikt mezi tím, kdo skutečně jsme a co prožíváme, jací bychom chtěli být, jak chceme růst a žít, a tím, jak chceme působit na ostatní a jaký obrázek o sobě chceme vytvářet. Vystavujeme svou tvář a svou osobnost, kultivujeme ji a čekáme, že se náš život díky tomuto chování naplní… Ale on se vyprázdní, tedy možná se naplní naše bankovní konto, a to je příjemné, ale naše nitro - pokud to vnitřní nespojíme s tím vnějším - zůstane zoufale prázdné. Naše nitro vyhoří, ztratíme s ním kontakt. Odmítač a eliminátor je velkým hlídačem a kontrolorem vnitřního prožívání a myšlení a udržení vnější masky a působení na okolí. Eliminátor je příčinnou neustálého konfliktu mezi tím, co prožíváme a skutečně si myslíme, a tím, co prezentujeme svou maskou.
Položte si otázku, kolik procent vašeho sebevyjádření je skutečně autentické, upřímné?
Tak na kolik procent žijete svůj život?
Byly doby, a ty doby trvaly velmi dlouho, kdy bychom bez tohoto kontrolujícího hlídače a eliminátora ani chvíli nepřežili, a to jak v sociálním a kulturním, tak i rodinném kruhu. Sebezapírání je českou tradicí, stejně jako brblání v hospodě. Vnější maska, která říká: "Je mi to jedno, nestarám se o druhé, starám se sám o sebe," je v naší společnosti přítomná už velmi dlouho.
Prozatím jsme nenašli solidní způsoby, jak podpořit cítící bytosti v tom, aby rostly do svého nejvyššího potenciálu a do svého čím dál tím duchovnějšího Já, do vyšší, zralejší a šťastnější formy sebe sama. Vše, co si dokážete představit, má svou vyšší a zralejší formu, jen je třeba si přát ji v sobě rozvíjet. I ten odmítač a eliminátor má svou zralejší a užitečnější formu. Je třeba mu říct: "Hele, kámo, válka skončila, můžeš tančit, zpívat, plakat, sdílet, mlčet. Můžeš svobodně vyjádřit svou vlastní energii."
Jaké projevy energie vás při výchově naučili eliminovat? Potlačovat? Schovávat? Utajovat? Maskovat?
V Africe existuje kmen, kde je nejvyšším trestem to, že provinilec je vyhoštěn z vesnice a už se nesmí vrátit. A protože tento kmen nezná možnost, že jedinec je schopen přežít sám, projevuje se zde zajímavý fenomén. Jakmile takto potrestaný jedinec překročí práh vesnice, okamžitě zkolabuje a zemře. Jeho nervový systém považuje oddělení od kmene za smrt a spouští všechny mechanismy umírání a rozkladu.
Co nám to říká o našem moderním životě?
Co to má společného s eliminátorem? Eliminátor zajišťuje, abychom nikdy nebyli úplně společensky zavrženi a vyhoštěni, ale také to, že nemůžeme rozvíjet svůj potenciál a růst, ledaže je naše energie uvolňována postupně krůček po krůčku. Tak dochází k rozvoji vlastní síly, vitality a lásky.
Eliminátora potřebujeme. Zajišťuje totiž naše přežití ve společnosti, to je jeho přínos, ale zároveň i omezení. Musíme si ho být vědomi, být s ním ve spojení. Nesmí nás však ovládat a tlumit. Je to dobrý rádce, ale zlý pán.

Zdeněk
Mentor, lektor a podnikatel, zakladatel mužských kruhů, 10 let vede mužské výcviky a 9-denní hledání vize (vision quest). www.muzskyvycvik.cz
"Chlapi potřebují živou vizi. Vizi, která pramení v břiše a protéká skrz srdce, které ji dodává pravdivý základ. Mužský život, aby byl naplněný, potřebuje dýchat vizí, akcí, láskou a silou pro dobro ostatních." - Zdeněk

V sobotu, 15.3., Léčivá síla partnerství II a duben Léčivá síla meditace a hor

6. března 2014 v 14:14 | Rostislav |  SEMINÁŘE
Léčivá síla partnerství II vám ukáže, jak vy vytváříte vztahy a jak, naučí vás chápat, že - a co - vám vztah říká o vás! To je klíčové pro změnu neutěšeného partnerství v naplněné partnerství mezi mužem a ženou.

A v tom vám nepomohou žádné ideály, ale naprostá jasnost, otevřenost a pravdivost o vlastních pocitech, potřebách, sdílení s partnerem, zpětné vazbě. Je tu nezbytné sebeodhalení, uvidět své vlastní příběhy, jasně vyjádřit své pochyby, přiznat si potřeby, ale bez dětských nároků na jejich uspokojení, prostě naprostá autenticita! Kdo jsem a co jsem v danou chvíli, co cítím a co potřebuji. Protože tohle dává prostor partnerovi být také otevřený a autentický, to jest vyjadřovat to, co opravdu v něm je. Pak se můžete setakat jako dvě bytosti a vnímat jako dvě rozmanité i jedinečné bytosti a vidět, zda jej ještě dovedu milovat, zda s ním chci jít dál anebo teď prostě nevím a vyjádřím to. Žádné esoterické poučky, že přece všechny miluji atd. Ala pravda o svých pocitech a kontakt s nimi.
Pak se překvapivě může objevit něco nového, co jsme nečekali a co nás přiblíží k lásce! Ovšem bez znovu odhalení vlastní zranitelnosti a cítění bolesti to nepůjde!


Léčivá síla meditace a hor. Duben

Bude to o tom, jak procítit to, co jsme, jak to vidět a vnímat ajak to žít. Takové experimenty "bezhlavé cesty". Také techniky meditace a meditace hor, kterou mi daly hory, abychom mohli zvyšovat svoje energetické pole a nabíjet se. A mnoho dalšího, co ani nevím, ale co se objeví v danou chvíli v kruhu, v dané Přítomnosti.

Marcelka z hor - kniha na světě

5. března 2014 v 17:38 | Slunce Arunáčaly |  Marcelka
Vzpomínám si na malou Janičku,
která přišla na seminář konstelací a jen tak povídá o nějaké ženě, která žije na samotě v chaloupce, na kopci, za lesy...sedmero horami...:-)... Zalilo mě Světlo a říkám: "Je osvícená, jedeme za ní!" A za měsíc ještě s Rosťou Radostí a tuším Davidem vyrážíme. Tenkrát jedeme přes Těrchovou dolinu a stoupáme z Horní Tižiny v Kysuckých Beskydech. Vstoupíme do lesa, a pak už jen smích, smích, smích. S RR se nemůžeme zastavit, jen na sebe hledíme a smějeme se. Už je zde, už je v nás, jsme potopeni v oceánu Nepopsatelného...
Pak jsme vešli do chaloupky a jakobychom vklouzli do oceánu blaženosti TOHO. "Nemusíme do Indie, Indie, Arunáčala, je tady..." A zase smích, smích a smích. A Marcelka se směje s námi. Sedíme na dřevěné podlaze u kamen, hoří svíčky, přítmí, venku liják jak hrom a totální zhmotnělý mír! To byl srpen 2008, skoro celý měsíc pršelo.


Poté několik let tichých radostných setkání v úzkém kruhu, na podlaze v chaloupce u kamen, to ještě nebyl uprostřed žáden stůl, leda u "spížky", v rohu u regálů, schovaných za závěsem. Na tom se připravovalo jídlo anebo se malovala trička, to už se malovala, ale ne jako teď. Přikládaly se obarvené lístky, stébla trávy, květinky, nebyly to takové obrazy jako nyní. Vše se vyvíjí, vše plyne a je neustále v pohybu.Hodiny rozhovorů o Poznání, meditací, Ticha a smíchu. Taky práce na políčku, se dřevem, procházky...a hlavně neustálé prožívání TOHO, co jest.


Napsal se článek tady na blog. Potom, že by se mohl poslat do Meduňky, to už uběhla léta. Musel se celý v podstatě předělat - jen tady ten - Setkání s Indiánkou - je originál. V originále by mi ho neotiskli. Dokonce i za ten předělaný musela zástupkyně šéfredaktorky bojovat. A to byla Věrka. Ta se ozvala, vzal jsem ji za Marcelkou a výsledkem je tato kniha z jejího pera, ale dílem té tvořívé Síly, Vědomí, kterým jsme všichni propojeni, a kterým jsme. Věrka tehdy v chaloupce nejprve plakala, ale hned zároveň si sedla vzadu ke zdi za nový malý stůl, do tmy a psala a psala a psala. Trvalo to dva roky a nyní mám tady její, naší, Marcelčinu... knížku.

MARCELKA Z HOR

Kdo to je? Ponoř se do Srdce, vejdi dovnitř s utišenou myslí, dechem ovládaným, postojem tázacím a setrvej jako Ona!

("Brahman alone shines forth as I-I in the Heart, it is the form of the Self. Enter the Heart, diving deep, breath controlled, questing mind and abide as THAT" Brahman samo září v srdci jako Já - Já, toto je forma Jáství - Božského Já -. Vejdi do Srdce hlubokým ponořením, pozorováním dechu /nebo/ tázající myslí /kdo jsem?/ a setrvej/spočívej jako ONO. - Upadeša Saram, Podstata nauky, Ramana Mahariši.)

Marcelka je Marcelka, nesrovnávám ani nezaměňuji ji za Maharišiho, (někdo už podotkl "Mahariši v sukni") ale v každém případě je to mimořádná bytost, vzácná i mezi osvícenými, vzácná svou odpoutaností, pokorou, odevzdaností nebo Přítomností, chcete-li, postrádájící nebo neprojevující naprosto osobní pocit já, pocit osobního já.
Poznal jsem mnoho osvícených bytostí, i když jich pořád není mnoho, tak jeden z miliónu lidí, a Marcelka mezi nimi zaujímá vzácné postavení. Neříkám že nejpřednější, že je mezi nimi nejvýraznější nebo nejpřednější, ale patří k těm, ke kterým je naprostá důvěra samozřejmá a přirozená. V České republice jsem však nenašel vyspělejší bytost i čistší bytost - tak prostou ega - než je Marcelka.

Autorka, Věrka Keilová
Také píšu Marcelka, ne Vědomí. Nepatřím k těm, kteří mají rádi pohádky v reálném životě. Nepotřebuji ji nikam stavět na piedestál. Je to obyčejná žena, která je neobyčejná tím, že je naprosto a v každém okamžiku zcela přirozená. Je to taky mimořádná a silná osobnost s veškerou láskou, kterou přirozeně vyzařuje, ale není nijak uletěná a přehnaně anebo strojeně laskavá. Nepotřebuje být laskavá. Je láskou nebo spíš Zdrojem lásky i Síly. Proto taky neříkám, že nemá osobnost, má pevnou osobnost, ale není osobní! Proto taky neříkám, že je "vědomí", protože to je nic neříkající. Není tu nic, co by nebylo Vědomím, ani vy, ani já. To co, je zvláštní a mimořádné na osvíceném není, že by neměl osobnost, jak by mluvil a jednal? Ale že v něm již nejsou osobní pocity, pocity a myšlenky "já jsem tato osoba". Není v ní žádné osobní, ani neosobní myšlení. Pouze je. A tak využívá plnou sílu i plnou schopnost svoji osobnost používat, ale vždy jen s harmonií s celkem, neboť splynula s celkem. Tak by se to snad dalo napsat.

A je nádherné to s ní sdílet, protože, když se člověk otevře a alespoň v její přítomnosti se dokáže pustit osobního pocitu já, tak zařije tu nádheru splývání s Celkem. A když to opakuje, pak to postupně dokáže i sám ve svém životě. A o to tady jde a o to jde i v této knížce. O to, aby si člověk obnovil schopnost poznávat, že vlastně je celkem, i když má osobnost, díky čemuž může jedinečně tvořit i prožívat, ale není tou osobností, je Celkem, tvořivou sílou a zároveň i jako osobnost je s Ním, Celkem v jednotě, v propojení, je Celkem i jedinečností zvanou člověk dohromady. A toto poznání je snad nejkrásnější možností života, protože potom se člověku otevře celá nádhera života se vším a on vidí, že není otrokem života, nýbrž nádhernou tvočivou součástí a to i se vší vnější nedokonalostí.

No, co víc si přát.
Bez vlastní praxe a přičinění a bez sledování a nalézání své jedinečné cesty životem a své jedinečnosti i dokonalosti se to však nepodaří. Ne snahou stát se Marcelkou - to by byla cesta na psychiatrii, k problémům - ale s inspirací a energetickou podporou osvícených a vlastní praxí se to však musí časem podařit.

Tato kniha může být jednou takovou inspirací.
Nečtěte rozumem, to brzdí, čtěte srdcem, čistým jasným vnímáním, to otevírá a spojuje..

Díky, díky, díky!
Že jsem a že mohu být součástí ... života.


Než jsem Marcelku poznal často se mi zdávalo o veliké skalnaté hoře nad mýtinkou, kde stála dřevěná chaloupka a po louce se proháněli medvědi. Když jsem konečně Marcelku našel, všechno mi docvaklo a sny skončily...staly se realitou...:-)


Knihy pmáhajá naladit se na hlubší zdroj v nás, protože se soustředíme, dáváme prostor myšlenkám, které tam vedou, a které odtud vycházejí...




LÉČIVÁ SÍLA PARTNERSTVÍ II, 15.3.

5. března 2014 v 9:55 | Rostislav |  SEMINÁŘE
LÉČIVÁ SÍLA PARTNERSTVÍ II, So, 15.3. 2014, 9,30h - 19h, Oldřichovice 522
Naposledy za 350 Kč.
Jak dospět k partnerství naplněném láskou
Romantická láska ve vztahu * Společná vize a osobní vize * Naše nenaplněné potřeby * Jak cítit, vnímat v sobě lásku a jak ji vnést do vztahu * Láska x touha * Otevřenost a zranitelnost * Jak léčit lásku * Co znamená spojit se se Srdcem * Léčivý dotek * Kvalita sdílení * Naše strategie a hry * Základní instinkty a náš vnitřní soudce jdou proti lásce, jak s nimi zacházet? * Meditace na lásku * systemické konstelace odhalují skryté vlivy i řešení * Jasné vnímání a láska * Co je láska? Jak ji vnímám, cítím? * Mám naplněou svou misku lásky ve svém životě? Vyžaduji od partnera, aby mi ji naplnil? *
Přihlášky: rtomanec@seznam.cz M: 736 205 756
Jídlo: Svůj zdravý příspěvek na společný stůl
Místo: Od F-M, před Třincem dole na Tyrské doprava Směr Tyra, pak 3 km rovně - Oldřichovice, Rozcestí ke Karpentné - odbořit za kostelem doleva a zase před plastovými kontejnery doleva a 200m rovně na větší křižovatce mechat auto. Malý domek naproti dvěma stejným vilám.

Spřízněný blog: Slunce Arunáčaly

3. března 2014 v 10:14 | Rostislav
Cesta Sebepoznání, aktivní cesta proměny svého vnímání směrem k radostnějšímu životu, plnějšímu Láskou i Sílou!
Terapie, konzultace, semináře
http://arunacala.blog.cz