Červenec 2014

Léčivá síla meditace

19. července 2014 v 10:21 | Slunce Arunáčaly |  Meditace
A kdy je síla meditace léčivá?
Léčivá síla meditace

Inspirace mi chodí v horách. Tady vznikla Léčivá síla hor i Léčivá síla partnerství. Po napsání těchto článků i uspořádání seminářů, jsem stále cítil, že něco chybí a v mysli mi znělo," léčivá síla meditace". Znovu jsem si došel do hor pro inspiraci a nyní vám chybějící dílek předkládám. A kdy je síla meditace léčivá? Když jste uvolněni a pozorní sami k sobě, ke svému tělu, mysli, tj. osobnímu vědomí a jen si uvědomujete to, co je, aniž byste něco chtěli dosáhnout. Vnitřní průzračný prostor vědomí se pomaličku rozšíří a vy v něm spočíváte celým tělem, celým svým Já, jak nejpřirozeněji dokážete. Cítíte ten mír a blaženost? Léčivou sílu, která zlehounka prostupuje bolavá místa. Tato esence vyvěrá z vaší skutečné podstaty, vašeho pravého Já, neohraničeného vědomí.

A kdy jste s ním spojeni? Když si jasně uvědomujete bez snahy něco vytlačit anebo podržet, a taky pochopit to, co je právě teď ve vás i okolo vás. Během jasného uvědomování se spojujete s vědomím, aniž byste museli vědět, či poznávat, co to je. Vědomí je nejvyšší jsoucností, která existuje, přesto ji stále více méně přehlížíme a hledáme jiné "zázračné" metody. Ta síla je zde pořád přítomna. Tajemství leží v pozornosti. Je to tak obyčejné, že ji běžně člověk přehlíží, aby hledal něco lepšího, úžasnějšího. A na tuto dobrodružnou cestu hledání vně sebe sama, které končí v pasti nežádoucích emocí, jsme svoji myslí i smysly neustále voláni. Je to tak jednoduché a okamžitě "úspěšné", že člověk těžko odolává. Postupně si na sebe uplete bič s návyků nebo lépe zlozvyků, které se na této cestě k smyslovým zážitkům vytvářejí neobyčejně lehce i rychle. Samozřejmě naše "emocionální já", část naší psychiky, nás tlačí k prožívání okamžitých emocí bez ohledu na dlouhodobé následky. Ariadnina nit, která vede na svobodu z těchto emocionálních zmatků, je právě a jenom POZORNOST.
Namísto následování smyslů, následujte pozornost samotnou. Cesta pozornosti je velmi nenápadná a tichá. Na začátku většinou ani nepřináší zvláštní potěšení, ale také ne důsledky, jako je tomu u smyslových zážitků. Její kouzlo je zahaleno mlžným oparem, který odradí liknavé zvědavce a posílá je zpět do vězení zážitků emocionálního světa představ. Kdo má však hlubší důvěru ve správnost tohoto klíče, k pozornosti, pokladnici lidského štěstí i vědění, nezalekne se, ani neopovrhne mlhou a pokračuje vytrvale dál. Tomu se pomaličku začínají otevírat vnitřní poklady.
Zaprvé začne zjišťovat, že v sobě cítí více míru i pocitu štěstí, aniž by musel něco zvláštního dělat. Pomaličku také poznává, že život a události v něm reagují na jeho vnitřní změnu a jsou k němu také míruplnější a ohleduplnější. A proto ještě s větším nadšením pokračuje dál. Tady ovšem často narážíme na další oponu, v podobě našich stínů. Ty je těžší překonat, neboť vytvářejí dojem, že jdeme zpátky, že sestupujeme a často ztrácíme i klíč, naši pozornost. Kdo se však ani tady nezalekne a věří své cestě, dojde k cíli. Prožívá, že se sice okolnosti života nezlepšují obratem, ale vnitřní radosti se to příliš nedotýká, a tak se pomaličku přestává bát a starat a znovu pokračuje dál. Radost i mír jsou brzy větší i trvalejší. Ale teprve když jasně objevíme pozitivitu života a naše důvěra se upevní, začneme vidět zázraky života. Na něco budeme myslet a to se objeví před námi. Tady už pochybnosti zpravidla končí. A překvapivě tím končí i problémy a starosti. Začínáme se uzdravovat. Pokladnice našeho vědomí, tedy života se otevírá ještě víc a vydává pomaličku své vzácnější klenoty. Náš poutník to chce sdělit druhým, ale ostatní vidí většinou jen mlhu a stíny, takže se vracejí ke svým osvědčeným žádostem a připoutanostem. Znovu věří, že naleznou nějaký nový návyk, věc, člověka nebo životní cestu, která je učiní konečně šťastnými a dál jim uniká, že bez vyřešení tajemství pozornosti to prostě nejde.
Mezitím náš poutník vědomí putuje stejným světem dál, ale vidí docela jiné věci. Krásné věci. Je radostný, ba nadšený z nových a nových objevů, ačkoliv ani nemůže říci jakých, neboť nejsou každému zřejmé a viditelné, přestože se nijak neskrývají. Nacházejí se právě uprostřed všech těch věcí, lidí i událostí, ale skoro nikdo si jich nevšímá. Žák léčivé meditace se dál věnuje své pozornosti. A život se pomalu stává jaksi čistším, průzračnější m a také jednodušším. Překážky na cestě se objevují, ale už nám nepřipadají tak velké, ani těžké. Přitom člověk nic víc nedělá, než že se neustále vrací ke své pozornosti, jasnému uvědomování, více a více a také se to pro něj stává zábavnější a radostnější. Tady je najednou spokojeno, ba nasyceno i naše emocionální já a vnitřní boj ustává. Emocionální zážitky a zlozvyky už nejsou tak lákavé a přitažlivé jako dřív. Neboť radost přichází samovolně s jakoukoliv činností.
Uvnitř se stále něco děje, není to tak, že by naše nitro bylo mrtvé. Ono žije, reaguje na naše myšlenky a ustálená, nevědomá přesvědčení a podle toho se vytváří vnitřní energie a pocity. Nic z toho si ale nemůžeme podržet. Energie plyne a neustále se mění a s ní i pocity. Když je necháme plynout, nesnažíme se ty příjemné zadržet, něco se objeví za nimi. Vyžaduje od nás důvěru a odvahu s nimi zůstat. Opona se otevírá a za ní se objevuje skutečné jeviště světa i nás samých. Mnohem klidnější i prázdnější než to smyslové. Prázdné, ovšem vyživující i naplňující. A tak každý žije úplně v jiném světě podle povahy svého nitra, ačkoli to vypadá, že žijeme ve stejném světě. Podle toho, kde spočívá jeho pozornost. To je ta iluze, to je ten klam. A pak se děje každému podle jeho "zásluh". Spravedlnost je tady stoprocentní. Nikdo nic neošidí a nic si nekoupí, ani nepředběhne v řadě. Jakou kdo má pozornost a kam ji obrací a kde spočívá těžiště jeho vědomí Já, rozhoduje o všem. Jak se cítíme, co prožíváme, zda vnímáme svůj život jako bohatý, pestrý, plný lásky a zajímavý anebo nudný, všední, či stresující. Přátelský anebo plný cizích lidí…
Lze žít na Zemi a žít v radosti, míru i lásce a nadšení. Ne sice bez bolesti, neboť bolest je učitel, bolest učí, ukazuje nám, kam má jít naše léčivá pozornost a co je nutné pochopit a přijmout anebo k čemu je třeba změnit postoj. Ale i tehdy je možné cítit v sobě mír i radost. Dokonce je to přirozeností člověka. Ovšem bez pozornosti obrácené do svého nitra, bez pozornosti k vlastnímu vědomí, to nelze. Ale také to nelze vnímat potíráním smyslového světa a upřednostňováním toho vnitřního, jak je vidět na mnohých meditujících, kteří se běžnému životu vyhýbají. Naše nitro se odráží vně a vytváří zdánlivé vnější okolnosti našeho života. Jediným řešením je tedy cesta dovnitř a změna našeho vnímání, ale kde to "uvnitř" je? Sledujete svoji pozornost samotnou a díváte se do svého vědomí. Jestliže i tohle je obtížně srozumitelné. Pak jednoduše velmi pozorně sledujte nádech a výdech, ale každičký milimetr jeho cesty kamsi dovnitř těla a vydržte v tomto pozorování. Jen nádech a výdech. Vaše pozornost jde plně s dechem, splývá s ním, ani nepokulhává za ním, ani nepředbíhá, či odbíhá. A pak, co je uvnitř? Kdo jsem? Cítíte tu změnu pocitů, energie uvnitř vás? Uvnitř těla? Vždy se obracíme zároveň k tělu. Protože tělo je ve fyzické realitě odrazem našeho ducha. Pouze si uvědomujte, co se děje v těle, jaké máte pocity, na co myslíte a zase se jenom vraťte k pozorování dechu. To je vše. Víc nic. Opona se otevírá pomaličku, musíte vytrvat, chcete- li odměny. Bez práce nejsou koláče. Ve vnitřním světě to platí dvojnásob! Někdo si to však už odpracoval v minulých životech, uchopí svoji pozornost, všimne si svého pocitu existence a je TAM, v nádheře TICHA sebe sama, v klidu prázdnoty. Nic, ale jaká úleva a pocit svobody, volnosti a míru, který se rozlévá po celém těle i po celém osobním vědomí. Nechtějte ovšem rozumem uchopit, kdo jste. Nejde to pojmenovat a zaškatulkovat. Jen spočívejte s jasným uvědomováním!
Když odhalíte svoji netělesnou podstatu, jste schopni si ji uvědomovat, tak jste uspěli, ba dokonce zvítězili v životě. Protože ten pojednou přestává být pro vás cizí, oddělený a nevyzpytatelný. Naopak, najednou se jeví blízký, příbuzný a přátelský. Svoje meditace pak zkoumáte dále, odhalujete její rozsah, rozsah sama sebe, svého nitra i světa. Je to možná nekonečná cesta objevování a poznávání, vlastně sama sebe a neustálý úžas nad vším, co se objevuje v existenci. Učíte se meditovat během hovoru, ve vztazích, práci, sportu, zábavě, přírodě, horách a všude objevujete něco nového o sobě a o vědomí samotném a neustále vás to naplňuje údivem a radostí. Ačkoli objevujete něco tak obyčejného a prostého, že to nemůžete ani nazvat žádnými vznešenými jmény, neboť není žádná věc, člověk, ani zvuk, slovo, které by tím nebylo. A střed leží přitom ve vás. Nikde jinde. Ani v jiném člověku, ani ve vesmíru, nýbrž nejprve jej musíte nalézt v sobě, a pak jej naleznete v druhých a všude. A teprve tady vám všechno do sebe zapadne a začne dávat smysl a poznáte, že všechno má v životě smysl i řád, ale zároveň si vystačí beze smyslu, jenom tak. Získáváte důvěru, čímž pociťujete v sobě víc a víc zvláštní sílu, která vás nese. Už nepotřebujete ani naději, abyste spokojeně žili, neboť i naděje vás odděluje od této vnitřní síly a spojuje se strachem. Naděje nemůže žít beze strachu, ale my ano. Neboť život se bez nich obejde. V naději už je totiž nespokojenost i obava obsažena. Dospíváte z dětského vědomí, hledajícího opory, tedy i Boha, ve zralého člověka, který dokáže stát sám, ale necítí se osamělý. Naopak, je se vším spojený a v nejvyšším poznání, vším prostě je. Na nic si však nehrajme, jsme teprve na cestě zrání, na cestě vývoje našeho vědomí směrem k celku.
Tělo a psychika jsou vesměs uvolněné - to je také kritérium léčivé meditace, že se tělo i psychika uvolňují. Pokud ne, nemeditujete správně. Meditace není úsilí, meditace je konec úsilí, je to spočívání, plynutí, ovšem s plnou pozorností - a vy začnete víc a víc mládnout. Čas se prostě najednou zpomalí. Spousta nedůležitých věcí odpadá a vy máte najednou moře času. Poznáváte, že čas je také jenom myšlen, a protože se vaše myšlení zpomaluje, také čas se zpomaluje. Ale ne, že byste ztratili schopnost bystrého uvažování, to se děje jenom při přehnaných meditacích a přehnaném stažení z běžného života. Běžný i rodinný život i pracovní povinnosti jsou naopak velice důležité na cestě meditace, protože jen tak má člověk neustále dohled nad správností své cesty i názorů. Dobře prováděná meditace, skutečný vědomý život automaticky podporuje vztahy v rodině, pracovní i mentální schopnosti. Ačkoli se to nemusí projevit hned a krátkodobé zhoršení může být průvodním jevem léčby, jak ostatně zdůrazňuje i přírodní medicína. Avšak v horizontu let, pokud se nezlepšují naše vztahy, nezlepšuje pocit v nás samotných, pracovní schopnosti atd., tak něco neděláme v souladu s naší vnitřní inteligencí a je dobré se s někým poradit. Vědomých lidí v této oblasti neustále přibývá, také dobrých knih, takže už člověk není na cestě sám.
A když si díky meditacím a vědomému myšlení a přístupu k životu zvýšíme vibrace naší vnitřní energie, prostě si nabijeme své energetické tělo, tak pojednou anebo postupně začneme chápat, jak se vytváří svět, co je zhmotňování přání, a že svět je vlastně zcela nehmotný, apod. Život konečně začne být tím, čím je, a čím chceme, aby byl, a po jakém jsme vždy toužili. A také uvidíme, že po našem štěstí nám nikdo nešlape, kromě nás samých, a nikdo nám nebrání v našem rozvoji, i když to tak z vnějšího povrchního pohledu může vypadat. "Seslal jsem vám samé anděly!" Zní moudrá věta Donalda Walsche v jedné jeho knize "hovorů s Bohem" pro děti.
Při meditaci, cestě do nitra, můžete pozorovat vnitřní i vnější zvuk anebo ticho za zvuky, a také se dostanete dovnitř. Metod je spousta, ale klíč je jen jeden, vaše pozornost. Eduard Tomáš o ní napsal celé knihy. Fráňa Drtikol i jeho žák Jarka Kočí sdělovali: Je nutné vyřešit tajemství pozornosti samé, obrátit pozornost na pozornost, atd. V Maharšiho instrukcích se neustále opakuje slovo, překládané do angličtiny jako "awerness", pozornost, nebo-li vědomí, uvědomování. Víte, že když jste pozorní, činnost se vám daří, když ji obrátíte navíc k sobě s otázkou, kdože si to uvědomuje? Co je vědomí? A jen si uvědomujete to, co je, nic víc, žádné pátrání v pocitech, myšlenkách, obrazech. Tak vstoupíte do nitra. Pokladnice se začíná otevírat. Jedině toto považuji za bohatství, protože jak jsem poznal ve svém životě, otevření pokladnice svého nitra přináší vše: lásku, peníze, zážitky, splnění přání, je postaráno o naše potřeby, prostě všechno. Učení tím nekončí, naopak začíná. Intuice i okolní reakce nám neustále ukazují, co nového je třeba pochopit, přijmout, naučit se anebo změnit. Toto nesmíme odmítat. Tato škola života probíhá pořád až do úplného vyhlazení osobního pocitu "já", který je nahrazen září nekonečného "ONO".
Není samozřejmě potřeba vysílat žádná přání, spíše naopak, je to na překážku. Je potřeba starat se o pozornost a tichou mysl, protože tichá mysl je katalyzátorem plnění všech přání i potřeb. Vědomí je v nás, je námi, proto zná naše potřeby i nesobecké touhy. Takže pozornost a tichá mysl vede k uskutečňování našich přirozených přání a potřeb, žádné usilování! Energie je třeba pouze na samotný čin, akci, která se už ale sama nabízí. Žádné toužení a přemýšlení a usilování nebo vizualizovaní k tomu nevedou. Toto jenom brzdí projev naší přirozenosti, která ví. Konkrétní témata, cvičení, metody, praxe i zkušenosti se dozvíte nebo naučíte na seminářích, nelze všechno podrobně vypsat. To nejdůležitější sdělení se však děje stejně podprahově, mimo slova, mentálně, telepaticky, když se vnitřně naladíte a přichází z vaší intuice, pokud se naučíte svému nitru tiše naslouchat a důvěřovat!

(A ještě jeden příběh jako inspirace. Už moje první žena říkala: "On i auto spravuje meditací." ale nevěřila tomu. Věci, s kterými zacházíme, reagují na naši energii. Proto je samozřejmě prospěšné k nepromlouvat, věnovat pozornost atd. S autem mám mnoho příběhů, ve kterých meditace věc vyřešila. Jednou jsme se s mou druhou ženou vraceli po třech dnech a třech nocích v horách k autu. Otočím klíčkem a žhavení se vůbec nerozsvítilo. Už jsem věděl, že je zle. Chvíli jsme meditovali a já jsem si navíc s autem promluvil. Poprosil jsem ho, ať nás ještě přiveze domů. Pak se vedle nás objevil člověk a zeptal se, co se děje? Zjevil se skoro jako anděl. Skoro celý v bílém. Zahýbal s nějakými drátky, ale sám říkal, že neví, zda to zabere. Otočil jsem klíčkem a jeli jsme. Druhý den jsem zkusil to samé a už nic. Musel jsem zavolat kamaráda opraváře a ten si s tím do noci hrál… Jiný příběh ještě výrazněji potvrzuje naše zkušenosti. Jeli jsme ještě se starším autem na meditační seminář a vezli tři lidi. Cítili jsme se ale unaveni a trochu nemocní a naše myšlenky zůstávaly doma. Auto najednou vypnulo motor a my jsme setrvačností dojeli na pumpu a zaparkovali. Na klíček už dále motor nereagoval. Někteří naši spolujezdci začali telefonem shánět opraváře. My s moji ženou jsme si sedli na trávník u parkoviště a okamžitě meditovali. Za chvíli se přidali i ostatní. Asi po hodině jsem vstal, otočil klíčkem a napoprvé se motor rozběhl. S autem už nikdy podobný problém nebyl. Naše mysl se totiž vrátila do přítomnosti. Vracejte se také neustále do přítomnosti, v ní se nalézá onen "opravář"… :-) )


Na Široké, 2 460m, vlevo Gerlach, pod rukou Vysoká, nádherné září 2013