Únor 2015

Životní vize

22. února 2015 v 7:56 | Rostislav |  Cesta poznání
ŽIVOTNÍ VIZE

V životě potřebujete neustále nacházet svou VIZI, která vychází z vašeho SRDCE. Nemůžete si jenta lenošit s tím, že pěstujete nějakou duchovní stezku, ne bez důsledků. Vaše VNITŘNÍ ENERGIE, SUPERINTELIGENCE, potřebuje SMĚR, kam chcete jít, co chcete vytvářet!

Jste TVŮRČÍ BYTOST s nekonečnými možnostmi tvoření, každý, bezohledu na to, jak jste momentálně úspěšní v tom nebo v tom. Každý jste přišli na tento svět s DOKONALOU VÝBAVOU, která vám umožňuje poradit si naprosto se vším!

To, coás brzdí v přístupu k TOMUTO NEKONEČNÉMU ZDROJI SÍLY I INTELIGENCE, jsou nedostatek SEBEDŮVĚRY, DŮVĚRY, ČI pro někoho VÍRY, pochybnosti, STAROSTI, PESIMISMUS... Dáváte signál své SUPERINTELIGENCI, že nyní NECHCETE!

NENÍ JINAK MOŽNÉ NEDOJÍT K CÍLI, atˇje jakýkoliv!

LIdé na DUCHOVNÍ CESTĚ často mylně chápou SEBEODEVZDÁNÍ a VZDÁVÁNÍ SE ŽÁDOSTÍ. Lidé se tzv. odevzdají a začnou být ve svém životě PASIVNÍ: "není nic třeba dělat, "říkají. Tělo řekne, "dobře" a začne chátrat, psychika, řekne, "dobře, jak chceš, majiteli" a začne slábnout. To je často viditelný výsledek takového SEBEODEVZDÁNÍ.

NAOPAK! Musíte neustále hledat a stavět si svoji VIZI, KTERÁ JE V SOULADU S VAŠÍM SRDCEM. Neustále si stanovovat NOVÝ CÍL a jít za ním, ab ENERGII VE VÁS MOHLA PROUDIT A MOHLI JSTE SE ROZVÍJET JAKO TVŮRČÍ BYTOSTI, COŽ JE VIDITELNÝM ZÁMĚREM ŽIVOTA NA TÉTO PLANETĚ!

ŽÁDNÁ ROSTLINA, ŽÁDEN ŽIVOČICH NIKDY NIC NEVZDÁVÁ, DOKONCE I KAMENY ROSTOU. Když se vzdáte podílu na této tvorbě, ŠTĚSTÍ A NAPLNĚNÍ, které TVOŘENÍ PROVÁZÍ, se z vašeho života pomalu vytratí. Je to vidět v očích lidí, kteří MEDITACI povýšili nad ostatní složky života.

Tady se mýlíte, přátelé, jakož i já jsem se mýlil, když si myslíte, že MEDITACE je cílem života. Je PROSTŘEDKEM, nástrojem ŽIVOTA! MEDITACE MUSÍ BÝT SAMOZŘEJMĚ KAŽDODENNÍ, abyste si udrželi otevřenou BRÁNU KE SVÉMU NEKONEČNÉMU VNITŘNÍMU POTENCIÁLU, ale potom musí následovat vaše TVOŘIVOST. CÍL, na kterém pracujete a ROZVÍJÍTE SVOJI PŘIROZENOU SCHOPNOST TVOŘIT.

Ale pamatujte!CESTA JE TÍM CÍLEM. Dosahujte své cíle, vytrvejte, SÍLÍTE tím, sílí tím vaše psychika i tělo, ale NEUPÍNEJTE SE k cíli! Radujte a užívejte si už tu CESTU, Neboť CESTA je CÍL!

HOROLEZCI, když dolezou na vrchol, často prožívají ZKLAMÁNÍ, nebo je prožívají po slezení z hory do údolí. Dobře znám tyto pocity. Dostavují s eproto, že SKONČILA CESTA! Proto znovu opakuji, CESTA JE CÍLEM, a když skončí jeden cíl, už si stavějte druhý, jedno jaký - TAKOVÝ, JAKÝ REZONUJE - JE V SOULADU - S VAŠIM SRDCEM!

A sportujte! SPORTUJTE, stanovujte si i tady cíle, UČTE SE!!! Učte se nové věci, NOVÉ DOVEDNOSTI! Ve všech oblastech - OSOBNÍ, PARTNERSKÉ, PRACOVNÍ I DUCHOVNÍ!


A samozřejmě NEUSTÁLE PĚSTUJTE POZORNOST A PŘÍTOMNOST. To musí být váš ZÁKON! Jedině tak USPĚJETE V ŽIVOTĚ!!! Tzn, prožijete ho radostně, spocitem naplnění, úspěšnosti, v plném duševním a možná i tělesném zdraví, ale určitě V PLNÉ RADOSTI I VDĚČNOSTI!!!

Spatřil jsem stovky lidí na různých místech Země, kteří se PŘIPOUTALI K DUCHOVNOSTI. Záviděl jsem jim tehdy a říkal si? "až budou mé děti velké, odejdu taky do nějakého ášramu anebo do Indie! Dnes jsem VDĚČNÝ, že jsem měl ty malé děti A POCHOPIL! Včas pochopil. Ti lidé, totiž prožívají štěstí v duchovních ponořeních, ale jsou úplně smutní i bezradní a často i nemocní, duševně slabí v materiálním životě, o který se také musejí postarat. Tzn., že se rozvinulli jen NAPŮL. Druhou "polovinu" své bytosti DUCHA, nechali ležet ve svém stínu! To není skutečná DUCHOVNOST!

SKUTEČNÝ DUCHOVNÍ ŽIVOT JE OBYČEJNÝ ŽIVOT ŽITÝ NAPLNO V SOULADU SE SVOJI JEDINEČNOSTÍ, SE SVOJÍ DUŠÍ neboli DUCHEM. A JE TO VŽDY TVOŘIVÝ ŽIVOT.

JE zvláštní, že OSVÍCENÍ LIDÉ vždy vedou takový život, ale jejich žáci a následovatelé zpravidla ne, v domnění, že tak dosáhnou rychleji OSVÍCENÍ. NEDOSÁHNOU!

NEBOŤ TO OSVÍCENÍ SPOČÍVÁ PRÁVĚ V TOM OBYČEJNÉM VĚDOMÉM A TVOŘIVÉM ŽIVOTĚ!!! A to je jeho neobyčejnost a NÁDHERA ŽIVOTA!

Proto: ROZVÍJEJTE SE MAXIMÁLNĚ JAKO LIDSKÉ TVŮRČÍ BYTOSTI A ZÁROVEŇ NEUSTÁLE PRAKTIKUJTE "PRAXI PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU". To je to UVĚDOMOVÁNÍ, SEBE-UVĚDOMOVÁNÍ, MEDITACE.

A ŽIVOT SE STANE RADOSTÍ, OBJEVOVÁNÍM, ŽASNUTÍM, SMYSLUPLNOSTÍ I LÁSKOU!


Festival Harmonie, Žilina

6. února 2015 v 13:01 | Alenka |  Rodinné konstelace
PŘEDNÁŠKA: LÉČIVÁ SÍLA PARTNERSTVÍ, So, 21.3.015, 10,20h - 11,20h




Rodiče a děti (v lezení)

4. února 2015 v 12:09 | Rostislav Tomanec |  LÉČIVÁ SÍLA PARTNERSTVÍ
Našli jsme štěstí ve svém životě? Našli jsme to, co nás naplňuje? Výborně! Stalo se to tak, že jsme poslouchali dobře míněné rady rodičů anebo tak, že jsme šli vlastní cestou? Zajisté ne, odvážili jsme se naopak neposlouchat jejich dobře míněné rady a jít svou cestou za svým snem! Děláme to tak i u svých dětí anebo opakujeme tlak a chyby rodičů? Chceme vnutit dětem svoje představy o štěstí tak, jak to dělali naši rodiče anebo jim dáváme svobodu a podporu v tom, co ony samy chtějí dělat?

Vidíte? Jak máme tendence dělat dětem to, co i nám vadilo? Možná jsme chtěli od rodičů podporu v lezení, kterou dáváme svým dětem, ale ocenili bychom, kdyby na nás i v tomhle směru tlačili? Kdyby nám neustále mluvili anebo tlačili do tréninku a porovnávali, či hodnotili naše výkony a lezení? No asi bychom rychle přešli na jiný sport.
Co tedy od nás vyžadují děti? Vyžadují bezpodmínečnou LÁSKU, PODPORU v tom, co ony samy chtějí dělat a SVOBODU v tom, jak to chtějí dělat. Teprve tehdy mohou nalézt svou jedinečnou cestu, jak být v životě šťastný, objevit svůj vnitřní potenciál a naplnit ho. Teprve tehdy jsou ochotny dát do své činnosti maximum energie samy ze sebe! Dáváme najevo dětem, že je milujeme a oceňujeme takové, jaké jsou a ne podle toho, jakou přinesly známku anebo jak uspěly na závodech, či skalách? Jsou pro nás dost dobré, i když chtějí dělat něco jiného než my?


Víte, co je největším jedem pro děti? Přenášet na ně svoje nenaplněné TOUHY A AMBICE a léčit si na nich svoje EGO! A co vidíme na závodech? Zajisté rodiče pomáhají dětem přijmout vesele nižší umístění, zajisté rodiče kladou důraz na radost z pohybu, zážitky s kamarády, užívání lezení a povzbuzování kamarádů a ukazují dětem, že smyslem závodů je vzájemné přátelství, povzbuzování a zlepšování pod vlivem kolektivu, ale nikterak srovnávání a soupeření? …J Zajisté sdělují dětem, že opravdové vítězství je pouze nad sebou, svými slabostmi, s podporou kolektivu… A jak je to s námi? Kde se nacházíme my? Nalezli jsme štěstí, a tak to dopřáváme i našim dětem anebo BLOUDÍME ŽIVOTEM a nutíme děti, aby žily podle našich názorů a bloudily taky?
Ještě chcete děti honit do tréninku? Jenom jim tak ztížíte cestu k vlastnímu jedinečnému potenciálu! Jestli se děti začnou dřít v tréninku samy, jako mnozí z nás, možná to podvědomě stejně dělají za nás a pro nás, ale už je to jejich volba.
Uvědomme si, co chceme jako rodiče! Že všichni chceme, aby naše DĚTI BYLY ŠŤASTNÉ. Jak jim k tomu pomůžeme? Jedině tak, že sami najdeme cestu ke štěstí a dětem dáme LÁSKU, maximální PODPORU v tom, co samy chtějí dělat a SVOBODU, jak to chtějí dělat. Aby snáze nalezly svou vlastní jedinečnou cestu k TVOŘIVÉMU A NAPLŇUJÍCÍMU ŽIVOTU.