Listopad 2015

Hory nás učí

17. listopadu 2015 v 14:37 | Rostislav |  LÉČIVÁ SÍLA HOR

Ohromující DIVADLO VÝCHODU SLUNCE

ve Velké studené dolině, Vysoké Tatry, Hranatá věž, 2 260 m.
Tak to bylo něco fantastického! Večer, štvrtek , 12.11. jsem dorazil na Zbojnickou chatu, 1960 m, pár lidí v potemělé místnosti. Dva Poláci a jeden Slovák. Ten si hned ke mě přisedl, tak jsem ho pozval na brzký ranní výstup na Hranatou vežu, sám by se neodvážil.
V půl páté šlapeme kolem Zbojnických ples. Dvě zářící oči nás pozorují z dálky, kamzík? V medvědy už nevěřím, potkal jsem jich sice asi sedm cestou při západu slunce na Hrebienok, ale všechny dřevěné...-) Ty dva malé reflektory, které se pohybují osamocené ve tmě, to je vždy zvláštní zážitek. Pamatuji si na jeleny v Bielovodské v lese, kam jsem šel v létě spát. Vysoko položené dvě žluté svítilny se houpaly v prázdném prostoru tmy...
V 6h ráno na vrcholu, úžasná scéna a Slovák Lojza mi ještě k tomu vytváří proti temně modré obloze siluety! Jsme očarováni tou krásou.
Po představení slunce Lojzu opouštím, slézám žlabem pod Rovienkovou, 2 272 m, pak Kresaný roh, 2 305m a nakonec Malý Javorový štít, 2 380m a vždy pak žlabem a stěnou vylézám na vrchol. Na Kresaný roh je to nejtěřší, II, skvělé lezení. Malý Javorový zas nejkrásnější... Nazývám to Zbojnickou korunou, ještě se Svišťovým štítem, 2 382m na začátku...
Slézám do Rovienkové doliny a tou do Bielovodské a přes Litvorovou a Prielom zpátky na Zbojnickou. Téměř žáden sníh a dolina celý den ve stínu. Dole skočím na zamrzlý balvan, nebylo poznat, že je na něm ledová glazura a letím metr a půl jak hadrový panák do suchého koryta plného celkem velkých valounů.
Čas se téměř zastavil, vidím své tělo dopadat zcela bez možnosti kontroly bokem, a potom čelem na ty balvany. Proletí mnou jasná myšlenka: "Jak tohle mohu zvládnout?". Tělo rukama zachytává první úder, pak se zastaví čas a já vidím, jak moje hlava nezadržitelně a prudce míčí na vrchol kamene. Zase myšlenka: "Tak na tohle by ta přilba byla dobrá." A BUM, BLESK a překulím se na zadek a posadím. "Ty vole, jsem celý, to je neuvěřitelné!". Sundám čepici, ještěže nosím vždycky dost tlustou i v létě..Emotikona smile, ani kapka krve. Neuvěřitelné. nějaké síly mě snesly na rukou...
DĚKUJI A DĚKUJI...
Ale bylo zatím i moje EGO, překonávat se a dosahovat...

Pak 3 hodiny na hůlkách a naražené zápěstí na kramlích v Prielomu necítím, sotva je udržím. Stmívá se. Na druhé straně je na hladké skále sem tam drobný ledík. Teď už to musím dát na jistotu, byla by to příliš dlouhá skluzavka! Mačky mám, ale než bych je nasadil, byla by tma a ani nevím, jestli bych dotáhl řemínky bolavýma rukama!



Stihl jsem to tak tak a tma mě zastihla už při čvachtání dole v potoce. Během minuty mi prsty tak zmrzly a bolely, že jsem nemohl natáhnout mokré ponožky a zavázat boty. Bolest, bolest!


Na chatě se zranění zápěstí na obou rukou "rozleží" a půllitr piva zvedám oběma rukama! Kliku u dveří otvírám loktem a po schodech jdu raději po čtyřech. Bolest v rukou se ještě vystupňuje, když se svlékám a soukám do spacáku. Představa, že budu muset v noci na záchod - samozřejmě ven - ve mě vyvolává hrůzu. Rukama se nemohu bez bolesti ani opřít, abych se otočil...
Ráno dobrý, bolest pryč a klid. Napadlo 5 cm sněhu, fujavice a okolí proměněné k nepoznání!
Jediný mezi cepry šlapu po zmrzlém chodníku v mačkách. Řemínky mi ale museli dotáhnout Maďaři.
Než jsem docestoval vlakem do Třince, ruce se spravily natolik, že na kole do Oldřichovic jsem už domů dojel v pohodě a bez bolesti!
Víte, jak si teď vážím toho, že mohu psát, oblékat a svlékat se bez bolesti, obejmout ženu, otevřít dveře, umýt se, jít v pohodě na záchod a utřít si zadek, vzít cokoli do ruky a unést to?!!!


Musel jsem to trápení prožít, abych si všiml, že mohu být vděčný a radovat se z tak obyčejných a kařdodenních drobnůstek, jako uvařit si čaj, sám si ho nalít a zvednout hrnek k ústům...!!!


CHÁPETE NA ČEM ZÁVISÍ PROŽÍVÁNÍ ŠTĚSTÍ???!!! UMÍME HO VIDĚT A CÍTIT VŽDY???!!!
STÁLE SE TO POTŘEBUJEME UČIT!


CESTA DO HARMONIE

7. listopadu 2015 v 12:53 | Rostislav |  Cesta poznání
ABY NAŠE SRDCE TLOUKLO V RYTMU SRDCE VESMÍRU

Skromnost je bohatství

Když pozoruji lidi, jak si vytvářejí utrpení, tak často vidím, jak se ŽENOU ZA ŠTĚSTÍM a nemohou ho dostihnout, protože (Hellingerovsky řečeno) ŠTĚSTÍ BĚŽÍ ZA NIMI a nemůže dostihnout je!

Pozoruji lidi, kteří mají vizi nebo spíš ILUZI, že když vydělají dost peněz, koupí si domeček na vysněném místě, tak potom si budou užívat a pohodově žít!
Opravdu se honí a žijí ve stressu, dřou, dřou a nemají čas... Věří své "VIZI".
TO, CO SE SKUTEČNĚ DĚJE je, že jejich vědomí se prostě změní, přizpůsobí, aby tělo i psychika vydržely ten nápor. Změní se jejich vnímání a ONI ZTRATÍ SCHOPNOST VNÍMAT HLOUBKU, vnímat radost i naplnění v obyčejných věcech, vztazích a událostech, jejich vnímání se zastře! A když se konečně zastaví, pokud se jim to vůbec podaří, tak si ty peníze nedokážou užít, protože na této cestě ZTRÁCEJÍ SCHOPNOST VNÍMAT KRÁSU A BOHATSTVÍ OBYČEJNÉ VŠEDNÍ PŘÍTOMNOSTI!
Je to hodně smutné, často se jedná i o lidi "SE SRDCEM", kteří podlehli této iluzi.
Znám i lidi, kteří došli k svému cíli, ty peníze vydělali a dnes nepracují a "užívají si." Ve skutečnosti živoří bez hlubších vztahů a bez naplnění z tvořivé práce, protože NEPRACUJÍ. Proto také většinou utápějí svoji potřebu smyslu a potěšení v luxusu, drahých věcech, množství jídla a alkoholu, což je dále odděluje od ČISTÉHO VNÍMÁNÍ, které je tak naplňující a vyživující v úplně obyčejných věcech.

SMYSL JE OVŠEM V ŽIVOTĚ JINÝ: Prací na sobě a svém vnímání se NAUČIT VNÍMAT SVOJI PRÁCI TVOŘIVĚ a dělat ji tvořivě a být DOST SILNÝ A SEBE - VĚDOMÝ, abych ustál tlaky okolí a žil vyváženě a s pocitem klidu a času na své zájmy, rodinu, vztahy a SVŮJ ROZVOJ! ROZŠÍŘIT A PROHLOUBIT SVOJE VNÍMÁNÍ natolik, abych dokázal prožívat SVÉ VLASTNÍ VNITŘNÍ BOHATSTVÍ v této a dokonce jakékoliv realitě svého života!

POZNAL JSEM NA SOBĚ I SVÉ ŽENĚ, že nejvíce je ŽIVOTEM oceňována práce na sobě, PRO SVÉ SRDCE, SVOJI VNITŘNÍ INTELIGENCI. Na této cestě se vám ROZŠIŘUJE VNÍMÁNÍ, dovedete si užít každý den, každý prožitek bez ohledu na váš výdělek A VÍCE A VÍCE PROŽÍVÁTE BOHATSTVÍ PŘÍTOMNOSTI, ať má jakoukoliv podobu! Máte dost ŽIVOTNÍ RADOSTI na to, abyste nepotřebovali tolik laciného smyslového potěšení, ukojovali svou nenaplňenou touhu po potěšení ve věcech, drahých věcech nebo dokonce v LUXUSU!

Jednou jsme měli krátce po sobě možnost vnímat tyto rozdíly v životě lidí. Na první krátké návštěvě jsme prožívali, jaké to je s lidmi, kteří se za NĚČÍM ŽENOU, celkem nás to rozhodilo, ačkoli i je máme rádi...
Krátce poté jsme se při mé práci seznámili s domovníkem velkého bytového domu. Byl to prostý muž, dělník, který miloval svoji rodinu, přátelé, koníčky, pracoval na 8 hodin a nikam se nehnal. Jeho pokora, klid a otevřené, přátelské SRDCE nás tak oslovilo, že jsme se rychle spřátelili a byli pozváni na čaj k němu a jeho ženě domů. Byli jsme tam asi půl hodiny, ale vzpomínky na to mám dodnes a zřejmě je znovu navštívíme. Jaký kontrast. Jaká láska i inspirace v nás ještě dlouho po tom příjemném setkání doznívala!

Pro mě je život velmi nádherně zařízen, protože vidím, že v něm nic neošidíš, nic nepředběhneš! Nakonec jedině prací na sobě, na své POZORNOSTI, vnitřních lidských kvalitách A VNÍMÁNÍ hloubky se můžeš dopracovat ke skutečnému BOHATSTVÍ - a také ho žít - v tomto těle, v tomto světě a v tomto životě!

Nádherné zjištění je, že je to fakt NA NÁS, na našich dovednostech poznávat a využívat SVÉ VNITŘNÍ KVALITY, jaký život žijeme a jaký budeme žít.