Únor 2016

Léčivá síla partnerství, rozhovor pro Maitreu

3. února 2016 v 12:07 | Barbora Pečová a Rostislav |  LÉČIVÁ SÍLA PARTNERSTVÍ
Léčivá síla partnerství

"Vztah je hodně o pochopení, které se ani nedá předat slovy. Kolikrát si říkám, že nejlepší pro člověka je, aby se v jednom partnerství pořádně vykoupal a pořádně si tím vším prošel až na dno. Můžu mu něco říkat a radit, ale pokud to neintegruje skrz pochopení a zkušenosti, tak tu Esenci nikdy nedostane. Taky jsem se musel vykoupat", svěřuje se s úsměvem nový lektor Maitrei Rostislav Tomanec.

Chystáš v Maitrei celodenní seminář "Léčivá síla partnerství". Hodně se říká, že ten druhý ve vztahu je naše zrcadlo. Jak k tomu přistupuješ ty?


Podstata je v tom, že partnerství nás vede k našemu pravému Já. Ty všechny překážky a konflikty a zátěžové situace, které tam prožíváme a proč vlastně partnerství chceme, je, že hledáme určité vnitřní naplnění. Naplnění potřeby lásky, citu, sexuality. A na začátku to hledáme skutečně u toho druhého, partnera. Očekáváme, že on nám to přinese. A to je moment, kdy začneme narážet. Pak hledáme další řešení. Pořád venku.
Přišel jsem studiem a praxí na to, že i partnerství nás přivádí k sobě, ke svému pravému Já. Ty partnerské krize nás tlačí k tomu zabývat se otázkou: "Kdo vlastně jsem uvnitř? Jak to mám ve svém nitru?" Když začneme jít touto cestou dovnitř a pochopíme mechanismy partnerství; jak funguje partnerská láska, tak se nám partnerství začne dařit.

Záleží na principech: kdo jsem já? Umím cítit své nitro? Dokázat vést vědomý život a vědomé partnerství.

Partnerství se však dnes pojí mezi lidmi spíš jako destruktivní síla.

Přesně. Znamená to: Jak změnit své postoje, svoje myšlenky, přístup a dovednosti, aby začala mezi námi proudit léčivá síla? Když vstoupím do vědomého kontaktu se svým vnitřním prostorem a začnu se dívat na partnera ze svého nitra, z prostoru vnitřního klidu, tak najednou začnu cítit i přes všechny konflikty, jaká jiná energie nás prostupuje a vyživuje. A tam začínám měnit postoj k partnerovi a ke konfliktům a nedorozuměním, které mezi námi probíhají. Začneme se více sbližovat. Náš protějšek začne vnímat energii a atmosféru, která mezi námi nově proudí a začne být za to vděčný. Začneme mnohem víc tvořit a dávat si, než rozbíjet.

A co když na nás působí ještě nějaké síly z venku? Naše okolí, rodina…

Pokud se to objevuje, tak ten konflikt ještě není vnitřně vyřešen. A zvenčí to může být vnímáno jak tlak, manipulace. A proč je to venku? Protože to máme uvnitř a venku to jen vidíme a učíme se to integrovat.
Na začátku s tím bojujeme, ale pak nám to stejně pořád někdo přináší. V konečném důsledku vždy partner. Stejnou energii, stejný konflikt. Učíme se tohle přijímat a měnit skrze pochopení. Takže nejsou žádní vnější rodiče atd. Ale jsou pocity a myšlenky, které se v nás odehrávají.

Někdy se stává, že lidi odmítají partnerství úplně…

Ano. A víš, co je za tím? Velké zranění. Velká bolest. Hellinger říká, že často se to stane v dětství v kontaktu s matkou a že dítě to tak bolí, že se od matky oddělí. Může se to stát i s otcem, ale u matky to začíná. Zapomeneš na to, psychika to obalí a ty s tím žiješ každý den. Pak ta bolest vyjde na povrch, když máš milovaného partnera a on dělá něco, co tě zabolí. Vždycky to musí udělat! Ale tebe to velmi silně a neadekvátně zabolí. A ty si řekneš: "Dost!" A obviníš partnera! Pokud s tím neumíš vědomě pracovat (a někdy i když ti to terapeut vysvětlí), tak je to tak silné, že se raději partnerství vzdáš. Už nechceš cítit tu bolest. Ty ji stejně budeš cítiti! Někdo ti ji přinese a přitlačí ke zdi. Vysvleče naši psychiku do naha, Abychom to v sobě znovu mohli vidět a vyléčit. To je to, co lidi zraňuje!

A jak to ustát? Kde brát sílu "vyrovnávat"?

Zase jsme u cesty do nitra. "Kdo jsem?" Pracovat se svou pozorností. Říkám, že pozornost je největší síla ve Vesmíru. Kam ji namíříš, s jakou myšlenkou a kvalitou, to tvoříš. A obráceně - ta pozornost má sílu transformovat. Tzn. První krok je: "Uvědomuju si, že tohle se ve mně děje. Toto prožívám." A učím se být pozorovatel. Jsem ten, kdo si to uvědomuje. Moje osobnost, která to prožívá, to nejsem já. A s tímto pracuješ.

Máš k tomu nástroje: nádech, výdech, tělo, se kterým můžeš hýbat… To jsou všechno nástroje, které ti pomáhají transformovat pocity, ustát je, pracovat se svým nitrem. Zásada je, že žádná práce se ti v konečném důsledku na svém nitru nepodaří, pokud tam nemáš pozornost - být pozorovatelem je zásadní. Díky tomu se oddělíš od prožívajícího. Část tvého já prožívá bolest, když se naučíš vytvořit si vzdálenost, tak už tě daná emoce nemá v moci. Tam můžeš začít léčit sebe a svůj vztah.

Tam je ale docela tenká linie mezi tím, mít vědomý odstup a tím, odstřihnout se od toho, co se mi děje.

Nepoužil bych slovo odstřižení. Protože ono to v člověku zůstane, je to jeho. Ten vědomý odstup je spíš jako objímání. Vědomě akceptuješ sebe i stín. Řekneš partnerovi: "Toto je moje zátěž, to si řeším já a nesouvisí to s tebou. A bolí mě to. Dáš mi s tím podporu? Můžeš dělat např. méně tohle a tamto? Není to nic špatného, ale otvírá mi to tohle a tohle zranění."
Samozřejmě, je tam tenká hranice mezi ztotožněním s pocity, egem a pozorovatelem. Zvlášť na začátku. Prošel jsem mnoha výcviky, ale tohle vidím jako účinnou cestu, která v konečném důsledku provede transformaci našeho nitra směrem ke splynutí, HARMONII.
Zametat něco pod koberec znamená, že se nepřijímáme.
Nejsem zastánce toho, že "partner je zrcadlo, proto musíš vydržet s každým". Zároveň ani pěstování alibismu a odcházet bez boje. Když lidi odcházejí brzy, tak tam pochopení nenastane. Ani nechci podporovat cestu utrpení. Bolest tu má význam, vede nás k pozornosti, až na dřeň, klademe si otázku do nitra a tím se s ním kontaktujeme. Bolest okřesává naše egoistické tužby a představy a očekávání. To je půda pro to, aby to vnitřní mohlo vylézt na povrch.
a schovávat si něco nepomáhá, tím to jenom odkládáš.

Jeden extrém bývá, že se někteří bojí jít do partnerství. Druhý, že se bojí být sami.

A obojí se nemůže dařit. (smích)
Jestli mě má partner ochránit před samotou, nebo sám utíkáš do samoty, pořád tím dávám najevo, že žiju svoje ego. Tzn., lpím na své osobní individuální jsoucnosti, která je chimérou, příběhem nás o nás samých. To vše je náš vývoj. Ze začátku jsem se snažil lidi převést přes tento most, aby už znali výhodu a sílu partnerství a pomohl jim do toho vkročit - a nejde to. Někdy lidi musí prožít život sami, než se něco naučí.

Znám jednu slečnu, která už deset let si stýská, že nemůže najít partnera. A co prý dělá špatně? Už ji to nebaví a vysiluje. To je přeci hodně v jejím osobním nastavení?


On k ní ještě nemůže.
Připomíná mi to jednu ženu: stojí na pozici muže. Ona je muž. Proto tam nemůže ten muž vstoupit. A ty, které si přitahuje, pro ni nejsou dost dobří.

Protože jsou pro ni zženštilí…

Přesně. Kdyby i tam projevila konečně ženství, tedy pokoru: "Děkuji, že jsi ty přišel. Vážím si v tobě mužství a kvalit, které potřebuju, aby přišly zvnějšku." Okamžitě by se dostala na pozici ženy a něco se změnilo. Ale to by se musela vzdát svého úhlu pohledu, svého ega. Tak ji libozvučněji zní výrok, za který se schová: "Už nejsou praví muži."
Když někdo řekne, že je vyčerpaný ze vztahu, tak zpravidla proto, že moc tlačí.

Když se vrátíme ke tvému semináři Léčivá síla partnerství, jaké techniky kromě konstelací používáš?

Já tomu říkám "vnímání". Vnímám klienta, jak mi to říká, jak mluví o svém partnerovi a z toho odpovídám. A má to sílu skupiny. Jsou tam lidi s otázkami. V té skupině se vytvoří silné energetické pole, které má léčivý záměr a já to vše dokážu vnímat. Jak se vytváří partnerství, aby bylo léčivé, hřejivé, vyživující, naplňující? Účastníci dostanou inspiraci přímo z přítomného skupinového pole.

Uslyším to, co mám slyšet…

Ano. Navnímáš si to. Jde to s tebou. Musíš však být otevřená a pozorná. Lidi vykládající své příběhy. Měl jsem zpětnou vazbu, že tohle jim dalo nejvíc. Je to mocné. A musím říct, že i pro mě je to nejvíc. Nesmírně se z toho sám učím.

Ještě jsme nezmínili děti. Když se ve vztahu objeví dítě, pořádně to zamíchá kartami.

K tomu mám rád Hellingerovy řády lásky: Kdo má prioritu? Dítě z prvního partnerství, pak z druhého, pak partner, pak až děti z posledního vztahu, atd. A to je klíčové v pořadí pozornosti, kterou člověk dává lidem ve svém systému rodiny. A taky zda je vůbec přijímáš do svého systému! A to je pro většinu kámen úrazu. Většinou vnitřně odmítají v nevlastním dítěti jeho rodiče, nevědomě se nadřazují a energie ve vztahu na to reaguje. Často dokonce žárlí přímo na to dítě, to je agresivní a vztah to dá najevo…
Nejsme volní dokonce ani v osmnácti. Neseme si s sebou zápletky rodin. Ale spíš než zápletky to jsou zápletky duše, která si to nese a projektuje si rodinu. Nejsme svobodní ani jako dospělí, když si s sebou z minulosti "neseme" ex partnery. Ty všechny musíme objímat, když jdeme k novému partnerovi. A nový partner nás musí akceptovat s naší minulostí.

A co se děje, když noví partneři nejsou ochotni přijmout dítě z předchozího vztahu?

Co mi přichází je, že bojují s mužem (či ženou) v něm - prvním partnerem či partnerkou. Pro běžného člověka, který se nezabývá vědomým přístupem ke vztahu, tak to všechno bere jako soupeření. Bude s tím zápasit. Bude chtít toho nového partnera jen pro sebe, ale v tom dítěti bude cítit toho předchozího partnera. Musí tím vědomě projít a přijmout ho, nebo lépe souhlasit s ním, jinak bude nesmyslně žárlit a narážet. Lásku takový postoj od začátku naruší.

Co se Ti v životě změnilo díky tomu, že ke vztahu přistupuješ vědomě?

Mám partnerství, které je ztělesněním toho, co sděluji. Je vyživující, vědomé. Máme i konflikty, to na tom nic nemění. Komunikujeme hodně a zcela otevřeně a pravdivě. A všímám si, že se vracíme i k věcem, které jsme dělali v prvním partnerství, a které fungovaly destruktivně. Teď pod tlakem každodennosti to znovu začíná vylézat na povrch a musíme si s tím dát práci. Tak se občas ptám ženy: "Miláčku, pokročil jsem v tom?" A ona odpoví: "To víš, že jo. Pomaličku, ale jde to." (smích) Říkám, že láska i sexuality potřebují s přibývajícími společnými léty růst, ne se vytrácet. To ovšem stojí vědomou práci obou. Tak to u nás je a toho si cením nejvíce.


Akce lektora v Maitrei:
http://www.maitrea.cz/akce/leciva-sila-partnerstvi-0