Duben 2016

PODSTATA A SMYSL ŽIVOTA

9. dubna 2016 v 17:20 | Jan Novák, Rostislav |  LÉČIVÁ SÍLA HOR

O PODSTATĚ ŽIVOTA
DNES jsem otevřel novou MONTANU a hned mě zaujal článek dávného kamaráda z lezení JANA NOVÁKA: ŽIVOT V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU.
Vím, že je to jeden z těch, kteří se už probouzejí ze sna, a přesto mě tímto článkem zasáhl víc, než bych čekal. prostě jsem ho zhltl...
Článek začíná tím, jak Honza konečně odletěl na vytoužený řecký ostrov Kalymnos, ovšem jakmile celý natěšený dorazil pod skálu, zjistil, že si přibalil dvě levé lezečky... Dovedete si představit jeho pocity, byl naštvaný jak hrom, než to rozdýchal. V tom se pod skalami objevila podivná trojice lezců... A tady už budu přímo citovat krátký úryvek:
"Ve stejném momentě potkávám jednonohého lezce URKA (několikanásobný mistr světa v lezení postižených), který pravou lezečku nepotřebuje, nevidomého Simona a jednookého Pipa. Nevědomky se účastním lekce trpělivosti a pokory. Tito úžasní lidé mi dnes otevřeli oči a já, přestože jsem nelezl, jsem strávil zajímavý den hovorem, smíchem a focením.
Otázkou zůstává, proč tito lidé bez zraku nebo končetiny jsou uvolněnější, přirozenější, šťastnější a kamarádštější. Proč my, normální lidé, jsme stále s něčím nespokojeni. snažíme se za každou cenu být seriózní a každý den se zabýváme nějakým problémem.
Myslím, že je to tím, že nevidíme realitu takovou, jaká ve skutečnosti je. Protože naše EGO stále hledá něco nového a neexistujícího. Jakoby URKO A JEHO KAMARÁDNI právě díky tomu, že ztratili jeden ze svých tělesných smyslů, si uvědomili a přeskupili hodnoty naší pokřivené společnosti, a tím pronikli do TAJEMSTVÍ PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU..."
!!!
:-)))

Prostě nádhera....


A o pár stránek dál jakýsi Rostislav píše...Emotikona smile :

"Sjezd je třešničkou na dortu, zlatým hřebem, ale nejde jen o něj. Extrémní sjezd, to je naprosté soustředění, pár minut naprostého soustředění, a potom gejzíry radosti. Proto se pády dějí spíš dole. Jakmile soustředění povolí. Něco se uvnitř otevře a člověk vstoupí do jiného světa. Ten "svět" pak v člověku ještě dlouho doznívá a už nikdy zcela nevymizí. V žádném sportu jsem tohle nezažíval tak intenzívně, jako na lyžích ve velehorské scenérii.
Ten strach, samota a síla hor tě chtě, či nechtě do toho klidu dostane. V takových chvílích cítíš, že se dotýkáš života, ale i smrti. Právě tím, že se dotýkáš smrti, cítíš při pohledu strmou stěnou dolů ten pocit ohrožení své osoby, začneš cítit život doslova hmatatelně. Tvoje povinnost a bezpečnost je naučit se vnímat VNITŘNÍ DIALOG, či poselství hory. Můžeš vystoupit nahoru anebo právě teď nemůžeš? Můžeš jet dolů, máš povolení anebo ještě ne? To je nutné se naučit číst. Normálně se v duchu ptám. Vím, že mluvím se svým hlubokým vědomím, ale obracím se k hoře anebo duchu hory. Pak jasně cítím anebo nejasně cítím a udělám rozhodnutí.
Je to bomba. Něco jiného se dostává do hry. A ty to můžeš prožívat. Ať jsi horal, horolezec anebo skialpinista. Na prostředcích nezáleží, na tvém postoji ve tvé mysli záleží…
Občas potřebuji být sám, přátelé kolem mě působí jako zábradlí a psychika se tak neotevře. Právě ten dotek neznámého a nejistého vyvolává prožitek hlubokých pocitů svobody a naplnění. Horal, horolezec nebo dobrodruh, který má odvahu překračovat hranice známého, hranice své osobní komfortní zóny, se cítí naprosto naplněný a hlavně "živý", prožívá své vnitřní bohatství a je ochoten znovu a znovu strádat a trpět ve své radosti. V umělém světě, kde všechno je nějak ošetřené, ochráněné, přikrášlené a schované, nám normálně ŽIVOT uniká pod rukama, necítíme jej přímo.
Štěstí na vrcholu nikdy není tak velké, pokud člověk dost nevytrpěl při výstupu.
Něco v našem nitru se potřebuje otevřít, aby člověk mohl vstoupit do takové nádhery a bohatosti vnitřních pocitů a tuto práci vykoná utrpení a bolest, kdy život svléká kůži našeho ega. Nejde to bez toho. Nejde to bez toho, aby člověk překročil svoje limity, psychické i fyzické, aby vstoupil do této nádherné vnitřní komnaty. Neboť to, co člověk vidí a jak to vidí, závisí na hloubce jeho schopnosti vnímat.
Mou bytost zalévají přímo nadpozemské pocity a pivo na lavičce před chatou má královskou chuť. Prožíváte jedinečné bohatství a lidé na sjezdovce kolem neví, jakou pokladnici jste právě v sobě otevřeli.
Život je tak bohatý, jak si ho uděláme a nejde si to zaplatit! To se mi na něm nejvíce líbí. Nic se tu nedá "ojebat", z ničeho se nejde vykoupit. Máš jen to, co sis vytvořil! Bohatství není závislé na penězích, nýbrž na hloubce schopnosti vnímat, cítit! Toto je nádhera i kouzlo života. A skialpinismus je jednou z možností .., jak to prožívat..."