Květen 2016

TO PODSTATNÉ

18. května 2016 v 15:34 | Rostislav |  Cesta poznání
Víte, dokud člověk zná jen potěšení venku, tak vždy zůstane trošku prázdný, stále mu bude něco unikat. Neznamená to ale, že naopak uteče dovnitř, také by mu začalo něco chybět, něco unikat.

Když nacházíte svou ESENCI a díváte se na svět zevnitř ven, tak je to nádhera a nezáleží na tom, kde jste.V tom právě spočívá ten vtip! Když vědomě spočíváš, tj. svým osobním VĚDOMÍM spočíváš ve své ESENCI, NEKONEČNÉM VĚDOMÍ, pak to víš, víš, že už TAM jsi. Jsi ve svých splněných přáních a vidíš vče procházet jako obrázky. Pak se dál učíš tvořit a pracovat se svoji myslí a zvládat emoce a mnoho dalších dovedností, ale už né jako něco, co tě jednou zachrání, protože už jsi našel, že to, co JE POTŘEBA, CO JE "THE MOST IMPORTANT", je tlačit POZORNOST DOVNITŘ, na samotné uvědomování, v každé chvíli, v každém okamžiku a vytrvale tak dlouho, až se tato samotná vaše POZORNOST PRODERE do svého zdroje

A VY VSTOUPÍTE DO SVÉ ESENCE, do svého vnitřního prostoru bez prostoru, do své PRÁZDNOTY, kde vám nic nebude chybět! Pak je potřeba se takhle a odsud naučit žít. Tj., že spočíváte pozorností uvnitř na svém VĚDOMÍ nebo§li ESENCI nebo-li JÁ a odtud vnímáte okolí.

Pak je vám pořád dobře, pak máte stálé potěšení, pak máte pocit "úspěšnosti", i když se vám zrovna zevně nic nedaří a lidé nebo zákazníci vás odmítají, vy to cítíte jako dobré. Zažívátě klid a potěšení zevnitř a jste v klidu.

TEPRVE TADY VÁS NAPLŇUJE DŮVĚRA, BEZPEČÍ, POCIT SMYSLUPLNOSTI už jenom z toho, že dýcháte, že si vaříte čaj, z každého pohybu i klidu...

K tomu je nezbytné směřovat maximum energie (a přitom neutíkat z běžného života, ten je totiž barometrem našeho postupu), abychom nejprve uskutečnili tento cíl, a díky tomu porozuměli sami sobě i životu, uvolnili se z veškerého napětí a

KONEČNĚ ŽILI SVOBODNĚ A V LÁSCE TO, CO CHCEME ŽÍT a tvořili to, co chceme tvořit a žít!!!

POZORNOST NEUSTÁLE OBRÁCENÁ DOVNITŘ, NA JÁ, ÁTMAN,jak říká moje žena, pak se život opravdu víc daří!

A naplno se začne DAŘIT, až tam naše POZORNOST zakotví natrvalo.

To je opravdu nádhera, jaké není rovno

MÁME TO NAŠTĚSTÍ KAŽDÝ V SOBĚ
JE TO ONEN DOKONALÝ POTENCIÁL, o kterém často na přednáškách mluvím


Léčivá síla lesa

18. května 2016 v 15:11 | Rostislav |  LÉČIVÁ SÍLA HOR
"Ľudia chodia do prírody stále viac. Cítia, že ich to uzdravuje. Príroda lieči rany, ktoré napáchala naša civilizácia..." Peter Habeler

Dnes jsem narazil na tuto úvahu u kamaráda Větroplacha, který žije ve Švýcarsku. Včera jsem jel autobusem s jednou starší paní (kolem 73). Často jsme se kdysi v lese potkávali, kam chodí na klacíky do krbu, tak jsem s ejí ptal, jestli stále chodí. Vypadala hodně svěží a při síle.

Oči se jí úplně rozzářily a říkala, že dvakrát denně chodí, že jí les nabíjí, že je tam jiná atmosféra, vzduch a hned jí zpraví náladu. Ona ještě neuměla říci, "je tam jiná ENERGIE", přesto to krásně vystihla. Její stejně stará kamarádka už s ní nechodí, je unavená a má málo síly. Proč asi? Dřív s ní chodila jen obšas...

Poslední dobou, anebo vlastně vždy, za mnou chodí lidé s nějakou lehčí psachickou nemocí, či labilitou. Víte, co by jim nejvíc pomohlo a co jim radím? Je to jasné, že? A udělají to? Když je jím dobře, tak to udělají, a když ne, když by to právě potřebovali, tak ven do přírody nepůjdou.
Samozřejmě, že ten základ je pracovat se svýma myšlenkama, ale to člověk, který už padl daleko, nedokáže, ale přinutit se chodit do přírody a denně trochu cvičit, to je úplný základ... Ale zparvidla se nepřinutí ani v tom, jinak by už deprese byly pryč.

A jak to máte vy? Vy zdraví? Uděláte si denně malou procházku mezi stromy, posloucháte denně, jak zpívají ptáci? To jde i ve městě, akorát je nutné si VŠIMNOUT, dát tomu POZORNOST!
TA POZORNOST, TO JE ŠKOLA, ŽE?

Nedávno jsem s ejedné kamarádky, která přišla s depresí zeptal: "A když se postavíš na hlavu anebo uděláš stoj na ramenou, máš depresi?"
Jasně že nemá, protože deprese začnou, když začneš v tomto duchu přemýšlet!!! Začneš se NĚČÍM SŽÍRAT, a protože jsi to NE-POZOROVANĚ dělal dlouho - a dělali to zřejmě už tví předkové - máš dnes deprese...

Takže les přátelé a práce na zahrádce! To je léčba! A nemusíte být ani nemocní, stačí, že si "jen" děláte starosti anebo že jen kompenzujete denní, či týdenní stress!

Vzhůru do lesa!
Právě jsem se z něho vrátil, samozřejmě nabitý,řezal jsem dřevo...


10 let GOLEM FINANCE, 10 LET BYZNYSU SRDCEM

14. května 2016 v 12:25 | Rostislav |  SEMINÁŘE

10 LET GOLEM FINANCE
SKVĚLÁ FINANČNÍ SPOLEČNOST, která dělá BYZNYS SRDCEM
slaví letos deset let na trhu. Sdružuje hypoteční makléře, a přesto - nebo spíš právě proto - že na JEJÍM PRVNÍM MÍSTĚ JE SLUŽBA KLIENTOVI, kterého provází a podporuje i během splácení, PATŘÍ K TOP hypotečním společnostem na Českém trhu. V některých ukazatelích je i PRVNÍ.
Oslava proběhla v druhé půlce dubna v krásné přírodě na Seči v hotelu Jezerka.
V konkurenčním prostředí, které neustále roste, vidím právě BYZNYS SRDCE, vydělávání peněz v souladu s LIDSKÝMI HODNOTAMI - dokonce s ROZVÍJENÍM LIDSKÝCH KVALIT - JEDINEČNOU PŘIDANOU HODNOTU, která zajistí, že FIRMA OBSTOJÍ!
Podnikání budoucnosti vidím v tom, že lidé FIRMU nebo značku MILUJÍ, a tím j podporují!
Na pódiu vystupovali přední čeští bankéři, kteří oceňují srdečnou spolupráci s GOLEMEM. Bylo příjemné s nimi pohovořit, jsou to normální lidé...
Těší mě, že s firmou mohu spolupracovat na poli poradenství a workshopů v oblasti VZTAHŮ, OSOBNÍHO ROZVOJE A RESPEKTUJÍCÍ KOMUNIKACE v jednání a vedení lidíí.
Pár obrázků z výroční konference na oslavu 10tého výročí

Před hotelem Jezerka

Přednáším na konferenci v Táboře, 10/2015

10tou VÝROČNÍ konferenci vtipně i odborně uvádí Libor Bouček

Předávání dárků GOLEMU Patrikovi Hálkovi, zakladatelům Luborovi Ostatkovi a jeho otci Václavovi - vlhnou mu dojetím oči... Krásná akce i setkání...

Večerní úplněk na Seči a odjezd do Vysokých Tater...

A protože byl úplněk a tehdy se plná přání, už v noci jsem se ocitl ve Vysokých Tatrách a sjel s kamarádem Karlem další z NEJ extrémních sjezdů v Tatrách... SV hrana Ladového štítu z Ladového koně, 2 585m.



Jede Karel Svoboda, SV hrana Ladového štítu. Karel takhle jel i MANASLU z výšky 7 950m!

SILNÝ PŘÍBĚH

3. května 2016 v 10:33 | Rostislav |  LÉČIVÁ SÍLA HOR
KAMARÁD, KTERÝ MÁLEM UMŘEL...

Při jednom setkání na lezecké stěně s kamarády z oddílu jsem si všimnul, že (řekněme) Pavel má dlouhou jizvu na noze. Povyprávěl mi svůj příběh:

Byl úspěšný snowboardový závodník a při jednom tréninku v lese narazil do stromu a polámal si nohu. V nemocnici mu vložili na zpevnění kosti vadný kovový díl. Tělo jej nepřijalo a Pavel dostal tzv. "Compartment syndrom", na který se do tří dnů umírá. Praskaly mu cévy, nervy, trpěl obrovskými bolestmi a doktoři furt na nic nepřišli... Teprve pátý den, kdy už ztrácel vědomí ho rychle vzali na sál a díl vyoperovali.
Pak mu řekli, že už nebude chodit!!!

Pavel to vzal do svých rukou. Řekl si, že to bude jinak A MAKAL. DŘEL DENNĚ A ZA ROK UŽ TROCHU A ZA DVA DOBŘE CHODIL!

Dnes jezdí na lyžích, leze po skalách a studuje druhou vysokou školu...

Okamžitě jsem mu položil několik otázek: Víš, že tohle mělo být pro tebe téma? - Jasně, pochopil jsem, že jsem tím potřeboval projít. - A jak tě to změnilo a co jsi přitom poznal a pochopil? -

Stal se ze mě úplně jiný člověk. Pavel předtím a Pavel teď jsou dva různí lidé. A život se mi zlehčil! Od té doby už nic není problém, všechno jsou malé věci!

Pavel dodnes nemůže ohýbat chodidlo, chybí mu důležitý sval, botu nosí přivázanou k holeni, aby mu neplandala při našlapování, a přesto řekl: Život se mi zlehčil!

Chápete, co se v něm zásadního změnilo? On si tím prožitým utrpením naprosto prohloubil a rozšířil VNÍMÁNÍ!

A to je to, o co tu jde... Musí na nás takhle pracovat OSUD? naše VNITŘNÍ SÍLA anebo to dokážeme sami svou vlastní práci na svém osobním rozvoji?

Když si vzpomenu na svůj krizový rok, rok trápení, tak vidím, že zpravidla nedokážem, nepochopíme co a proč bychom měli dělat a pak účinně zasáhne naše VNITŘNÍ INTELIGENCE a pošle lekci, kterou my nazýváme tragédií... Nakonec ti bystřejší z nás to pochopí jako a PŘIJMOU JAKO DAR.

A jedině tehdy, když to lidé přijmou jako dar a JAKO VÝZVU, tak se UTRPENÍ PROMĚNÍ V SÍLU A RADOST!

v TERAPII VIDÍM, ŽE JE MÁLO TAKOVÝCH DUŠÍ, které svou lekci - osud - dovedou přijmout takovým léčivým způsobem - JAKO VÝZVU a začnou na sobě makat a přemýšlet.
Drtivá většina tuto lekci odmítá a hledá někoho, kdo by je tohoto OSUDU zbavil a tento postoj JE PŘIPRAVUJE O SÍLU A RADOST.
Dostanou TÉMA, lekci, jak prohloubit a obohatit svůj život a oni ho ODMÍTNOU. Život pak na jejich proměně potřebuje pracovat vytrvale a proti jejich odporu. Výsledkem je pomalá proměna a dlouhodobé trápení...



A jak to máte vy? PŘIJALI JSTE TÉMATA, LEKCE SVÉHO ŽIVOTA? Víte, jak to zjistíte? Podívejte se na lidi, kteří vás opustili anebo vám jinak podle vás ublížili. Co k nim cítíte? Přejete jim vše nejlepší? Cítíte k nim VDĚČNOST A UZNÁNÍ, jako k těm, kteří vám něco dali? Pochopili jste, že ONI vám také NĚCO důležitého DALI?
Podívejte se na to, zda si ještě na něco STĚŽUJETE. Tam ještě VĚZNÍTE svou energii! Tam jste ještě něco důležitého nepřijali!

KRÁSNÝ A BOHATÝ ŽIVOT PŘEJI